Masolino da Panicale

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Masolino da Panicale
038 le vite, masolino da panicale.jpg
Narození1383
San Giovanni Valdarno nebo Val di Elsa
Úmrtí1447 (ve věku 63–64 let)
Florencie
Povolánímalíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Masolino da Panicale, původním jménem Tommaso di Cristoforo Fini (1383, Panicale di Valdese u Florencie – 1447, Florencie) byl italský, pozdně gotický malíř. Přestože bývá řazen k pozdní gotice, některé aspekty Masoliniho děl jsou již renesanční, zejména využití perspektivy. Vasari ve svých Životech napsal:[1]

Masolino byl prvním, který svým postavám žen přidal líbeznost a mužům vznešené chování. Dokázal umně zachytit hru světla a stínu a jeho obrazy byly naplněny takovým půvabem, že zářily takovou pokorou, jakou si lze jen představit.

Život[editovat | editovat zdroj]

Masolino (Malý Tom) se narodil v Panicale poblíž Florencie. I jeho otec Cristoforo Fini byl malíř. Masolino se však vyučil v dílně Lorenza Ghibertiho, kde pracoval v letech 1403 - 1407. V roce 1423 nastoupil do florentského cechu Arte dei Medici e Speziali (Lékaři a lékárníci), který jako samostatnou pobočku zahrnoval i malíře.

Masolino strávil mnoho let cestováním. V Maďarsku pobýval od září 1425 do července 1427 pod záštitou Pipa z Ozory. V Římě a Florencii pracoval od roku 1428. V tomto období spolupracoval se svým mladším kolegou Masacciem na freskách v kapli Brancacciů v bazilice Santa Maria del Carmine ve Florencii. Někteří historikové, především Vasari, považují mnohem mladšího Masaccia za Masoliniho žáka. Jiní se domnívají, že mezi nimi byl rovnocenný a vzájemně inspirativní vztah.

Po roce 1435 pracoval především pro kardinála Branda Castiglioneho v Castiglione Olona.

Masolino zemřel roku 1447 ve Florencii.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Svatá Anna Samatřetí, 1424

Obraz Svatá Anna Samatřetí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1424 Masolino se svým krajanem a blízkým spolupracovníkem Masacciem namaloval obraz Svatá Anna Samatřetí pro florentský kostel svatého Ambrože. Svým formátem obraz ještě odkazuje na gotické malířství, je vysoký téměř 2 metry a ve tvaru lomeného oblouku. Masolino namaloval zadní postavu svaté Anny a postavy andělů, kteří obklopují celý výjev. Svatá Anna má portrétní rysy tehdejší abatyše, která obraz pro klášter objednala. Masaccio namaloval Pannu Marii s Ježíškem v popředí.

Přísná osovost obrazu je ještě ukázkou byzantského malířství, zároveň jsou ale postavy modelovány světlem a to jim dodává plastičnost. Především Masaccio, který je o generaci mladší než Masolino, zde začíná používat nové postupy a nové principy typické pro ranou renesanci.

Obraz souvisí s vyhnání vévody Athénského z Florencie, ke kterému došlo v roce 1343 v předvečer svátku svaté Anny. Obyvatelé města tuto událost přičítali pomoci právě od svaté Anny. Od té doby se stala patronkou města Florencie.

Jedna z fresek v kapli Brancacciů, 1424-1428

Kaple Brancacciů ve Florencii[editovat | editovat zdroj]

Vrcholem spolupráce Masolina a Masaccia byla výzdoba kaple Brancacciů v kostele St. Maria del Carmine ve Florencii, kde pracovali v letech 1424 - 1428. Malby objednal významný florentský patricij jménem Felice Brancacci, který byl patronem kaple v letech 1422 - 1436. Byl to jeden z nejbohatších a nejmocnějších měšťanů tehdejší Florencie, který zbohatl obchodem s hedvábím.

Kaple byla tehdy zasvěcená sv. Petrovi, až mnohem později Madonně del Popoló. Tématem fresek tedy měly být jednotlivé epizody ze života svatého Petra, ale jsou zde i dvě scény Adam a Eva v ráji a Vyhnání Adama a Evy z ráje. Stěny kaple jsou rozděleny do dvou podlaží, takže i fresky jsou vždy nad sebou podél stěn celé kaple. Práce nebyly dokončeny, neboť mladý Masaccio umírá v roce 1428 a rod Brancacciů je roku 1436 vypovězen z Florencie. Téměř po padesáti letech v letech1483 -1484 dokončil práci Filippino Lippi. Jeho úkolem mimo jiné bylo odstranit z obrazů jakoukoliv připomínku na rod Brancacciů.

Přes všechny překážky je výzdoba kaple klíčovým malířským dílem rané renesance, kde jsou uplatněny všechny principy a objevy příznačné pro malířství té doby.

Maďarsko, Lombardie a Řím[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1425 působil Masolino v Maďarsku, kde pracoval pro kardinála Branda Castiglioneho.

Roku 1428 byl pozván do Říma, aby vymaloval fresky v Castiglioneho soukromé kapli v kostele Sv. Klementa.

V roce 1435 pracoval ve městě Castiglione Olona v Lombardii na výzdobě kardinálova paláce a kostela. Velmi ceněným dílem je nádherná křtitelnice. Pracoval tam společně s mnoha známými toskánskými malíři.

V letech 1433 - 1434 namaloval pro palác Orsini v Římě cyklus 300 slavných historických postav.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]