Munší
Munší (v perštině: منشی, v urdštině: مُنشی v hindštině: मुंशी;v bengálštině: মুন্সী) je staré perské slovo, které se původně používalo pro doručovatele či pisatele dopisů, případně pro sekretáře[1]. Později bylo užíváno i v Mughalské říši (turkickém státním útvaru, který se nacházel na území Indického subkontinentu mezi lety 1526 a 1858[2]) a v Britské Indii, ovšem označovalo spíše učitele jazyka či učitele vícera předmětů, zpravidla vědy, filozofie, orientace v náboženských textech a administrativy. Jako munší byli označováni také indičtí sekretáři a překladatelé pracující pro Evropany.[3]
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Do angličtiny a z ní následně do dalších evropských jazyků bylo slovo munší převzato z perštiny, v níž slouží k označení osob, které si zasluhují respekt pro svou vzdělanost. V době svého vzniku bylo vyhrazeno pro lidi, kteří uměli číst a psát. Později byl význam slova rozšířen i na osoby ovládající vícero jazyků a nakonec na muže vzdělané ve více oborech. Muži, kteří byli označovaní jako munší, také někdy sloužili jako ministři či územní správci; za dob Mughalské říše z nich takové postavení dělalo v podstatě šlechtu.[3] V době britské nadvlády nad subkontinentem postupně přibývalo vzdělaných Indů, takže titul munší náležel více a více lidem; postupně se z něj stalo příjmení. V roce 2014 nosilo příjmení Munší na celém světě 95 168 osob, z nichž nejvíce pocházelo z Bangladéše.[4]
V dnešní době používá moderní perština toto slovo při oslovování správců a pracovníků, kteří patří mezi vedoucí pracovních oddělení.[3]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Příjmení Munší
[editovat | editovat zdroj]Kanhaiyalal Maneklal Munshi (30. prosince 1887 – 8. února 1971), známý spíše pod svým pseudonymem Ghanshyam Vyas, byl indický politik, spisovatel, pedagog a aktivista, který se angažoval v hnutích za nezávislost Indie. Než získala Indie nezávislost, byl členem Indického národního kongresu a poté se stal ministrem zemědělství a správcem Uttarpradéše. Ovládal písmem tři jazyky, své knihy psal v hindštině, gudžarátštině a angličtině. V roce 1938 založil nadaci Bharativa Vidya Bhavan na podporu vzdělání. [5][6]
Titul munší
[editovat | editovat zdroj]Mohammed Abdul Karim (1863 – duben 1909), známý v Británii jako „the Munshi“, byl indický muslim, který sloužil po dobu čtrnácti let královně Viktorii. Abdul Karim pracoval původně jako zapisovatel v indické věznici, ale byl vybrán, aby odplul do Anglie a sloužil u dvora. Královna Viktorie si ho oblíbila a učinila z něj svého sekretáře. Protože se od něj učila urdsky, titulovala ho munší. Údajně k němu chovala téměř mateřskou náklonnost. Protože na něm tolik lpěla, nebyl Abdul Karim příliš oblíbený mezi ostatními členy jejího dvora. Po její smrti došlo ke zničení jejich korespondence a jeho majetek na ostrovech byl zkonfiskován. Následně byl Abdul Karim i se svou ženou poslán zpátky do Indie. Tam zůstal až do své smrti ve věku 46 let.[7][8]
Jeho pobyt v Británii byl shrnut ve filmu Viktorie a Abdul, historickém dramatu z roku 2017. Abdula Karima si zde zahrál indický herec a model Ali Fazal. [9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Munshi na anglické Wikipedii.
- ↑ Definition of munshi | Dictionary.com. www.dictionary.com [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FILIPSKÝ, Jan. Indie. [s.l.]: Libri, 2008. 195 s. ISBN 978-80-7277-381-7. S. 195.
- ↑ a b c GULLY, Adrian. The Culture of Letter-Writing in Pre-Modern Islamic Society. [s.l.]: Edinburgh University Press, 2008. 232 s.
- ↑ https://forebears.io/surnames/munshi
- ↑ http://indianpost.com/viewstamp.php/Paper/Unwatermarked%20Gummed%20coated%20stamp%20paper/KANHAIYALAL%20M%20MUNSHI
- ↑ https://ahmedabadmirror.indiatimes.com/others/sunday-read/when-his-story-is-history/articleshow/70006792.cms
- ↑ The lost diary of Queen Victoria's final companion. The Telegraph [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHRABANI, Basu. Victoria & Abdul: The True Story of the Queen's Closest Confidant. [s.l.]: History Publishing Group, 2011. 288 s.
- ↑ www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online.