Mistr Michelské madony
| Mistr Michelské madony | |
|---|---|
| Úmrtí | 14. století |
| Povolání | sochař |
| Významná díla | Michelská madona |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mistr Michelské madony byl gotický řezbář působící patrně v Brně ve druhé třetině 14. století.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Většina děl tohoto anonymního sochaře se nachází na Moravě a předpokládá se, že jeho sochařská dílna sídlila v Brně nebo Olomouci. Není vyloučeno, že později přišel do Prahy. Michelská madona byla od 19. století uctívána v barokním kostele Narození Panny Marie v Praze Michli. Uvádí se, že vznikla kolem roku 1340, pochází údajně z Brna a v roce 1856 ji kostelu Sv. Václava v Praze-Michli daroval F. Halla, kamnář v Brně.[1]
V dílech Mistra Michelské madony lze vystopovat vlivy poklasické francouzské gotiky (Štrasburk, Paříž, Freiburg), které charakterizuje extrémní štíhlost postav a linearizovaná, precizně provedená drapérie. Odtud pochází domněnka, že přišel na Moravu z oblasti Horního Porýní nebo Île-de-France. Pozvat ho mohla královna Eliška Rejčka, nebo olomoucký biskup Jan Volek, případně moravský markrabě a pozdější císař Karel IV.
Sochař tvořil poměrně dlouhou dobu nepřetržitě na jednom místě a jeho díla charakterizuje slohová vyhraněnost i postupné vstřebávání dalších vlivů. V detailech obličeje, řasení šatu a umístění Ježíška na pravém boku madon je spatřován vliv severoitalského malířství nebo české italizující malby.
S díly Mistra Michelské madony souvisejí některé sochy z řezbářské dílny, která kolem roku 1350 pravděpodobně sídlila v Jihlavě (Madona z Jihlavy zv. Eiglova, Madona z kostela sv. Jakuba v Jihlavě, Madona ze Seče) a dále celý soubor slezských Madon na lvu. Základním mezičlánkem, od kterého lze další díla odvodit, je Broumovská madona, která má dynamicky vyváženou kompozici a plastické ztvárnění. Další vývoj vedl k plošné stylizaci reliéfu a zjednodušení drapérie, dekorativnímu pojetí detailu a prohnutí těla do dynamické křivky. Dílna, ve které kromě Broumovské madony pravděpodobně vznikly také madony ze Szymocina a Králík, mohla sídlit ve Vratislavi.[2]
Madony na lvu náležejí k typologické řadě, kterou lze odvodit od Madony na lvu z kostela sv. Matěje ve Vratislavi a Madony z kostela sv. Vojtěcha ve velkém Chřipsku (Chrzypsko Wielke).
Známá díla[editovat | editovat zdroj]
(data vzniku přibližná)
- Madona znojemská (1325)
- socha sv. Floriána z kláštera augustiniánů v Sankt Florianu
- Madona ve Velkém Meziříčí
- Michelská madona (1340), Národní galerie v Praze
- Apoštol (Světec, Ježíš) z Veverské Bitýšky
- Madona z Hrabové (1340)
- Madona prostějovská
- Bolestný Kristus z brněnského kláštera voršilek (1330)
- Krucifix od barnabitek v Praze
- Světice (Madona) z Oslavan (silně poškozeno, nejisté)
- Relikviářová busta sv. Ludmily z kláštera benediktinek u sv. Jiří
- Relikviářová busta Světice z Jezeří
- Kristus Spasitel v lužickém klášteře v Ostritz
- Madona v Hruškách
- Sv. Dorota (původně relikviář) v Plzni
- Madona z Dýšiny u Plzně
- Madona v Dolní Kalné
- Madona z Klanění tří králů (zvaná Schwartzova) (pravděpodobně)
Následovníci Mistra Michelské madony[editovat | editovat zdroj]
Jihlava ?[editovat | editovat zdroj]
- Madona z Jihlavy zv. Eiglova (1350)
- Madona z kostela sv. Jakuba v Jihlavě,[3] Strahovský klášter
- Madona sečská
Vratislav ?[editovat | editovat zdroj]
- Madona broumovská (kolem 1360)
- Madona ze Starého Města, Namyslov
- Madona ze Szymocina (kolem 1360)
- Madona z Králík (60. léta 14. stol.)
- Madona na lvu z Klosterneuburgu (1345), Národní galerie v Praze (o jednoznačném přiřazení a dataci díla nepanuje shoda mezi historiky umění)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Antonín Podlaha: Posvátná místa království českého I, 1907, 186
- ↑ Aleš Mudra, in: Dáňová H, Klípa J, Stolárová L (eds.) 2008, s. 787-797
- ↑ Pieta z Jihlavy. Pieta z farního kostela sv. Jakuba v Jihlavě - nový pohled na staré téma. Bartlová, Milena a kol. Jihlava : Oblastní galerie Vysočiny, 2007. 123 s., il. (Edice Vysočiny.) ISBN 978-80-86250-16-8
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 20-21
- Ivo Hlobil, Der Meister der Michler Madonna – Wege und Stand der Forschung, Czech and Slovak Journal of Humanities 2012, č. 1 (Historia artium), s. 24–40.
- Ivo Hlobil, Mistr Michelské madony – druhý život; Katalog vystavených děl Mistra Michelské madony (č. kat. 194–200), in: David Majer (ed.), Král, který létal. Moravsko-slezské pomezí v kontextu středoevropského prostoru doby Jana Lucemburského, Ostrava, Ostravské muzeum 2011, s. 433–450, 451–472.
- Tereza Hrabovská, Mistr Michelské madony a jeho dílna, Bakalářská práce, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění Praha, 2008
- Aleš Mudra, Madona farního kostela v Broumově a počátky Slezsko-pomořanského stylu Madon na lvu, in: Dáňová H, Klípa J, Stolárová L (eds.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 - 1740 /B, Národní galerie v Praze 2008, s. 787-797, ISBN 978-80-7035-396-7
- Jaromír Homolka: Mistr Michelské madony. Madona s dítětem a Apoštol, in: Jaroslav Pešina: České umění gotické 1350-1420, Praha 1970, 127-132
- Albert Kutal, České gotické sochařství 1350-1450, Praha, 1962
