Marcel Houf
| Marcel Houf | |
|---|---|
 Marcel Houf fotograf | |
| Rodné jméno | Jaroslav Marcel |
| Narození | 14. listopadu 1951 Karlovy Vary,  Československo |
| Úmrtí | 25. října 2022 (ve věku 70 let) Rakousko Vídeň |
| Národnost | česká, rakouská |
| Vzdělání | Vyšší grafická škola Vídeň, obor fotografie |
| Alma mater | Vyšší grafický spolkový vzdělávací a výzkumný ústav |
| Povolání | fotograf, grafik, performer, hudebník, filmař a publicista |
| Rodiče | Jaroslav Houf (1917–1970) Nora Houfová (* 1924) |
| Příbuzní | Kristian Houf (* 1949) bratr |
| Ovlivněný | Padhi Friebergerem[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcel Houf, celým jménem Jaroslav Marcel Houf, (14. listopadu 1951 Karlovy Vary – 25. října 2022 Vídeň, Rakousko) byl česko-rakouský alternativní umělec. Od roku 1963 žil a pracoval ve Vídni jako fotograf, grafik, performer, hudebník, filmař a publicista.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
V Karlových Varech a Praze[editovat | editovat zdroj]
Marcel Houf pocházel ze smíšené česko-rakouské umělecké rodiny. Český otec Jaroslav Houf byl známým, prozápadně orientovaným karlovarským fotografem a filmařem, matka Nora Houfová je rodilá Vídeňačka, profesí herečka. Svatba rodičů Marcela se uskutečnila v Karlových Varech v listopadu 1948, v době politického převratu a následných výrazných změn. Manželům se v roce 1949 narodil první syn, Kristian, a roku 1951 mladší Marcel. Otec, tehdejšímu systému nepohodlný fotograf, byl v roce 1953 zatčen a následného roku odsouzen na práci v dolech ve věznici ve Rtyni v Podkrkonoší. Koncem padesátých let pak rodina z politických důvodů přesídlila do Prahy. Ani tam se však nevyhnula politickým šikanám, které byly jedním z důvodů pro rozvod manželů. Dle soudního rozhodnutí připadl každý syn jednomu z rodičů. Matka se v roce 1963 odstěhovala s mladším synem, tehdy 12letým Marcelem, do Vídně[1] a otec zůstal se starším Kristianem v Praze.
Ve Vídni[editovat | editovat zdroj]
Marcel studoval ve Vídni obor fotografie na Vyšší grafické škole (GLuVA – Grapfishe Lehr- und Versuchsanstalt)[pozn. 1] a navštěvoval přednášky z literatury, germanistiky a umění na Vídeňské univerzitě. Patnáct let pak pracoval jako fotoreportér a žurnalista pro mezinárodní fotoagenturu KIPPA, v reklamě a pro časopis Pop Music Express. Zde se setkal s řadou významných osobností světové kultury, které fotografoval – s Frankem Zappou, Jimi Hendrixem, Liz Tailor, Falcem, Manu Chao aj. Současně se věnoval umělecké fotografii, filmování a rockové hudbě. Od raného mládí inklinoval k alternativní hudební scéně, v jejímž rámci se výrazně uplatnil. Byl zakládajícím členem řady alternativních hudebních formací – Hever & Vaselina Band, General Guglhupf, Captain Chaos, Brontosaurus nebo Drahdiwaberl.[1]
V jeho uměleckém vývoji sehrálo základní roli přátelství s multimediálním umělcem Padhi Friebergerem, který je v rakouském prostředí vnímán jako iniciátor nové umělecké generace bez konvencí a předsudků. Vedle hudby se intenzívně věnoval také experimentální fotografii, formálně inspirované tvorbou Andy Warhola a volnou filozofií hippies. Ideály své generace vyjádřil také v dokumentární poloze. V katalogu salcburského Muzea moderního umění byl nazván protagonistou specifického rakouského pop-artu.[1]
Zúčastnil se mnoha mezinárodních výstav, mezi jinými Summer of Love ve vídeňské Kunsthalle, Frankfurtu nad Mohanem a Tate Gallery v Liverpoolu. Je zastoupen ve sbírkách několika významných institucí. Zabýval se rovněž multimediálními projekty a performancemi. V sedmdesátých letech 20. století spolupracoval s pražskou skupinou Plastic People of the Universe. V letech 1979–1989 mu byl zakázán vstup na území Československé socialistické republiky.[1]
Marcel Houf zemřel ve Vídni 25. října 2022 ve věku 70 let.
