Ludmila Pecháčková
| Ludmila Pecháčková | |
|---|---|
.jpg) Lída Merlínová (asi okolo roku 1940) | |
| Rodné jméno | Ludmila Skokanová |
| Narození | 3. února 1906 Praha-Holešovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. července 1988 (ve věku 82 let) tamtéž  Československo |
| Alma mater | Pražská konzervatoř |
| Povolání | subreta, tanečnice, spisovatelka a dramatička |
| Choť | Cyril Pecháček |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ludmila Pecháčková, rozená Skokanová (3. února 1906 Praha-Holešovice[1] – 11. července 1988 Praha)[2][3] byla česká subreta, tanečnice, žurnalistka a spisovatelka, autorka nenáročné, zejména milostné četby, dívčích románů, knih pro mládež a životopisů významných osobností.[4] Publikovala pod pseudonymem Lída Merlínová.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1925 absolvovala dramatickou konzervatoř, poté krátce působila jako elévka v Národním divadle v Praze a pak v operetním souboru olomouckého divadla.[4] Zde poznala skladatele, dirigenta a pedagoga Cyrila Pecháčka, za něhož se provdala.[5] Vedla zde také soukromou taneční školu a působila jako žurnalistka.[5] V roce 1940 se manželé přestěhovali do Dvora Králové a po válce zpět do Prahy. Tam Pecháčková působila jako učitelka tance. Po manželově předčasném skonu v roce 1949 navázala vztah s partnerkou (již v roce 1950 jí k prvnímu výročí věnovala knihu Muž na stráži), s níž zůstala patrně do konce života.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]V roce 1929 vydala román s homoerotickou tematikou Vyhnanci lásky, jako první svazek nové erotické edice Faun pražského nakladatele A. Krále.[6] V roce 1934 následoval v nakladatelství Šolc a Šimáček román Lásky nevyslyšené a v roce 1937 dvoudílný román Dobrodruzi sexu, oba ve stylu (heterosexuální) červené knihovny.[7]
Když byl v roce 1931 založen časopis Hlas sexuální menšiny, začala do něj přispívat beletristickými texty a esejemi.[5]
Ve spolupráci s manželem napsala parodickou operetu Alfa a Omega s podtitulem moderní Robinsonky.[3]
V roce 1939 byl podle jednoho z jejích mnoha románů natočen film Zlatý člověk.[3][8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. sv. Antonína v Holešovicích
- ↑ a b LISHAUGEN, Roar; SEIDL, Jan. Generace hlasu. Česká meziválečná homoerotická literatura a její tvůrci. In: PUTNA, Martin C. Homosexualita v dějinách české kultury. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2000-0. S. 234. Dále jen Lishaugen (2011).
- ↑ a b c d Lishaugen (2011), str. 236.
- ↑ a b FORST, Vladimír, a kolektiv. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 3 M-Ř. Svazek I, M-O. Praha: Academia, 2000. S. 240. Cit. in: Lishaugen (2011), str. 234.
- ↑ a b c Lishaugen (2011), str. 235.
- ↑ Lishaugen (2011), str. 237.
- ↑ Lishaugen (2011), str. 239.
- ↑ Ludmila Pecháčková v Internet Movie Database (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lída Merlínová
