Muhammed Emin Hadžijahić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Muhammed Emin Hadžijahić
Narození1837
Sarajevo
Úmrtí20. dubna 1892 (ve věku 54–55 let)
Sarajevo
Povoláníučitel a duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hadži háfiz Muhammed Emin-efendija Hadžijahić (1837 Sarajevo, osmanská říše20. dubna 1892 Sarajevo, Bosna a Hercegovina), někdy uváděn jako Mehmed s příjmením Jahić, byl bosenskohercegovský islámský duchovní a pedagog bosňáckého původu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Sarajevu, ale duchovní vzdělání získal v Istanbulu. Čtyřiadvacet let byl mudžawwidem, učitelem správné recitace Kurʼánu v sarajevské medrese Kuršumlija. Několik desetiletí byl imámem a kazatelem, hatíbem, v Carově mešitě v Sarajevu. Carova mešita byla po rakousko-uherském záboru Bosny roku 1878 na tři roky uzavřena a Hadžijahić zůstal bez příjmů. Tento stav mu nebyl lhostejný, a tak se vypravil do Istanbulu, kde si na nové politické a společenské poměry ve své vlasti stěžoval Portě. V osmanské metropoli se zdržel několik měsíců, než se vrátil zpět do Bosny. V té době začínal spolupracovat s okupačním režimem, byť s jistými výhradami. Podílel se na vyhlášeního Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, nezávislého na osmanské říši, a nato 15. března 1883 zasedl v Zemské vakufské komise, spracující rozsáhlý majetek islámských nadací.[1] Koncem roku 1881 podpořil vyhlášení branného zákona v Bosně a Hercegovině, který roku 1882 vyústil v povstání pravoslavných a muslimů proti habsburské okupaci. V květnu 1882 dokonce zasedl v komisi, která prováděla odvody do armády v Sarajevu.[2] Současně se vyslovil proti odchodu muslimů z Bosny a Hercegoviny.[3] V březnu 1884 se stal učitelem orientálních jazyků na sarajevském vyšším gymnáziu, tehdy jediném v zemi, když nahradil na jinou funkci přeřazeného Ahmeda Ribiće (stal se muftím v Bihaći).[4] Současně téhož roku v září obsadil místo ředitele druhé národní chlapecké základní školy v Sarajevu.[5] Ve vedení školy ho koncem roku 1885 nahradil Ribić, který byl povolán zpět z Bihaće, a v gymnáziu své místo roku 1889 přenechal Ibrahim-begovi Repovcovi.[6]

Duchovní se dvakrát oženil, druhou ženou byla Arifa Džido. V těchto manželstvích se narodilo šest dětí, tři dcery a tři synové. Nejstarší syn Hasan Senaja (?–1888) odmítl pokračovat v otcových stopách a odstěhoval se do Istanbulu, kde vykonával advokátskou praci. Synové Husnija/Husni (?–1909) a Džemal/Džemaluddin (1891–1955) po něm převzali místo učitele správné recitace Kurʼánu.[7]

Roku 1882 Hadžijahić obdržel Řád železné koruny III. třídy (odznak na prsou).[8]

Muhammed Emin Hadžijahić zemřel 20. dubna 1892 po krátké nemoci. Jeho tělesné ostatky byly pohřbeny na sarajevském hřbitově Grličića brdo.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zvanično. Sarajevski list. 3. 4. 1883, roč. VI, čís. 38, s. 1. 
  2. Prvo novačenje u Sarajevu. Sarajevski list. Roč. V, čís. 63, s. 3. 
  3. KREŠEVLJAKOVIĆ, Hamdija. Spomenica Gazihusrevbegove četiristo-godišnjice. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1932. S. 153–155. 
  4. Zvanično. Sarajevski list. 22. 3. 1884, roč. VII, čís. 33, s. 1. 
  5. Nova škola u Sarajevu. Sarajevski list. 12. 9. 1884, roč. VII, čís. 103, s. 2. 
  6. Zvanično. Sarajevski list. 18. 8. 1889, roč. XII, čís. 98, s. 1. 
  7. PELIDIJA, Enes. Dr. Muhamed Hadžijahić – dostojan nastavljač porodične tradicije. Znakovi vremena. 2007, roč. 10, čís. 38, s. 10–35. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-17.  Archivováno 17. 12. 2018 na Wayback Machine.
  8. Sarajevski list. 8. 11. 1882, roč. V, čís. 134, s. 1. 
  9. Čitula. Sarajevski list. 22. 4. 1892, roč. XV, čís. 48, s. 1.