Michał Kozal

Michał Kozal
Blahoslavený; Michał Kozal
	Pomocný biskup włocławecký; Titulární biskup lappský
	Blahoslavený Michał Kozal
Církev	římskokatolická
Diecéze	włocławecká
Jmenování	10. června 1939
Uveden do úřadu	1939
Emeritura	26. ledna 1943
Svěcení
Kněžské svěcení	23. února 1918 ; světitel Wilhelm Atanazy Kloske
Biskupské svěcení	13. srpna 1939 ; světitel Karol Mieczysław Radoński ; 1. spolusvětitel Walenty Dymek ; 2. spolusvětitel Tadeusz Paweł Zakrzewski
Osobní údaje
Rodné jméno	Michał Kozal
Země	Polsko
Datum narození	25. září 1893
Místo narození	Nowy Folwark
Datum úmrtí	26. ledna 1943 (ve věku 49 let)
Místo úmrtí	koncentrační tábor Dachau
Národnost	polská
Svatořečení
Začátek procesu	8. října 1960
Beatifikace	14. června 1987 ; Varšava ; beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek	26. ledna
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	biskup a mučedník
Atributy	biskupský oděv
Patron	města Włocławek
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Michał Kozal byl polský římskokatolický biskup. Stal se obětí nacistického pronásledování katolické církve a je uctíván jako blahoslavený mučedník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1893. Za studentských let se účastnil ilegálních vlasteneckých aktivit. Teologii studoval v Poznani a Hnězdně, kněžské svěcení přijal v roce 1918. Postupně působil jako kaplan ve farnostech Kościelec (1918-1919) a Pobiedziska (1919-1920). Od roku 1920 působil jako administrátor farnosti Krostkowo. Od roku 1923 byl katechetou ve městě Bydgoszcz. V letech 1927-1939 přednášel apologetiku v kněžském semináři v Hnězdně. Zároveň v semináři působil jako spirituál (v letech 1927-1929) a posléze jako rektor (1929-1939).

Roku 1939 byl jmenován pomocným biskupem v Włocławské diecéze a titulárním biskupem lappským. Biskupské svěcení přijal 13. srpna 1939. Záhy si jej začalo všímat gestapo, protože jako biskup hájil církev proti světské moci a zároveň nepřestával být polským vlastencem. Biskup Kozal byl nakonec 7. listopadu 1939 zatčen. Z vazby byl v lednu 1940 převezen do zrušeného cisterciáckého kláštera v Ladu, kde byl držen do dubna 1941, kdy byl vyvezen transportem do koncentračního tábora v Dachau, kde mu bylo přiděleno číslo 24544.

V Dachau neušel různému týrání, stejně jako ostatní zde držení kněží. Odmítal, když ho jakožto biskupa, chtěli něčeho ušetřit, a často opakoval: "Kde jsou moji kněží, tam musím být i já." Spoluvězni-kněží jej, jakožto biskupa, uznávali jako autoritu a k rozhodování mu předkládali různé záležitosti, související s tím, že v lágru vykonávali ilegální pastoraci.

Snažil se být nablízku nemocným kněžím a pomáhat jim. V důsledku toho se nakazil na počátku roku 1943 tyfem. Přesto nebyl uznán nemocným a musel dále otrocky pracovat. Vysílený byl nakonec 26. ledna 1943 zabit injekcí s fenolem.