Marksman
| Marksman | |
|---|---|
 Věž Marksman na podvozku finského tanku Leopard 2 | |
| Typ vozidla | protiletadlový kanónový komplet |
| Země původu |  Spojené království |
| Historie | |
| Výrobce | GEC Marconi |
| Období výroby | 1990 |
| Vyrobeno kusů | 7 |
| Ve službě | 1990–2010, 2015–dosud |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 2 (posádka věže) |
| Hmotnost | 11 tun (věž) |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Hlavní zbraň | 2× 35mm kanón Oerlikon |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marksman je samohybný protiletadlový systém vyvinutý britskou zbrojovkou Marconi Electronic Systems. Skládá se z dělové věže vyzbrojené dvěma 35mm kanóny Oerlikon a vybavené radarem Marconi Series 400, kterou lze umístit na různé typy podvozků či stacionární stanoviště. Jediným uživatelem systému je Finsko.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Požadavky na podobu systému Marksman byly britskou pobočkou GEC Marconi se sídlem v Leicesteru sestaveny roku 1983. Cílem bylo zákazníkům nabídnout cenově přijatelný výkonný protiletadlový systém účinný proti bitevním letounům a bitevním vrtulníkům (sekundárně i proti pozemním cílům), umístitelný na podvozky nadbytečných starších tanků (popř. obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty), zároveň však disponující značnou palebnou silou a účinným zaměřovacím systémem vybaveným radarem. Dle propočtů měla být cena systému Marksman méně než poloviční oproti srovnatelně výkonnému německému kompletu Flakpanzer Gepard.[1] Společnost odhadovala, že by mohla prodat až 900 systému, a proto se jej rozhodla vyvinout na vlastní náklady v rámci joint venture projektu se společnostmi Vickers Defence Systems (výroba věže), Oerlikon-Contraves (kanóny a munice) a Société de fabrication d'instruments de mesure (SFIM, gyroskopické plošiny).[2]
První testovací prototyp věže byl vyroben v roce 1984. V následujícím roce byl dokončen druhý předváděcí prototyp, odpovídající výrobnímu provedení. Následně systém úspěšně prošel náročnými testy, včetně provozu v pouštních a arktických podmínkách. Vyzkoušena byla jeho instalace na podvozcích západních tanků Centurion, Chieftain, Challenger 1, Vickers Mk 3 a M48 Patton, ale i sovětského T-55 a čínského Typ 59.[2]
Navzdory velké snaze výrobce byl prodej systému velmi neuspokojivý. Britská armáda o systém Marksman neprojevila zájem a zároveň došlo k zásadní proměně trhu, neboť konec studené války a zánik Sovětského svazu vedly ke škrtům v obranných rozpočtech mnoha zemí. Nepomohlo ani rozšíření použitelných podvozků o tanky M60 Patton, AMX-30, T-62, M1 Abrams, EE-T1 Osório a jihoafrickou samohybnou houfnici G6.[3] Jediným uživatelem systému se tak stalo Finsko, které roku 1990 odebralo sedm věží Marksman a instalovalo je na podvozky v Polsku zakoupených tanků T-55AM.[2] Vzniklý protiletadlový komplet ItPsv 90 (Ilmatorjuntapanssarivaunu 90) se ve službě doplňoval s protiletadlovými raketovými komplety ITO 90M, což jsou střely Crotale NG instalované na podvozcích obrněného transportéru Sisu XA-181.[3] Systém ItPsv 90 byl ze služby vyřazen v roce 2010, avšak roku 2015 byly věže umístěny na podvozky modernějších tanků Leopard 2A4.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Věž Marksman byla koncipována jako plně autonomní jednotka, jejíž instalace na vybraný podvozek vyžaduje jen minimální úpravy (průměr otvoru pro věž lze upravit vložením přechodových prstenců[2]) a může být provedena za pouhé dvě hodiny.[2] Posádku věže tvoří dvě osoby (velitel a střelec). Věž je řešena jako velmi kompaktní – má průměr věnce 1,99 metru, výšku bez radaru 1,91 metru (2,7 metru s radarem) a hmotnost 11 tun. Pancéřování věže odolává zbraním do ráže 14,5 mm a střepinám 155mm nábojů. Věž je vyzbrojena dvojicí externě lafetovaných 35mm kanónů Oerlikon série KDA s pásovým podáváním munice (250 nábojů na hlaveň – z toho 230 tříštivo-trhavých a 20 průbojných). Kanóny mají kadenci 550 výstřelů za sekundu a dostřel 4 kilometry. K vyhledávání cílů a zaměřování slouží radar Marconi řady 400, pracující s pásmech X (vyhledávání cílů) a J (sledování cílů). Dosad radaru je 12 kilometrů při vyhledávání a 10 kilometrů při sledování. V radarovém režimu systém Marksman může pracovat autonomně a posádka pouze tlačítkem odpalu potvrzuje volbu cíle.[3] Alternativně lze použít optický systém s laserovým dálkoměrem.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marksman na Wikimedia Commons
