Monocyt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Monocyt v elektronovém mikroskopu

Monocyt je druh bílé krvinky, agranulocyt, který tvoří 3–8 % leukocytů periferní krve. Monocyty jsou velké, jednojaderné buňky s nevýrazně zbarveným kulatým nebo excentrickým buněčným jádrem, které má charakter jemné retikulární síťky.

Monocyt je v periferní krvi v podstatě neúčinný a jedná se tedy o prekurzor makrofágu (případně dendritické buňky, nebo osteoklastu) nebo taky nezralý makrofág. Laicky řečeno, hlavní funkcí cirkulace monocytů v krvi je tvořit zásobárnu makrofágů pro potřeby všech tkání v těle. V případě vzniku imunitní odpovědi organismu na antigen a následné potřeby makrofágů se může zvyšovat procentuální zastoupení monocytů v krvi. Stav je označován jako monocytóza. Tento jev má diagnostický význam při hematologickém vyšetření.

Subpopulace[editovat | editovat zdroj]

U lidí[editovat | editovat zdroj]

Na základě exprese molekul CD14 a CD16 rozlišujeme u lidí následující 3 subpopulace monocytů:[1]

  1. Klasické monocyty s vysokou expresí molekuly CD14, ale bez exprese molekuly CD16 (CD14++CD16).
  2. Intermediární monocyty s vysokou expresí molekuly CD14, ale s nízkou expresí molekuly CD16 (CD14++CD16+).
  3. Neklasické monocyty s nízkou expresí molekuly CD14 a s vysokou expresí molekuly CD16 (CD14+CD16++).

U myší[editovat | editovat zdroj]

Na základě exprese molekul Ly6C a CD43 rozlišujeme u myší následující 3 subpopulace monocytů:[1]

  1. Klasické monocyty s vysokou expresí molekuly Ly6C a s nízkou expresí molekuly CD43 (Ly6C++CD43+).
  2. Intermediární monocyty s vysokou expresí jak molekuly Ly6C, tak molekuly CD43 (Ly6C++CD43++)
  3. Neklasické monocyty s nízkou expresí Ly6C a vysokou expresí CD43 (Ly6C+CD43++)

Protože však tyto markery nejsou specifické pro monocyty, je vhodné využít i dalších markerů jako jsou např. CD11b a CD115.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Monocyty vznikají v kostní dřeni či slezině z hematopoetické kmenové buňky procesem zvaným monopoéza. Nejprve vzniká běžný myeloidní progenitor (CMP), z něho se následně vyvíjí granulocytový makrofágový progenitor (GMP), ten dává vzniku běžnému makrofágovému dendritickému progenitoru (MDP), z nějž nakonec vzniká monocytární progenitor (cMoP). Monopoéza je regulována mnoha transkripčními faktory a cytokiny, nejdůležitějšími regulátory jsou však transkripční faktor PU.1 a cytokin faktor stimulující kolonie makrofágů (M-CSF).[2]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Co se týče obecných funkcí monocytů, uplatňují se při fagocytóze, při oxidačním vzplanutí, produkují NO a sekretují cytokiny a prozánětlivé mediátory.[3]

Wong et al. pomocí genových expresních profilů určili funkce jednotlivých subpopulací monocytů. Klasické monocyty exprimují geny, které se uplatňují při opravě tkání a imunitní odpovědi. Geny exprimované intermediárními monocyty hrají roli v prezentaci antigenů pomocí molekul MHC-II. Neklasické monocyty exprimují geny, které jsou asociovány s přestavbou cytoskeletu.[4]

Produkce cytokinů[editovat | editovat zdroj]

Klasické monocyty produkují ve velké míře cytokiny IL-6, IL-8 a chemokiny CCL-2 a CCL3. Oproti tomu intermediární a neklasické monocyty sekretují cytokiny IL-1β a TNF-α,[5] proto jsou někdy označovány i jako prozánětlivé monocyty.[6]

Monocyty a onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Ateroskleróza[editovat | editovat zdroj]

