Muhamed Čokić
| Muhamed Čokić | |
|---|---|
| Narození | 1844 Brčko |
| Úmrtí | 24. listopadu 1907 (ve věku 62–63 let) Tuzla |
| Povolání | duchovní a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Hadži Muhamed Hakki-efendija Čokić (1844 Brčko, Osmanská říše – 24. listopadu 1907 Tuzla, Bosna a Hercegovina[1]) byl bosenskohercegovský islámský duchovní a pedagog bosňáckého původu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Podle rodinné tradice Čokićové se do bosenské obce Kovači v okrese Zavidovići přistěhovali z okolí Temešváru. Ten roku 1716 ve prospěch habsburské monarchie dobyl na Osmanech vojevůdce Evžen Savojský. Nejstarší potomek rodu byl Hasan-efendija Islamović zvaný Čoka (snad z maďarského csóka neboli kavka) byl mudarrisem, okresním náčelníkem, v Temešváru a později odešel do Bosny. Hasanův syn Mula Mehmed a jeho syn Ahmed Ferhat byli správci, mutevelijové, islámské nadace spravující medresu v Horní Tuzle. Ferhatův syn Mula Mehmed byl imámem v Brčku.
Mula Mehmedovi se narodil syn Muhamed, který šel v otcových šlépějích a vzdělával se v islámských vědách. V rodném městě byl mudarrisem, učitelem v medrese nazvané Čačak. Později byl jmenován dolnotuzlanským muftím (1888[2]–1907) a mudarrisem v Behram-begově medrese v Dolní Tuzle.
Roku 1891 vedl výpravu bosenskohercegovských muslimů na pouť do Mekky.[3] Po návratu do vlasti mu byl udělen Řád železné koruny III. třídy (odznak na prsou).[4]
Duchovní přivedl na svět čtyři syny, Mustafu Sidkiho (1875–1927), Ahmeda Lutfiho (zemř. 1933), Abdurahmana Adila (zemř. 1954) a Ibrahima Hakkiho (1871–1948).
Muhamed Čokić zemřel po dvou letech těžké nemoci 24. listopadu 1907. Pohřben byl hned nazítří na hřbitově u Jalské (Mehmed-agovy) mešity v Tuzle.