Městská přečerpávací stanice v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Městská přečerpávací stanice v Praze
Městská přečerpávací stanice v Praze
Městská přečerpávací stanice v Praze
Účel stavby

vodárna

Základní informace
Sloh neorenesance
Architekt Antonín Wiehl
Výstavba 1883
Poloha
Adresa Praha, ČeskoČesko Česko
Ulice Sokolská
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městská přečerpávací stanice je novorenesanční budova v Praze 2 – Novém Městě v Sokolské ulici (objekt bez čísla mezi orientačními čísly 5 a 7). Byla postavena v roce 1883 podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla návazně na podzemní vyrovnávací vodojem.[1]

Popis budovy[editovat | editovat zdroj]

Antonín Wiehl - architekt a stavebník

Jednoposchoďová budova s 5 osami. Fasáda je v přízemí zdobena hladkou rustikou. Okna v přízemí mají polokruhový oblouk a v 1. patře jsou obdélná římsová okna. Průčelí má dva štíty.[2]

Historie budovy[editovat | editovat zdroj]

Budova byla postavena v rámci projektu vodárenského areálu na Karlově. Nejprve byl v letech 1877–1882 vybudován podzemní vyrovnávací vodojem. Po něm následovala Wiehlova provozní budova městské přečerpávací stanice z roku 1883. Původně zamýšlená stavba věžového vodojemu v areálu se již neuskutečnila. Projekt byl zpracován v roce 1883 a jeho autory byli projektu byli Märky, Bromovský, Schulz. Podle tohoto návrhu měl vodojem mít přízemní zděnou část. Šesti nebo osmiboký plášť s reservoárem vody měl být z přízemní části nesen na ocelové konstrukci, v jejímž středu byl projektován dřík a v něm pravděpodobně potrubí. Plášť reservoáru měl mít na každé straně jedno okno. Vodojem by byl zastřešen stanovou střechou zakončenou lucernou s hromosvodem. Vodovodní systém v době výstavby rozváděl vodu z Novomlýnské vodárny. Zemní vodojem z roku 1882 byl v roce 1975 odstraněn. Na jeho místě byl postaven železobetonový. Přečerpávací stanice ukončila provoz v roce 1912.[3][4] Z původního areálu se dochovala pouze Wiehlova novorenesanční budova jako zajímavá ukázka novorenesanční industriální architektury.

Budova v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Budova je součástí vodárenského areálu a byla opravena včetně fasády.

Galerie Městská přečerpávací stanice v Praze[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  3. ING. KOŘÍNEK., Robert; KOŘÍNKOVÁ, Petra. Věžový vodojem.Praha - Nové Město. [online]. Praha: SPOLEČENSTVO VODÁRENSKÝCH VĚZÍ [cit. 2015-10-23]. Nerealizovaná stavba. Vodojem měl stát ve vodárenském areálu Karlov (na Sokolské ulici).. Dostupné online. (česky) 
  4. JÁSEK,, Jaroslav; BENEŠ, Jaroslav. Pražské vodní věže. první. vyd. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. Kapitola Nerealizované vodní věže, s. 97 - 99. (česky) Resumé v angl., něm., fr.. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1-52. (česky) 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  • JÁSEK,, Jaroslav; BENEŠ, Jaroslav. Pražské vodní věže. první. vyd. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. Kapitola Nerealizované vodní věže, s. 97 - 99. (česky) Resumé v angl., něm., fr.. 
  • ING. KOŘÍNEK., Robert; KOŘÍNKOVÁ, Petra. Věžový vodojem.Praha - Nové Město. [online]. Praha: SPOLEČENSTVO VODÁRENSKÝCH VĚZÍ [cit. 2015-10-23]. Nerealizovaná stavba. Vodojem měl stát ve vodárenském areálu Karlov (na Sokolské ulici).. Dostupné online. (česky) 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]