Lidská kostra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čelní pohled na kostru dospělého člověka, lebka je odňata z páteře pro lepší přehlednost. Zobrazena je zezadu a zepředu

Lidská kostra představuje soubor kostí, chrupavek a vazů, které dohromady vytvářejí pevnou, pasivně pohyblivou oporu těla, na niž se upínají svaly. Kostrou tvořená ochranná pouzdra (lebka, hrudník) zároveň chrání některé klíčové orgány před zraněním.

Lidská kostra tvoří cca 14 procent tělesné hmotnosti.[1] Má své vlastní cévy a nervy.

Seznam kostí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kostí lidského těla.

Kostra dospělého člověka se skládá zpravidla z 206 kostí,[2] nicméně toto číslo je poměrně individuální a závisí například na dědičných predispozicích, ale především na věku. Například novorozenec má asi 270 kostí, toto číslo se po narození ještě nějakou dobu zvyšuje, jak vznikají některé nové kosti, nicméně u adolescentů počet kostí strmě klesá, protože jich řada srůstá.[2] Lidská kostra se dá obecně rozdělit na tyto části:[2][3]

  1. lidská osová kostra (axiální skelet)
  2. lidská kostra končetin (apendikulární skelet)

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Lidská kostra má celou řadu funkcí:

Tvorba a růst[editovat | editovat zdroj]

Kostra se začíná formovat u embrya, v šesti týdnech je tvořena z vaziva a hyalinních (sklovitých) chrupavek. Proces osifikace, tedy kostnatění začíná již během nitroděložního vývoje a pokračuje po narození až do konce adolescence, kdy zanikají růstové štěrbiny dlouhých kostí a vývoj kostry je dokončen.

V dospělosti dochází k dynamické přestavbě (remodelování) kosti, která se přizpůsobuje vnějším fyzikálním vlivům (namáhání při zátěži), hmotnosti těla a vnitřním poměrům v organizmu. Za normálních okolností se ročně přestavuje asi 5–10 % lidské kostry[4][5] (podle jiných zdrojů až 30%[6]). Jiné zdroje upřesňují, že hutná kostní tkáň se obnovuje ročně ze 4 %, zatímco houbovitá kost z 20 %.[7]

Spojení kostí[editovat | editovat zdroj]

Spojení kostí v souvislosti (articulatio fibrosa)

  • Srůst kostí (synostóza)
  • Spojení pevnými vazy (syndesmóza)- Dvě kosti spojené vazivem drží bílkovina kolagen, toto spojení neumožňuje pohyb, například u kostí lebečních.
  • Spojení chrupavkou (synchondróza) - Konce kostí jsou pokryty tenkou vrstvou sklovité chrupavky a mezi nimi je pevná vazivová chrupavka, spojení je chráněno vazivovým pouzdrem. Není moc pohyblivé, ale stlačení a uvolnění umožňuje například páteři její ohebnost.
  • Kloubní spojení - spojení kostí v dotyku (articulatio synovialis) je nejčastější a dovoluje pohyb mezi kostmi ve velkém rozsahu. Na kloubu rozeznáváme:
    • Plochy kloubní- jsou to v podstatě rozšířené konce kostí. První je vypouklá (konvexní) - hlavice kloubní, druhá je obtiskem prvé (konkávní)- jamka kloubní. Tyto konce kostí jsou pokryty vrstvičkou chrupavky, jejíž tloušťka je cca 0,5 cm.
    • Pouzdro kloubní - spojuje plochy kloubní. Pouzdro je z vaziva, které má dvě vrstvy - zevní a vnitřní. Zevní vrstva je z tuhého vaziva. Vnitřní vrstvě se říká blanka synoviální - je to cévnaté vazivo, které je řídké, bílé konzistence. Má regenerační schopnost dále vyživovací schopnost (chrupavky nemají cévy), napomáhá zvlhčování prostředí a snižuje tření.
    • Dutina kloubní - je to prostor, ve kterém je trochu synovie.
    • Pomocná zařízení kloubní - jsou to vazy, chrupavčité destičky, chrupavčité lemy, žlábky synoviální a kloubní vazy.

Spojení vazy a chrupavkami pomáhají udržovat stabilitu kostry.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STEELE, D. Gentry; BRAMBLETT, Claud A.. The Anatomy and Biology of the Human Skeleton. [s.l.] : [s.n.], 1988. 291 s. Dostupné online.  
  2. a b c GRAAFF, Van De. Human Anatomy. 6. vyd. [s.l.] : The McGraw−Hill Companies, 2001.  
  3. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2. vyd. Praha : Grada, 2001-2004. ISBN 80-7169-970-5.  
  4. WHEELESS, Clifford R.. Wheeless' Textbook of Orthopaedics [online]. Duke Orthopaedics. Kapitola Bone Remodeling. Dostupné online.  
  5. FERNÁNDEZ-TRESGUERRES-HERNÁNDEZ-GIL, I.; ALOBERA-GRACIA, M. A.; DEL-CANTO-PINGARRÓN, M., et al. Physiological bases of bone regeneration II. The remodeling process. Med Oral Patol Oral Cir Bucal.. 2006, roč. 11, čís. 2, s. E151-7. Dostupné online. ISSN 1698-6946.  
  6. BARON, Roland. Diseases of Bone and Calcium Metabolism [online]. . Kapitola Anatomy and Ultrastructure of Bone - Histogenesis, Growth and Remodeling Calcium and Phosphate Homeostasis. Dostupné online.  
  7. GANONG, William F.. Review of Medical Physiology. 21. vyd. [s.l.] : Lange Medical Books/McGraw-Hill, 2003. ISBN 0-07-140236-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]