Přeskočit na obsah

Mezinárodní očkovací průkaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Česká verze mezinárodního očkovacího průkazu

Mezinárodní očkovací průkaz (také nazývaný žlutá karta) je dobrovolný dokument, který využívají především cestovatelé, pro evidenci očkování a expiraci jednotlivých dávek očkování. Současně slouží jako doklad pro vstup do některých zemí, které vyžadují určité očkování. Průkaz byl zaveden Mezinárodním zdravotním řádem a vydávají jej Centra očkování a cestovní medicíny.[1][2]

Mezinárodní očkovací průkaz se skládá z několika částí. Záznamy o provedeném očkování ve všech částech musí být vyplněny v angličtině nebo ve francouzštině. Na stránce číslo 1 je uvedeno jméno a příjmení držitele, jeho datum narození a číslo pasu.

Certifikát o platném očkování nebo profylaxi

[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (2022) je Žlutá zimnice jedinou infekční nemocí, proti které musí být cestovatel povinně očkován při cestách do endemických oblastí. Toto očkování ze zapisuje do první části průkazu - do certifikátu o platném očkování nebo profylaxi, na stránkách 2 a 3, kde je forma vyplnění striktně vymezena: záznam v Certifikátu je neplatný, pokud jsou údaje chybné nebo nevyplněné, případně obsahují škrty, dodatky, přepisování, mazání apod.

Doporučená a pravidelná očkování

[editovat | editovat zdroj]
Očkování proti covidu-19 zaznamenané v Mezinárodním očkovacím průkazu

Druhou část pak tvoří vlastní Mezinárodní očkovací průkaz, kam se zapisují doporučená a pravidelná očkování. Jedná se o stránky 4 až 15.

Další informace

[editovat | editovat zdroj]

Vedle údajů o vakcinaci obsahuje průkaz na stránkách 16 až 20 další důležité informace o svém nositeli, jak informační, tak zdravotní; jmenovitě:

[1][3]

  1. a b ROSULEK, Martin. Proč mít mezinárodní očkovací průkaz [online]. Digitalninomadstvi.cz, 2014-03-02 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  2. International health regulations. 3. vyd. [s.l.]: WHO, 2005. Dostupné online. ISBN 978-92-4-158049-6. 
  3. Mezinárodní očkovací průkaz [online]. Státní zdravotní ústav [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]