Marek Douša

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marek Douša
Marek Douša (vpravo) se psem
Marek Douša (vpravo) se psem
Narození21. prosince 1962 (61 let)
Kolín
Povoláníilustrátor, kreslíř a humorista
Manžel(ka)Jana (1987–1990);
Gabriela (1998–)
DětiZuzana (* 1987), Vojtěch (* 1989);
Anna (* 1995)[1][2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marek Douša (* 21. prosince 1962[3][4] Kolín) je český karikaturista, kreslíř,[5][6] autor knižních ilustrací[3] a publicista.[7]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě nastoupil na dřevařskou pomaturitní nástavbu v České Lípě a začal hrát amatérsky divadlo ve spolku Jirásek, se kterým objížděl ochotnické festivaly. V té době se setkal s řadou osobností, například v Hronově se sedmnáctiletým Petrem Léblem, který jej ovlivnil k psaní divadelních her. Po absolvování základní vojenské služby, kde se začal věnovat kreslení, se stal obchodníkem se dřevem do Rumunska, odkud tehdejší socialistické Československo bralo bukovou dýhu na kancelářský nábytek. V roce 1987 se poprvé oženil s paní Janou, se kterou má dvě děti, dceru Zuzanu a syna Vojtěcha. Poté co opustil kariéru obchodníka se dřevem, pracoval v různých povolání, např. i jako uklízeč v Praze v krčské nemocnici na interně.[8] V roce 1992 založil spolu s Michalem Hrdým časopis Sorry,[9] aby měli kde publikovat černý humor.[10] Kolem roku 2000 se z Prahy se svou druhou ženou Gabrielou, kterou byla v jiném stavu a neměli kde bydlet, přestěhoval do Šluknovském výběžku do Velkého Šenova do domu po rodičích,[7] kde vyrůstal. Ve Velkém Šenově uspořádal dva ročníky filmového festivalu Šenovská svině.[8][11] Jeho žena Gabriela se zde stala spisovatelkou a redaktorkou, sociální aktivistkou v oblasti pomoci znevýhodněným dětem.[12] V časopise Reflex,[7] jako kreslíř humoru působil přes čtvrtstoletí až do roku 2024,[13] a publikoval webové články od roku 2010.[14] Své humoristické obrázky v letech 2008–2011 zveřejňoval také na webu iDNES.cz.[15] Ze svého domovského Šluknovského výběžku začal spravovat v roce 2012 zpravodajský web s důrazem na kulturu, www.vybezek.eu.[16] Doménu Výběžek.eu původně koupil jako dárek pro svou ženu, která v té době dávala výpověď v jedněch místních novinách, aby si měla s čím hrát a kam psát. Nakonec se žena dohodla v novinách na další spolupráci a tak kromě kresleného humoru začal na tento web i psát sám a přinášet zprávy ze Šluknovského výběžku.[17] Obrázky a články začal publikovat od roku 2017 také na portálu www.naseveru.net.[18]

Monografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Tohle jsme my, Anna Pelcová Doušová [online]. balahala.cz [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Tančírna Balahala [online]. Schrödingerův institut [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Marek Douša [online]. cs.isabart.org [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Douša, Marek, 1962- [online]. The Library of Congress [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. ↑ Marek Douša [online]. Albatros Media a.s. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Douša, Marek, 1962- [online]. Knihovna Památníku národního písemnictví, 2019 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c DOUŠA, Marek. První máj už přišel s ním, vesele mu zatancujem… [online]. hlidacipes.org, 2023-05-02 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b JEDINÁK, Petr. Na každou svini se vaří voda [online]. jedinak.cz [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Sorry [online]. mojecasopisy.cz [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Časopis Sorry končí. Jsme předskokany všech novin, věští Marek Douša [online]. idnes.cz, 2013-12-06 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ DOUŠA, Marek. Vzpomínka na tu Svini, 1 [online]. vybezek.eu, 2015-08-17 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pomáháme znevýhodněným dětem, zní z nového institutu [online]. Děčínský deník.cz, 2012-03-08 [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ KADLECOVÁ, Kateřina (předmluva). Čárymáry. [s.l.]: Ještě žijem, 2020. 148 s. Dostupné online. ISBN 978-80-270-8025-0. 
  14. ↑ DOUŠA, Marek. Reflex, Profily [online]. reflex.cz [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ DOUŠA, Marek. marekdousa.blog.idnes.cz [online]. iDNES.cz, 2008 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ KADLECOVÁ, Kateřina. Kreslíř Marek Douša: Reflex je z mých obživných koníčků nejdůležitější. Zabere mi asi sedm minut týdně [online]. reflex.cz, 2016-12-06 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ KOMÁNKOVÁ, Jana. Marek Douša: Server vybezek.eu jsem koupil jako dárek pro ženu [online]. Protišedi.cz, 2012-02-24 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ DOUŠA, Marek. Furt to zkoušim [online]. naseveru.net [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marek_Douša&oldid=23635219“