Kontroverze[editovat | editovat zdroj]
Umělec inspiroval rakouského písničkáře Georga Danzera k napsání hitu Jö schau nahou návštěvou vídeňské kavárny Hawelka. V důsledku tohoto představení byl přijat na psychiatrické oddělení. Inspirován touto skutečností pak složil píseň Psychiatrie Blues, v níž se zabýval tématem psychiatrie, státního násilí a nuceného léčení.
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 1997? – Ich ist ein Anderer (Körper – Identität – Gesellschaft), Kulturhaus der Stadt Graz, ukázky rakouské fotografie[2]
- 2004 – With Love & Respect, Museum der Moderne (Rupertinum), Salcburk[3][4]
- 2004 – Vision einer Sammlung /A Collection's Vision, Museum des Moderne Salzburg[5]
- ? – Summer of Love, Kunsthalle Wien, Frankfurt nad Mohanem a v galerii Tate Liverpool[1]
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
- 1995 – Die neue Marlene oder vagasen sollt ma uns
- 1995 – War Is Over – Sex und Unsinn
Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]
Svými díly je, event. byl, zastoupen v několika významných sbírkách:[1]
- Galerie Hummel, Vídeň
- Galerie Hummel, Salcburk
- Museum der Moderne – Rupertinum, Salcburk
- Polaroid Museum, Chicago
- Polaroid Museum, Amsterdam
- Bundesministerium für Unterricht, Kunst und Kultur, Vídeň
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Později o názvu Höhere Graphische Bundes-Lehr- und Versuchsanstalt (HGBLuVA), česky: Vyšší federální instituce pro grafické vzdělávání a výzkum.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Houf na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g BARTEČEK, Ivo, Jiří Hastík. České umění v exilu – Wien / Tschechische Kunst im Exil – Wien. 1. vyd. Olomouc: Agentura Galia, 2010. 171 s. ISBN 978-80-904352-5-4. Kapitola Jaroslav Marcel Houf, s. 11–12, 78–83. (čeština/němčina)
- ↑ Ich ist ein Anderer (Körper – Identität – Gesellschaft). [s.l.]: Verlag Bibliothek der Pzovinz 256 s. ISBN 978-3-902416-51-3. Kapitola Marcel Houf, s. 58, 92–93. (němčina) Katalog des Niederosterreichisten Landesmuseums.
- ↑ With Love & Respect. Padhi Frieberger, Marcel Houf, Christian Skrein [online]. Salcburk, Rakousko: Art and Research Database – basis wien / Museum der Moderne Rupertinum, rev. 2014-07-10 [cit. 2023-01-05]. Portrét a performance v umělecké fotografii 60. a 70. let. Dostupné online. (němčina)
- ↑ With Love & Respect, Padhi Frieberger, Marcel Houf, Christian Skrein. [s.l.]: Museum der Moderne Rupertinum, Salcburk, 2004. 31 s. ISBN 3-901824-24-3. Kapitola Marcel Houf, s. 4, 6–12, 30–31. (němčina) Katalog.
- ↑ Vision einer Sammlung / A Collection's Vision. [s.l.]: Prester Verlag, Munich/Berlin/London/New York, 2004. 239 s. ISBN 3-7913-3285-6. Kapitola Marcel Houf, s. 178–180. (němčina) Museum der Moderne Salzburg. Katalog.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BARTEČEK, Ivo; HASTÍK, Jiří. České umění v exilu – Wien / Tschechische Kunst im Exil – Wien. 1. vyd. Olomouc: Agentura Galia, 2010. 171 s. ISBN 978-80-904352-5-4. Kapitola Jaroslav Marcel Houf, s. 11–12, 78–83.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcel Houf na Wikimedia Commons - Monografie České umění v exilu – Wien / Tschechische Kunst im Exil – Wien – autoři Ivo Barteček, Jiří Hastík, antikvariát Knihobot [cit. 2023-01-05]
