Melanocyty stimulující hormon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Melanocyty stimulující hormony, společně známé jako MSH, melanotropiny nebo intermediny, jsou rodinou peptidických hormonů a neuropeptidů, do níž patří α-melanocyt stimulující hormon (α-MSH), β-melanocyt stimulující hormon (β-MSH) a γ-melanocyt stimulující hormon (γ-MSH), které jsou produkovány buňkami v pars intermedia předního laloku hypofýzy.

V současné době stále probíhá výzkum a vývoj syntetických analogů α-MSH, jako je afamelanotid (melanotan I, Scenesse), melanotan II a bremelanotid (PT-141).

Biosyntéza[editovat | editovat zdroj]

Různé formy MSH vznikají různým štěpením proopiomelanokortinového proteinu, přičemž také dochází ke vzniku jiných důležitých neuropeptidů, jako je např. adrenokortikotropní hormon.[1]

Keratinocyty kůže produkují a vylučují MSH v odpovědi na ultrafialové záření, což vede ke zintenzivnění syntézy melaninu[2]. Některé neurony v obloukovém jádře hypothalamu produkují a vylučují α-MSH v odpovědi na leptin[2][3]. α-MSH se také tvoří a vylučuje v předním laloku hypofýzy.[4]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

α-MSH působením přes melanokortinový receptor 1 stimuluje produkci a vylučování melaninu (proces označovaný jako melanogeneze) z melanocytů v kůži a vlasech[4].

Působení α-MSH v hypothalamu potlačuje chuť k jídlu[3] a α-MSH vylučované v hypothalamu také přispívá ke vzniku sexuálního vzrušení[5].

U obojživelníků[editovat | editovat zdroj]

U některých zvířat (např. u Drápatky vodní), když se nachází na tmavém místě, se produkce MSH zvyšuje. To způsobí, že se pigment v pigmentových buňkách v kůži rozptýlí, zvíře ztmavne, a je tudíž pro dravce těžší jej objevit. Tyto pigmentové buňky se nazývají melanofory, a proto se hormon u obojživelníků často nazývá melanofory stimulující hormon.

U lidí[editovat | editovat zdroj]

Zvýšené množství MSH působí tmavnutí kůže i u lidí. U žen dochází ke zvýšení hladiny MSH během těhotenství, což vede, spolu se zvýšenými hladinami estrogenů, ke zvýšené pigmentaci kůže těhotných žen. Cushingova choroba může také v důsledku nadměrného množství adrenokortikotropního hormonu (ACTH) vést k hyperpigmentaci, např. acantosis nigrans v podpaží. U většiny lidí trpících primární Addisonovou chorobou dochází k tmavnutí (hyperpigmentaci) kůže, včetně oblastí, které nejsou vystaveny slunci – charakteristickými místy jsou kožní záhyby (např. na rukách), bradavky a vnitřní strana tváří (bukální sliznice), nové jizvy hyperpigmentují, zatímco ty starší netmavnou. K tomuto dochází, protože MSH a ACTH sdílejí stejnou prekurzorovou molekuluproopiomelanokortin (POMC).

Různé hladiny MSH nejsou hlavní příčinou kolísání barvy pleti u různých ras, ale mnoho zrzavých lidí a ti, kteří se špatně opalují, nereagují na MSH v krvi, kvůli variacím v jejich hormonálních receptorech.

Struktura MSH[editovat | editovat zdroj]

Různé formy MSH patří do skupiny nazývané melanokortiny. Tato skupina zahrnuje ACTH, α-MSH, β-MSH, a γ-MSH. Všechny tyto peptidy jsou produkty štěpení velkého prekurzorového peptidu nazývaného proopiomelanokortin (POMC). Pokud jde o pigmentaci, je α-MSH nejdůležitějším melanokortinem.

Různé formy MSH obsahují následující aminokyselinové sekvence:

α-MSH: Ac-Ser-Tyr-Ser-Met-Glu-His-Phe-Arg-Trp-Gly-Lys-Pro-Val
β-MSH (lidský): Ala-Glu-Lys-Lys-Asp-Glu-Gly-Pro-Tyr-Arg-Met-Glu-His-Phe-Arg-Trp-Gly-Ser-Pro-Pro-Lys-Asp
β-MSH (prasečí): Asp-Glu-Gly-Pro-Tyr-Lys-Met-Glu-His-Phe-Arg-Trp-Gly-Ser-Pro-Pro-Lys-Asp
γ-MSH: Tyr-Val-Met-Gly-His-Phe-Arg-Trp-Asp-Arg-Phe-Gly

Syntetický MSH[editovat | editovat zdroj]

Pro použití u lidí byly vyvinuty syntetické analogy α-MSH. Příklady dvou známějších zástupců jsou afamelanotid (melanotan I), který testuje společnost Clinuvel Pharmaceuticals a bremelanotid od společnosti Palatin Technologies. Dalšími jsou modimelanotid a setmelanotid.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Melanocyte-stimulating hormone na anglické Wikipedii.

  1. Katzung, Bertram G.; Masters, Susan B.; Trevor, Anthony J., eds. (2012). Basic & clinical pharmacology (12th ed.). New York: McGraw-Hill Medical. ISBN 978-0-07-176401-8.
  2. a b Longo, Dan L.; Fauci, Anthony S.; Kasper, Dennis L.; Hauser, Stephen L.; Jameson, J. Larry; Loscalzo, Joseph, eds. (2012). Harrison's principles of internal medicine (18th ed.). New York: McGraw-Hill. ISBN 978-0-07-174889-6.
  3. a b Carlson, Neil R. (2012). Physiology of Behavior Books a La Carte Edition (11th ed.). Boston: Pearson College Div. ISBN 978-0-205-23981-8.
  4. a b Brunton, Laurence L.; Chabner, Bruce A.; Knollmann, Björn C., eds. (2011). Goodman & Gilman's pharmacological basis of therapeutics (12th ed.). New York: McGraw-Hill. ISBN 978-0-07-162442-8.
  5. King SH, Mayorov AV, Balse-Srinivasan P, Hruby VJ, Vanderah TW, Wessells H (2007). "Melanocortin receptors, melanotropic peptides and penile erection". Curr Top Med Chem. 7 (11): 1098–1106. doi:10.2174/1568026610707011111. PMC 2694735 Freely accessible. PMID 17584130.
  6. Clinuvel FAQs Archived 2008-04-11 at the Wayback Machine.
  7. Hadley ME (Oct 2005). "Discovery that a melanocortin regulates sexual functions in male and female humans". Peptides. 26 (10): 1687–9. doi:10.1016/j.peptides.2005.01.023. PMID 15996790.