Monocyty přispívají ke vzniku aterosklerotických plaků. Vazbou chemokinu CCL2, který je produkován endoteliálními buňkami, na receptor CCL2 na monocytech se monocyty dostávají do tepen. Zároveň vychytávají lipidy a mění se na pěnité buňky. Mohou tak fagocytovat oxidovaný nízkodenzitní lipoprotein, což z počátku vede díky silné aktivaci přirozené imunity k ochrannému účinku.[7] Avšak další progresivní migrace monocytů vede k velké tvorbě pěnitých buněk, které přispívají ke vzniku aterosklerotických plaků.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ZIEGLER-HEITBROCK, Loems; ANCUTA, Petronela; CROWE, Suzanne. Nomenclature of monocytes and dendritic cells in blood. Blood. 2010-10-21, roč. 116, čís. 16, s. e74–80. PMID: 20628149. Dostupné online [cit. 2022-02-01]. ISSN 1528-0020. DOI 10.1182/blood-2010-02-258558. PMID 20628149. 
  2. MITCHELL, Andrew J.; ROEDIGER, Ben; WENINGER, Wolfgang. Monocyte homeostasis and the plasticity of inflammatory monocytes. Cellular Immunology. 2014-09, roč. 291, čís. 1–2, s. 22–31. PMID: 24962351. Dostupné online [cit. 2022-02-01]. ISSN 1090-2163. DOI 10.1016/j.cellimm.2014.05.010. PMID 24962351. 
  3. HOŘEJŠÍ, Václav. Základy imunologie. 6., aktualizované vydání. vyd. V Praze: [s.n.] 297 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7553-250-3, ISBN 80-7553-250-3. OCLC 989928270 
  4. WONG, Kok Loon; TAI, June Jing-Yi; WONG, Wing-Cheong. Gene expression profiling reveals the defining features of the classical, intermediate, and nonclassical human monocyte subsets. Blood. 2011-08-04, roč. 118, čís. 5, s. e16–31. PMID: 21653326. Dostupné online [cit. 2022-02-01]. ISSN 1528-0020. DOI 10.1182/blood-2010-12-326355. PMID 21653326. 
  5. CROS, Jérôme; CAGNARD, Nicolas; WOOLLARD, Kevin. Human CD14dim monocytes patrol and sense nucleic acids and viruses via TLR7 and TLR8 receptors. Immunity. 2010-09-24, roč. 33, čís. 3, s. 375–386. PMID: 20832340 PMCID: PMC3063338. Dostupné online [cit. 2022-02-01]. ISSN 1097-4180. DOI 10.1016/j.immuni.2010.08.012. PMID 20832340. 
  6. BELGE, Kai-Uwe; DAYYANI, Farshid; HORELT, Alexia. The proinflammatory CD14+CD16+DR++ monocytes are a major source of TNF. Journal of Immunology (Baltimore, Md.: 1950). 2002-04-01, roč. 168, čís. 7, s. 3536–3542. PMID: 11907116. Dostupné online [cit. 2022-02-01]. ISSN 0022-1767. DOI 10.4049/jimmunol.168.7.3536. PMID 11907116. 
  7. KAPELLOS, Theodore S.; BONAGURO, Lorenzo; GEMÜND, Ioanna. Human Monocyte Subsets and Phenotypes in Major Chronic Inflammatory Diseases. Frontiers in Immunology. 2019, roč. 10, s. 2035. PMID: 31543877 PMCID: PMC6728754. Dostupné online [cit. 2022-02-01]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2019.02035. PMID 31543877. 
  8. BOBRYSHEV, Yuri V. Monocyte recruitment and foam cell formation in atherosclerosis. Micron (Oxford, England: 1993). 2006, roč. 37, čís. 3, s. 208–222. PMID: 16360317. Dostupné online [cit. 2022-02-01]. ISSN 0968-4328. DOI 10.1016/j.micron.2005.10.007. PMID 16360317. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]