Li Žu-sung

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lu Žu-sung
Posmrtné jméno Čung-lie
Pseudonym Jang-čcheng
Jiná jména Li C’-mao
Narození 1549
Tchie-ling, Liao-ning
Úmrtí 1598
Vojenská kariéra
Války povstání v Ning-sia, Imdžinská válka

Národnost chanská
Země říše Ming
Povolání voják
Otec Li Čcheng-liang
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Li Žu-sung je čínské jméno, v němž Li je příjmení.

Li Žu-sung (čínsky pchin-jinem Lǐ Rúsòng, znaky 李如松; 15491598) byl generál působící v čínské říši Ming za vlády císaře Wan-liho. Pocházel z Liao-tungu, kde jeho otec Li Čcheng-liang sloužil jako vojenský velitel. Roku 1592 se podílel na potlačení povstání v Ning-sia na severozápadní hranici, vzápětí byl přeložen do Koreje napadené Japonci jako velící generál mingské expediční armády. V obou taženích uspěl. Padl v boji v Mongoly.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Li Žu-sung používal zdvořilostní jméno C’-mao (čínsky pchin-jinem Zǐmào, znaky 子茂) a přezdívku Jang-čcheng (čínsky pchin-jinem Yǎngchéng, znaky 仰城), později Nan-tchang (čínsky pchin-jinem Mèngzhū, znaky zjednodušené 孟诸, tradiční 孟諸). Za mimořádné zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Čung-lie (čínsky pchin-jinem Zhōngliè, znaky 忠烈).

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a raná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Li Žu-sung se narodil v Tchie-lingu na polostrově Liao-tung jako nejstarší syn Li Čcheng-lianga, generála velícího tamním vojskům. Rod Li byli dědiční důstojníci, vzdáleně korejského původu. Měli v Liao-tungu velký vliv a popularitu mezi vojáky, kromě Li Čcheng-lianga a Li Žu-sunga byli schopnými generály i Žu-sungovi mladší bratři Li Žu-po a Li Žu-čen a v armádě sloužili i další Čcheng-liangovi synové Li Žu-čang a Li Žu-mej a bratranec Li Žu-wu.[1]

Li Žu-sung zahájil vojenskou kariéru místem pomocníka regionálního velitele (都指挥同知, tu č’-chuej-tchung-č’, hodnost 3a), které jako dědičné získal jeho otec; záhy se vyznamenal a povýšil na pomocníka hlavního vojenského komisaře (都督佥事, tu-tu čchien-š’) a zástupce velitele dělostřeleckého výcvikového táboru (神機營副將, Šen-ťi jing fu-ťiang)u Pekingu.[2] Roku 1583 byl přeložen na místo regionálního velitele (总兵官, cung-ping kuan) Šan-si. Poté se vrátil do Pekingu jako náčelník městských policejních sil (提督京城巡捕, tchi-tu Ťing-čcheng sün-pu). Roku 1587 přešel na místo regionálního velitele v Süan-fu, ale kvůli vlně obvinění ze špatného řízení vojsk a nerespektování pravomocí civilní správy byl pokutován a přeložen na místo zástupce velitele v Šen-si. Obvykle ho (i ostatní členy rodiny Li) před podobnými žalobami chránila podpora císaře a spřátelených vysokých úředníků, tentokrát však ani to nestačilo.[2]

Povstání v Ning-sia[editovat | editovat zdroj]

Postupu v kariéře se domohl až roku 1592.[2] Na jaře 1592 totiž vypuklo na severozápadě říše Ming, v Ning-sia, povstání pohraničních vojsk. Povstání v Ning-sia se nedařilo zlikvidovat, císař Wan-li proto jmenoval novým velitelem protipovstalecké armády Li Čcheng-lianga. Ten však odmítl s odkazem na svůj vysoký věk a nutnost zůstat v Liao-tungu. Náhradou místo velitele vojsk v Ning-sia a Šen-si obdržel Li Žu-sung. Jeho pomocníkem s titulem inspektora kontrolního úřadu pro Ning-sia byl jmenován Mej Kuo-čen, kontrolní úředník s vojenským zázemím.[3] K Ning-sia se Li Žu-sung a Mej Kuo-čen dostali koncem července a začátkem srpna zahájili útoky na město, ve dne i noci.[3] Mezitím Japonci útočili v Koreji a císař tlačil na co nejrychlejší porážku povstání. Koncem srpna císař schválil plán ministra vojenství Š’ Singa na vybudování valů okolo města a napuštění jejich vnitřku (včetně města) vodou z 15 km vzdálených jezer a řek.[4]

