Námořní bitva u Hakodate
| Námořní bitva u Hakodate | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: válka Bošin | |||
 Námořní bitva u Hakodate od Williama Henryho Webstera | |||
| Trvání | 4.–10. května 1869 | ||
| Místo | Japonské moře poblíž Hakodate, Hokkaidó | ||
| Výsledek | vítězství císařské armády | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Námořní bitva u Hakodate (japonsky 函館湾海戦, Hakodatewan Kaisen) byla námořní bitva, která se uskutečnila mezi 4.–10. květnem 1869 mezi zbytky loďstva Tokugawského šógunátu sloučenými do ozbrojených sil povstalecké Republiky Ezo a nově vytvořeným Japonským císařským námořnictvem. Jednalo se o jednu z posledních fází bitvy o Hakodate na konci války Bošin a odehrála se poblíž Hakodate na jihu japonského ostrova Hokkaidó.
Síly Republiky Ezo[editovat | editovat zdroj]
Námořní síly Republiky Ezo byly seskupeny kolem kolesové korvety Kaiten o výtlaku 1920 tun coby vlajkové lodi. Loďstvo Republiky Ezo tvořilo původně 8 parních válečných lodí: zmíněná korveta Kaiten, ozbrojený škuner Banrjú o výtlaku 376 tun, dělový člun Čijoda o výtlaku 142 tun,[1] kolesová válečná plachetnice Čógei o výtlaku 996 tun, fregata Kaijó Maru o výtlaku 2632 tun, parní korveta Kanrin Maru o výtlaku 300 tun, válečná plachetnice Mikaho o výtlaku 800 tun a parní válečná loď Šinsoku o výtlaku 250 tun.
Fregata Kaijó Maru a parník Šinsoku však byly ztraceny už v předcházejícím střetnutí u města Esaši a korvetu Kanrin Maru zajaly císařské síly poté, co ve špatném počasí došlo k jejímu poškození. Ztráta těchto tří lodí loďstvo Republiky Ezo citelně oslabila.
Císařské síly[editovat | editovat zdroj]
Pro střetnutí s loďstvem Republiky Ezo muselo být urychleně zformováno císařské námořnictvo. Jeho vlajkovou lodí se stala obrněná loď Kótecu o výtlaku 1410 tun, jež byla nedávno zakoupena od Spojených států. Císařské loďstvo dále tvořily: kolesová korveta Kasuga o výtlaku 1310 tun, parní korveta Čójó Maru o výtlaku 600 tun, parní válečné lodě Hirjú a Dai Iči Teibó o neznámém výtlaku, dělový člun Jóšun o výtlaku 691 tun a válečná parní plachetnice Móšun o výtlaku 363 tun. Tyto lodě dodala v roce 1868 nově vytvořené ústřední vládě knížectví Saga, Čóšú a Sacuma.
Vznikající císařská vláda začínala s mnohem slabším loďstvem, než jakým disponovala vláda Republiky Ezo, a to jak pokud se týká počtu plavidel, jejich soudržnosti (většina císařských lodí byla zapůjčena západními knížectvími) a výcviku posádek. Avšak ztráta tří plavidel loďstva Republiky Ezo během předcházejícího střetnutí (Kaijó Maru, Kanrin Maru a Šinsoku), a zejména začlenění převratného obrněnce Kótecu v dubnu 1868 do řad císařského námořnictva změnily rázem poměr sil. Císařské námořnictvo navíc získalo podporu dvou dopravních lodí, které si USA pronajaly k přepravě svých vojáků. (Kótecu měl původně sloužit v loďstvu Konfederovaných států amerických, po prohrané Americké občanské válce ho získala vláda USA, která loď napřed prodala šógunátu Tokugawa, ale po vypuknutí války Bošin ji dodala císařské vládě.)
Boj[editovat | editovat zdroj]
Císařské loďstvo podporovalo rozmísťování císařských jednotek na ostrově Hokkaidó, ničilo pobřežní opevnění a útočilo na lodě Republiky Ezo. Dne 4. května se císařské síly zmocnily povstaleckého dělového člunu Čijoda poté, co byl po najetí na břeh opuštěn, a 7. května byla po těžkém zásahu vyřazena z boje vlajková korveta Kaiten. Povstaleckému škuneru Banrjú se podařilo potopit císařskou korvetu Čójó Maru, ale vzhledem k vážnému poškození se později sám rovněž potopil.
Japonské císařské námořnictvo námořní bitvu u Hakodate vyhrálo, což koncem května 1869 vedlo ke kapitulaci Republiky Ezo.
Plavidla cizích loďstev – britská korveta HMS Pearl a francouzská fregata Coëtlogon – zachovávala během bitvy neutralitu. Francouzský kapitán Jules Brunet, který cvičil povstalce a pomáhal organizovat jejich obranu, se 8. června vzdal na palubě Coëtlogonu.
Budoucí vrchní velitel Japonského císařského námořnictva velkoadmirál Heihačiró Tógó se bitvy zúčastnil v řadách císařského loďstva. Sloužil na palubě korvety Kasuga jako podporučík.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naval Battle of Hakodate na anglické Wikipedii.
- ↑ JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy, 1869–1945. 1.. vyd. Annapolis: Naval Institute Press, 1977. 284 s. Dostupné online. ISBN 978-0870218934. S. 113. (anglicky)
- ↑ CLEMENTS, Jonathan. Admiral Togo: Nelson of the East. 1.. vyd. London: Haus Publishing, 2010. 280 s. Dostupné online. ISBN 978-1906598624. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Námořní bitva u Hakodate na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ballard C. B., Vice-Admiral G. A. The Influence of the Sea on the Political History of Japan. London: John Murray, 1921.
- Onodera Eikō, Boshin Nanboku Senso to Tohoku Seiken. Sendai: Kita no Sha, 2004.