Mare Nubium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mare Nubium.
Mare Nubium.
Poloha Mare Nubium a dalších měsíčních moří a útvarů.
Poloha Mare Nubium.

Mare Nubium (česky Moře oblaků nebo Moře mraků) je měsíční moře přibližně kruhového tvaru s průměrem kolem 750 km a rozlohou cca 254 000 km²[1] rozkládající se na přivrácené straně Měsíce, východně od Mare Humorum (Moře vláhy) a jihovýchodně od Mare Cognitum (Moře poznání). Jeho severní hranice je neurčitá.[1] V jeho západní části leží výrazný kráter Bullialdus s terasovitými valy a středovými vrcholy. Jižně je dvojice kráterů Pitatus (větší kráter s brázdami Rimae Pitatus, průměr cca 100 km) a Hesiodus (menší, průměr cca 43 km). Nedaleko kráteru Birt je nejznámější zlom na Měsíci - Rupes Recta (Přímý zlom).[1] Na jihozápadním okraji moře se nachází zlom Rupes Mercator.[2]

Expedice[editovat | editovat zdroj]

První odvysílané snímky sondy Lunar Reconnaissance Orbiter v roce 2009 byly z Mare Nubium. Do oblasti dopadla kvůli technickým potížím sovětská sonda Luna 5 (na souřadnicích 25,0° Z, 1,6° J).[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Mare Nubium pojmenoval (stejně jako většinu ostatních měsíčních moří) italský astronom Giovanni Battista Riccioli, jehož nomenklatura z roku 1651 se stala standardem.[4] Ještě dříve jej anglický vědec William Gilbert zahrnul ve své mapě do kontinentu pojmenovaného Continens Meridionalis[5] a nizozemský astronom Michael van Langren mu dal jméno Mare Borbonicum (podle rodu Bourbonů) ve své mapě z roku 1645.[6]

Mare Nubium v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mare Nubium na anglické Wikipedii.

  1. a b c RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Birt, s. 134/54.  
  2. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Bullialdus, s. 132/53.  
  3. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 228.  
  4. Ewen A. Whitaker, Mapping and Naming the Moon (Cambridge University Press, 1999), str. 61 (anglicky)
  5. Ewen A. Whitaker, Mapping and Naming the Moon (Cambridge University Press, 1999), str. 15 (anglicky)
  6. Ewen A. Whitaker, Mapping and Naming the Moon (Cambridge University Press, 1999), str. 41, 198 (anglicky)
  7. CLARKE, Arthur Charles. Měsíční prach. Praha : Baronet, 2000. ISBN 80-7214-266-6. Kapitola první, s. 8.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]