Přeskočit na obsah

Mahdího povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mahdího povstání
V bitvě u Omdurmánu bojoval jako mladý důstojník jezdectva Winston Churchill
V bitvě u Omdurmánu bojoval jako mladý důstojník jezdectva Winston Churchill

Trvání18811899
MístoSúdán, Mahdího říše
Souřadnice
Výsledekbritsko-egyptské vítězství
Změny územívytvoření Anglo-egyptského Súdánu,
italská okupace Kassaly
Strany
Mahdistický SúdánMahdistický Súdán Mahdistický Súdán Spojené království Spojené království

Etiopské císařství Etiopie
Italské království Itálie

Svobodný stát Kongo Kongo

Velitelé
Mahdistický Súdán Al-Mahdí
Mahdistický Súdán Abdalláh †
Mahdistický Súdán Al-Zubajr Mansúr
Mahdistický Súdán Osman Digna
Mahdistický Súdán Hamdan Abú 'Anja
Spojené království Charles Gordon †
Spojené království Garnet Wolseley
Spojené království Horatio Kitchener
Egyptské chedivství Tewfik Paša
Etiopské císařství Jan IV. †
Etiopské císařství Ras Alula
Etiopské císařství Tekle Hajmanot
Italské království Oreste Baratieri
Italské království Giuseppe Arimondi
Svobodný stát Kongo Louis-Napoléon Chaltin
Ztráty
23 800–24 500 mrtvých více než 16 744 mrtvých

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mahdího povstání (či Mahdího válka, nebo Anglicko-súdánská válka) byla protibritská revolta v Súdánu na konci 19. století.[1]

Nástin událostí

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1822 byla v Súdánu egyptská nadvláda. Samotný Egypt od 70. let 19. století začal prohlubovat svou závislost na Velké Británii (formálně byl součástí Osmanské říše). Britové usilovali o získání kontroly nad Horním Nilem, a tak se rozhodli obsadit místa egyptské správy v Súdánu svými občany.

Muhammad Ahmad, který se prohlásil za al-Mahdího.

V té chvíli došlo k zesílení hnutí za obnovu samostatného Súdánu. Do jeho čela se postavil muslimský duchovní Muhammad Ahmad, známý pod jménem Al-Mahdí (Spasitel). Ve svém učení hlásal nutnost navrácení ke kořenům islámu, především rovnosti a čistotě. Vyhlásil svatou válku proti všem nevěřícím a rovněž špatným muslimům. Ústředím hnutí se stala horská provincie Kordofán v západní části země.[2] Samotné povstání se otevřeně rozhořelo v roce 1881, kdy došlo k protievropské revoltě i v Egyptě. V dalších dvou letech byli mahdisté relativně úspěšní, když zvítězili nad několika anglo-egyptskými vojenskými expedicemi. V roce 1884 se novým súdánským generálním guvernérem stal Charles George Gordon, který vyhlásil oddělení Súdánu od Egypta a Mahdího uznal jako sultána Kordofánu. Tím však nedošlo k ukončení povstání. Mahdisté se rozhodli k obléhání hlavního města Chartúmu, které se jim 23. ledna 1885 podařilo dobýt. Následně byli všichni Angličané zabiti a Gordonovi byla uťata hlava.

Tečkami vymezeno území říše Mahdího 1881–1898 v Súdánu
Závod o Afriku

Mahdí vytvořil velkou říši, která měla charakter vojensko-teokratické diktatury. Toto panství poměrně dlouho odolávalo snahám o podmanění. Až po smrti Mahdího, když se stal jeho nástupcem chalífa Abdalláh, se začal osud říše blížit ke svému konci. K němu napomohla anglická blokáda, která způsobila nedostatek potravin a zboží, stejně jako sílící vnitřní mezikmenové konflikty. Spojené království se rozhodlo pro novou vojenskou expedici vedenou generálem Horatio Kitchenerem. Následoval nový boj o území Súdánu, v němž k rozhodující bitvě došlo 2. září 1898 u Omdurmánu. Mahdistická jízda vyzbrojená kopími neměla šanci proti britské výzbroji s kulomety. Ztráty mahdistů se odhadují na 20 000 mužů. Zbylé síly se stáhly do Kordofánu, kde byly definitivně poraženy 24. listopadu 1899 a došlo k zániku říše. Ve střetu byl zabit také chalífa Abdulláh.

  1. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-10-13]. Heslo МАХДИ́СТОВ ВОССТА́НИЕ 1881-85. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-13. (rusky) 
  2. Pouštní mesiáš zalil Chartúm krví, Britové jeho kosti hodili do Nilu. iDNES.cz [online]. 23. října 2016. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEČENKA, M.; LUŇÁK, P. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X. 
  • ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]