Přeskočit na obsah

Luna 16

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luna 16
COSPAR1970-072A
Katalogové číslo4527
Start12. září 1970, 13:25 UTC
KosmodromBajkonur
Nosná raketaProton-K/D
Stav objektupřistál na Zemi
Přistání20. září 1970
ZánikPřistání
Zánik24. září 1970
ProvozovatelSovětský svaz SSSR,
VýrobceOKB-301 nyní NPO Lavočkina
DruhProgram Luna
ProgramProgram Luna
Hmotnost5600 kg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luna 16 (rusky Луна 16) byla další automatická meziplanetární sonda ze Sovětského svazu, z programu Luna, která v roce 1970 poprvé pro SSSR dokázala dopravit z Měsíce vzorky měsíční horniny. V katalogu COSPAR byla později označena jako 1970-072A.[1]

Popis sondy

[editovat | editovat zdroj]
Luna 16 na sovětské poštovní známce

Použitý typ E-8-5 byl vyroben jako všechny Luny v konstrukčním středisku OKB Lavočkina v Chimkách. Byl stejný, jako u neúspěšné Luny 15.

Hmotnost sondy byla při startu 5600 kg, bez pohonných hmot 4300 kg, výrobní číslo měla 406. V době přistání na Měsíci byla hmotnost 1880 kg.

Průběh mise

[editovat | editovat zdroj]

Start nosné rakety Proton K/D se sondou byl krátce po poledni 12. září 1970 z kosmodromu Bajkonur. Nejprve byla vynesena na nízkou oběžnou dráhu 185-241 km nad Zemí (též uváděna jako parkovací) a z ní za 70 minut pomocí nosné rakety pokračovala v letu směrem k Měsíci. Jediná korekce během přeletu byla provedena 13. září.

Téměř v půlnoci 16. září se u Měsíce zapálil na chvíli brzdící motor a sonda se tak ocitla na selenocentrické oběžné dráze. Pomocí dvou drobných korekcí byly parametry dráhy upraveny. Dne 20. září bylo provedeno měkké přistání na povrchu v oblasti Mare Fecunditatis (Moře hojnosti). Ještě před ránem byla vrtačkou odvrtána hornina, dopravena i s tímto vzorkem zpět do sondy a dvě hodiny poté (21. září v 7,43 UT) již návratové pouzdro odstartovalo na zpáteční cestu k Zemi.

Dne 24. září se sonda dostala k Zemi, oddělilo se od ní přistávací pouzdro se vzorkem a přistálo s ním zabrzděno padákem na území Kazachstánu, 80 km jihozápadně od Džezkazganu. Jedenáctidenní mise byla úspěšně splněna.

Část vzorku 1,07 g byla později poskytnuta československým vědcům z ČSAV.[2]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 238. 
  2. Malá encyklopedie kosmonautiky, s. 239

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]