Marion Ackermann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Marion Ackermann
prof. Dr. Marion Ackermann (Praha, 2018)
prof. Dr. Marion Ackermann (Praha, 2018)
Narození1965
Göttingen
Povoláníhistorička umění a vysokoškolská učitelka
ZaměstnavateléAkademie výtvarných umění v Mnichově
Augsburská univerzita
Staatliche Kunstsammlungen Dresden
Funkceředitel muzea (Staatliche Kunstsammlungen Dresden; od 2016)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marion Ackermann (* 1965 Göttingen) je německá historička umění specializovaná na umění 20. a 21. století, vysokoškolská pedagožka, kurátorka a ředitelka muzeí. Od roku 2003 do srpna 2009 byla ředitelkou Kunstmuseum Stuttgart. Od září 2009 do října 2016 řídila Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen v Düsseldorfu. Od listopadu 2016 je generální ředitelkou Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Je předsedkyní Vědecké rady Národní galerie v Praze.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Marion Ackermann vyrůstala v Ankaře, kde byli zaměstnáni jako lektoři její rodiče. Po maturitě studovala dějiny umění, historii a germanistiku v Kasselu, Göttingenu, Vídni a Mnichově. V roce 1995 získala doktorát na univerzitě v Göttingenu za práci o autobiografických a teoretických textech Wassily Kandinského („Rückblicke“ – Kandinskys Autobiographie im Kontext seiner frühen Schriften). Později přednášela na mnichovské Akademii umění, na univerzitě v Augsburgu a na College of Design Photo Mnichově.

Od roku 1995 do roku 2003 byla kurátorkou Städtische Galerie v mnichovském Lenbachhausu, kde primárně dohlížela na grafickou sbírku. Mimo jiné zde uspořádala výstavy: Paula Modersohn-Becker (1997), Rosemarie Trockel (2000), SchattenRisse (2001), Leggerezza (deset italských umělců) (2001), Katharina Grosse (2002) a Unreality practice (2003, Lovis Corinth, Max Slevogt, Mark Wallinger) a výstavní cyklus Dialogy o kresbě.

Společně s Goethe-Institutem, jehož je členkou, vyvinula Marion Ackermann v roce 1996 CD-ROM o Blaue Reiter, který získal Evropskou cenu multimédií.

Jmenováním na místo ředitelky v Kunstmuseum Stuttgart se ve věku 38 let stala nejmladším ředitelem velkého muzea v Německu. Zde mimo jiné jako kurátorka zahajovala úvodní výstavu Angekommen. Uspořádala první rozsáhlou výstavu děl Christiana Jankowského (2008/2009).

V září 2009 Marion Ackermann převzala funkci ředitelky Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen v Düsseldorfu, kde je významná sbírka moderního umění 20. století. Od listopadu 2009 do srpna 2016 řídila spolu s obchodním ředitelem Hagenem Lippe-Weißenfeldem také nadační radu muzea. Roku 2013 byla jedním ze čtyř kandidátů na uvolněné místo Centre Georges Pompidou.[2] Jako ředitelka podporovala ženské autorky a mladé a experimentující umělce.[3] Pod jejím vedením se düsseldorfské muzeum díky výstavním projektům prosadilo na mezinárodní scéně.[4]

V listopadu 2014 jí byla smlouva v Düsseldorfu před uplynutím lhůty prodloužena na sedm let. V dubnu 2016 oznámila ukončení této dohody a od 1. listopadu 2016 přijala na dobu následujících osmi let[5] místo generální ředitelky Staatliche Kunstsammlungen Dresden, kde nahradila Hertwiga Fischera, odcházejícího na místo ředitele British Museum.[6] Roku 2018 bylo uzavřeno partnerství mezi Národní galerií v Praze a Staatliche Kunstsammlungen Dresden, jehož výsledkem je výstava Možnosti dialogu v Salmovském paláci.[7]

Marion Ackermann je vdaná za Wolfa Tegethoffa a má dvě děti.

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Marion Ackermann: Farbige Wände – Zur Gestaltung des Ausstellungsraumes von 1880 – 1930. Herausgegeben von der Städtischen Galerie im Lenbachaus und Kunstbau München. 152 s., Edition Minerva 2003, ISBN 978-3-932353-79-6
  • Marion Ackermann (ed.): Piktogramme – Die Einsamkeit der Zeichen mit einer Einführung von Marion Ackermann und Pirkko Rathgeber, Deutscher Kunstverlag München Berlin 2006, ISBN 978-3-422-06674-8
  • Marion Ackermann: SchattenRisse. Silhouetten und Cutouts, (Helmut Friedel ed.), Hatje Cantz Verlag, Ostfildern 2001, ISBN 3-7757-1021-3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]