Mlýnský pramen
| 6. Mlýnský pramen | |
|---|---|
 Pramenní váza na Mlýnské kolonádě | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Karlovarský |
| Město | Karlovy Vary |
 | |
| Zeměpisné souřadnice | 50°13′30″ s. š., 12°52′57″ v. d. |
| Parametry | |
| Objevení | 16. století |
| První záchyt | rok 1711 |
| Teplota | 56,6 °C |
| Vydatnost | 4,5 l/min. |
| Mineralizace | 6 399 mg/l |
| Obsah CO2 | 600 mg/l |
| Ostatní | |
| Typ | teplý minerální pramen |
| Nadm. výška | 390 m n. m. |
| Přístupnost | volně přístupný |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mlýnský pramen je šestý karlovarský minerální pramen. Nachází se na levém břehu řeky Teplé uprostřed lázeňské části Karlových Varů. Umístěn je na jihovýchodním konci Mlýnské kolonády, jeho teplota je 56,6 °C a vydatnost 4,5 litrů/min. Je volně přístupný.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pramen patří k nejstarším karlovarským termálním pramenům, znám je již od 16. století. Jméno dostal podle mlýna na řece Teplé, který až do konce 18. století stával nedaleko.[1] Původně byl využíván jen ke koupelím a teprve v roce 1705, na doporučení profesora Friedricha Hoffmanna z Halle, se uvažovalo o jeho užívání k pitné kúře. V roce 1711 zde byly zřízeny lázně o pěti kabinách (dnes považováno za počátek balneoprovozu v Karlových Varech), pramen tu byl poprvé zachycen dřevěnou jímkou a v objektu jímán.[2][3]
V roce 1759 poničil město velký požár. Poté nechala Marie Terezie, na místě původních malých dřevěných lázní v tehdy již věhlasném lázeňském městě, postavit novou barokní budovu Mlýnské lázně (první veřejný lázeňský dům ve městě). V té době byl pramen nově jímán a po určitou dobu byly problémy s jeho vydatností.[2]
Roku 1827 na žádost města došlo k radikální úpravě Mlýnského nábřeží. Kvůli prodloužení kolonády Nového pramene byla budova Mlýnských lázní stržena, a na jejím místě byl podle návrhu inženýra Josefa Esche postaven nový pavilon Mlýnského pramene.[4] Roku 1870 byla tehdy již nevyhovující dřevěná kolonáda Nového pramene zbořena a v letech 1871–1881 nahrazena kamennou Mlýnskou kolonádou architekta Josefa Zítka. Výstavba však zasáhla do hydrogeologických poměrů a pramen byl výrazně oslaben.[2]
Některé karlovarské prameny často zanikaly a zase se objevovaly. Mlýnský pramen byl v posledních sto letech jímán nejméně šestkrát, a to vždy na jiném místě. Např. až do začátku 20. století se k jeho pramenní váze sestupovalo po několika schodech – výše jeho voda tehdy nevystoupala.[5]
Současný stav[editovat | editovat zdroj]
Mlýnský pramen je vnímán jako druhý nejznámější (po Vřídle), a také je v Karlových Varech druhý nejstarší. Jde o silnou mineralizovanou vodu hydrogenuhličitano–sírano–chlorido–sodného typu, se zvýšeným obsahem fluoridů a kyseliny křemičité.[6] Dnešní pramenní vázu zásobuje 12,5 metrů hluboký vrt. Pramen dosahuje teploty 56,6 °C, jeho vydatnost je 4,5 litrů/min., obsah CO2 je 0,6 g/l a mineralizace 6,399 g/l.[1]
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Pramenní váza (z červenohnědého granitu) je umístěná v polokruhové apsidě, která je součástí Mlýnské kolonády. Nad pramenem visí mramorová deska Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic z roku 1500, na které je latinský originál jeho básně Óda na Vřídlo. Na druhé desce je pak její překlad od Jaroslava Vrchlického.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b VARY, Infocentrum města Karlovy. Mlýnský pramen. Karlovy Vary [online]. 2013-01-17 [cit. 2019-03-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d NIKOLOVOVÁ, Soňa. Minerální prameny Karlovarského kraje. Praha, 2009 [cit. 2019-03-30]. 62 s. bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. s. 30–31. Dostupné online.
- ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - Mlýnské lázně | Památky a příroda Karlovarska. www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online.
- ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - kolonáda Nového pramene | Památky a příroda Karlovarska. www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online.
- ↑ VYLITA, Břetislav; KLSÁK, Jiří; BURACHOVIČ, Stanislav, DOLINA, Jaroslav. Karlovy Vary – město lázní a pramenů. 1. vyd. Karlovy Vary: Mirror Promotion, 2007. 364 s. ISBN 978-80-254-0808-7. S. 24, 28–29.
- ↑ MK-VISION.CZ. Mlýnský pramen. Mlýnský pramen [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VYLITA, Břetislav; KLSÁK, Jiří; BURACHOVIČ, Stanislav, DOLINA, Jaroslav. Karlovy Vary – město lázní a pramenů. 1. vyd. Karlovy Vary: Mirror Promotion, 2007. 364 s. ISBN 978-80-254-0808-7.
- NIKOLOVOVÁ, Soňa. Minerální prameny Karlovarského kraje. Praha, 2009 [cit. 2019-03-30]. 62 s. bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlýnský pramen na Wikimedia Commons - Mlýnský pramen v databázi eSTUDÁNKY
- Referenční laboratoře PLZ – Tajemství karlovarských pramenů
- EnviWeb Zpravodajství životního prostředí – Karlovarské prameny
- iDnes.cz – Výjimečné prameny
- Infocentrum města Karlovy Vary – Prameny Karlovy Vary
- Infocentrum města Karlovy Vary – Kolonády Karlovy Vary