Ning-sia k 23. srpnu obkroužila přehrada dlouhá téměř 5,3 km. Pokus rebelů o navázání spojení s Mongoly selhal, když mingské hlídky zachytily a popravily povstalecké posly. Rebelům se přesto podařilo získat ke spojenectví mongolského náčelníka Bušugtua, Li Žu-sung však proti němu vyslal generály Ma Kueje a Tung I-jüana a nechal obsadit průsmyky východně od města. Mongolové pak byli odraženi. Dne 6. září bylo ve městě už téměř tři metry vody a pokusy rebelů o výpady v následujících dnech selhaly.[5] Dne 25. září bylo severně od města zablokováno 18 tisíc Mongolů v čele s Dzorightuem. Li Žu-sung a Ma Kuej vedli protiútok a Mongoly zahnali. Dne 12. října voda rozvalila severní bránu a minští vojáci překonali jižní hradby. Město bylo dobyto 20. října 1592.[6] Li Žu-sung byl poté vyznamenán a jmenován nejvyšším velitelem vojsk v Koreji.

Válka v Koreji[editovat | editovat zdroj]

Jako velitel vojsk poslaných do Koreje vedl sbor o 36 tisících mužů.[7] Přitom podléhal Sung Jing-čchangovi, jmenovanému náměstkem ministra vojenství pověřeném řešením otázek spojených s japonským vpádem. Do Koreje Li Žu-sungovo vojsko vstoupilo koncem ledna 1593, začátkem února, společně s posilovými korejskými oddíly, dorazilo k Pchjongjangu a během dvou dnů jej dobylo.[8] Poté Li Žu-sung vyslal předvoj osmi tisíc vojáků pod velením Li Žu-poa, Čang Š’-ťüeho a Jang Jüana osvobodit Kesong, následně se pod korejskou vládu vrátily provincie Hwanghe, Kjonggi a Kangwon.[9] Přes varování podřízených, poukazujících na špatné zásobování a relativní nepočetnost mingské armády, Li Žu-sung rozhodl o pokračování agresivního postupu na Soul, ale koncem února mingská armáda utrpěla porážku v bitvě u Pjokče.[10] Poté se hlavní mingské síly zastavily v Pchjongjangu a předvoj v Kesongu. Japonci se i přes vítězství v bitvě cítili v Soulu nejistě a polovině května se z něj stáhli na jih, následováni mingsko-korejskou armádou.[11] Japonci se poté opevnili na jihovýchodním pobřeží Koreje v Pusanu a okolí.

Číňané reagovali v září 1593 stažením většiny vojska do Liao-tungu v čele s Li Žu-sungem, v Kojeji zůstalo pouze 16 tisíc mingských vojáků[12] pod velením nového vrchního velitele Ku Jang-čchiena.[13] Li Žu-sung byl za korejskou kampaň vyznamenán titulem „velký ochránce následníka trůnu“ a zvýšením příjmu.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Po několika letech byl opět povolán do služby, když byl velitel vojsk v Liao-tungu, generál Tung I-jüan, odvolán z funkce. Li Žu-sung, jako vždy agresivní, během protiútoku proti tümedským Mongolům v čele malého předvoje vnikl hluboko na nepřátelské území, ale dostal se do obklíčení a v dubnu 1598 padl v boji.[2] Císař Wan-li mu v uznání jeho zásluh udělil posmrtné tituly mladší ochránce následníka trůnu a hrabě z Ning-jüan a dal mu posmrtné jméno Čung-lie,[2] volně „Neochvějně věrný“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SWOPE, Kenneth M. A Dragon's Head and a Serpent's Tail: Ming China and the First Great East Asian War, 1592-1598. Norman, Oklahoma: University of Oklahoma Press, 2009. 432 s. (Campaigns and Commanders Series). ISBN 978-0-8061-4056-8. S. 29. (anglicky) 
  2. a b c d e SWOPE, Kenneth M. A Few Good Men: The Li Family and China's Northern Frontier in the Late Ming. Ming Studies. Jaro 2004, čís. 49, s. 34–81. (anglicky) 
  3. a b Swope (2009), s. 30.
  4. Swope (2009), s. 31.
  5. Swope (2009), s. 32.
  6. HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Huang]. ISBN 0521243335. S. 511–584, na s. 566–567. (anglicky)
  7. Swope (2009), s. 150.
  8. Swope (2009), s. 154–158.
  9. Swope (2009), s. 159.
  10. Swope (2009), s. 160–161.
  11. Swope (2009), s. 170–172.
  12. Swope (2009), s. 177–178.
  13. Swope (2009), s. 197.