Lomnické suchary

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lomnické suchary
Lomnické suchary
Lomnické suchary
Základní informace
Místo původuLomnice nad Popelkou
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obal na Jínovy Lomnické suchary, chromolitografie, po roce 1927

Lomnické suchary jsou tradiční cukrářský výrobek pojmenovaný podle místa původu, Lomnice nad Popelkou.

Historie výroby[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně prvním výrobcem sucharů byl pekař Antonín Kynčl, který pekl suchary již před rokem 1800.[1] V roce 1810 již bylo ve městě zhruba 20 výrobců sucharů.

Největší a nejznámější byla firma cukráře Michala Jíny (1837-1871) a jeho syna Josefa (1825-1877). Dále se velkovýrobě sucharů věnoval jeho syn Ignác (1856-1901), bratranec Antonín (1856-1901) a oba Ignácovi synové Josef a Jan od roku 1902, kterří v roce 1907 postavili první továrnu.[2] Lomnické suchary si získávaly oblibu a začaly se vyvážet i mimo Rakousko-Uhersko. Velkým úspěchem bylo získání první ceny Grand Prix na světové výstavě v Paříži v roce 1927. V roce 1948 byla výrobna znárodněna a ve výrobě pokračoval nejdříve státní podnik Lomnický průmysl sucharů, poté byla továrna od roku 1958 pod podnikem Průmysl trvanlivého pečiva Praha a ještě později ji převzal národní podnik Čokoládovny Praha-Modřany. Po roce 1989 podnik privatizovala firma Nestlé a v roce 1994 byla výroba Lomnických sucharů zrušena. V roce 1995 obnovila firma Vekos výrobu lomnických sucharů podle tradičních receptur a brzy následovala řada dalších výrobců. V roce 2005 bylo založeno Sdružení výrobců Lomnických sucharů, které se stará o udržení tradičních receptur a postupů při výrobě, stejně jako o ochranu výrobku. Produkt dostal roku 1989 ochrannou známku a je jeden z prvních českých produktů s touto známkou.

Receptura[editovat | editovat zdroj]

Základem je sucharové těsto ochucené směsí koření, do kterého se dále mohou přidávat lískové ořechy, mandle nebo arašídy. Dobře vykynuté těsto se vyválí na dlouhé šišky, které se pečou v pecích s vlhčeným pečicím prostorem. Zvláčnělé šišky se krájí na krajíčky, které se obalují v moučkovém cukru a poté se suší v peci. Vyrábějí se také DIA varianty, kde je cukr nahrazen sorbitolem.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Plechová krabice na suchary J. Jína, po roce 1918

Lomnické suchary jsou vyhledávanou pochoutkou a oblíbeným suvenýrem z Podkrkonoší podobně jako hořické trubičky nebo miletínské modlitbičky.[3]

V sociologickém průzkumu mezi respondenty v Libereckém kraji se v souvislosti se zkoumáním významu chráněného označení původu lomnické suchary umístily na 9.–12. místě podle četnosti, s jakou je respondenti uváděli jako příklady českých výrobků známých jako místní.[4]

Úřad průmyslového vlastnictví registruje jedinou slovní grafickou ochrannou známku ve znění „J. JÍNA ZALOŽENO 1810 LOMNICKÉ SUCHARY ZALOŽENO 1810 LOMNICE BISCUITS SINCE 1810 LOMNICE ZWIEBÄCK SEIT 1810“ s datem práva přednosti od 27. dubna 2005 pod číslem 277007 pro Ing. Josefa Jínu.[5]

Lomnické suchary jsou od roku 2007 zaevidovány i jako chráněné zeměpisné označení (PGI) EU.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. oficiální stránky města Lomnice nad Popelkou, 14. 1. 2009
  2. Rodokmen Jínů
  3. Truhlička, I.:Hit mezi turisty: trubičky, modlitbičky a suchary,horicko.cz, 8. října 2009
  4. Značení místních produktů v chráněných územích[nedostupný zdroj], zpráva ze sociologického průzkumu výzkumné a poradenské agentury Tima Liberec, Erbenova 2, Liberec, sběr dat na přelomu listopadu a prosince 2004 v Libereckém kraji
  5. výpis z databáze ochranných známek[nedostupný zdroj]
  6. DOOR - Database of Origin and Registration

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Mizera, Bohumír Kozák, Pavel Korbelář, Stanislav Račanský (editoři): Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu. Edice Národohospodářská propagace Československa v Praze, řada C, svazek IV. Rovnost Brno 1946.
  • Jana Schejbalová: Nejstarší továrna a nejstarší parní továrna na suchary. In: Od Ještěda k Troskám; vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. Turnov: Občanské sdružení Paměť Českého ráje a Podještědí 13 (29), č. 4, 2006, s. 253-259.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]