Maxmilián Inigo z Ehrenburgu
| Maxmilián Inigo z Ehrenburku | |
|---|---|
 Erb Ehrenburků (vlevo) | |
| Narození | 17. srpna 1734 zámek Návarov |
| Úmrtí | 8. července 1814 (ve věku 79 let) |
| Bydliště | Lojovice |
| Země | Habsburská monarchie, Rakouské císařství |
| Majetek | Lojovice |
| Titul | svobodný pán |
| Nábož. vyznání | římskokatolické |
| Choť | Theresia von Ehrenburk |
| Rodiče | Jáchym Filip z Ehrenburka |
| Příbuzní | bratři Jáchym Josef a Petr Pavel, sestry Johanka, Františka a Helena |
Maxmilián Inigo svobodný pán z Ehrenburku (17. srpna 1735 – 8. července 1814) byl český šlechtic původem ze slezského rodu Ehrenburků. Sloužil mnoho let v nižších státních úřadech a byl hejtmanem postupně ve třech krajích v Čechách. Byl majitelem statku Lojovice se zámkem u Prahy.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze šlechtického rodu připomínaného od 15. století ve Slezsku.[1] Narodil se na zámku Návarov poblíž města Tanvald. Byl mladším synem státního úředníka Jáchyma Filipa z Ehrenburgu (1707–1782)[2] povýšeného v roce 1761 do stavu svobodných pánů,[3] a Františky Markéty, rozené Löwové z Ersfeldu (1710–1745).[4] Při dělení otcovského majetku s bratrem Jáchymem (1740–1818) dostal finanční odškodnění a v roce 1779 koupil od svého strýce Jana Josefa Löwa z Ersfeldu statek Lojovice poblíž Prahy. Ke statku patřil zámek v Lojovicích, hospodářský dvůr a další čtyři vesnice.[5]
Dlouhodobě působil ve státních službách v Českém království. V letech 1775–1785 byl hejtmanem Boleslavského kraje, poté krátce hejtmanem Litoměřického kraje (1786–1787) a nakonec krajským hejtmanem v Berouně. Kromě toho byl radou zemského gubernia a při příležitosti korunovace Leopolda II. byl pasován na rytíře sv. Václava. V roce 1798 kvůli dluhům prodal Lojovice a poté žil v Praze v domě U Panny Marie hromničné (Spálená 41/103).[6] Zemřel 8. července roku 1814.
Byl ženatý s Terezií Schmidtgräbnerovou z Lustenecku (1755–1809), měli spolu tři děti.[7] Starší syn Josef (1772–1854) sloužil v armádě jako c. k. hejtman, mladší Maxmilián (1775–1823) působil ve státních úřadech a byl městským hejtmanem v Praze. Dcera Barbora (1785–1850) se poprvé provdala za svého bratrance Jana Křtitele z Ehrenburgu (1774–1807), majitele Návarova, podruhé se provdala za hraběte Jana z Küenburgu (1774–1838).[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Deutsches Adels Lexikon und Geschichte; Lipsko, 1861; s. 47 dostupné online
- ↑ Jáchym Filip z Ehrenburgu na webu geni.com dostupné online
- ↑ Udělování šlechtických titulů 1705–1780 v Habsburské monarchii na webu Filozofické fakulty Ostravské univerzity dostupné online
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 259–260 (heslo Löw z Ersfeldu) ISBN 978-80-904241-9-7
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII. Praha a okolí; Praha, 1988; s. 141
- ↑ Kaiserlich königlicher Schematismus für das Königreich Böheim; Praha, 1797; s. 73 dostupné online
- ↑ Rodina Maxmiliána z Ehrenburgu na webu geni.com dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 103–104 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv Praha, 2021; 455 s. ISBN 978-80-7469-103-4