Lewis Coser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lewis Coser
Narození 27. listopadu 1913
Berlín
Úmrtí 8. července 2003 (ve věku 89 let)
Cambridge
Alma mater Kolumbijská univerzita (do 1954)
Sorbonna
Zaměstnavatelé Brandeisova universita
Stony Brook University
Ocenění Guggenheimovo stipendium
W.E.B. Du Bois Career of Distinguished Scholarship award
Manžel(ka) Rose Laub Coser
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lewis Alfred Coser, rodným jménem Ludwig Cohen (27. listopadu 1913 Berlín18. července 2003 Cambridge, Massachusetts) byl americký sociolog židovského původu narozený v Německu. Byl žákem Roberta K. Mertona, ale proslul především tím, že se do jeho strukturního funkcionalismu pokusil doplnit roli konfliktu (ovlivněn zejména Georgem Simmelem). Nejznámější jeho prací je kniha The Functions of Social Conflict z roku 1956. Byl levicového zaměření, často spolupracoval s Irvingem Howem, s nímž roku 1954 založili intelektuální revue Dissent.

Teorie[editovat | editovat zdroj]

Blahodárnost konfliktu[editovat | editovat zdroj]

Základní Coserovou oponenturou vůči Mertonovi je přesvědčení, že i konflikty mohou upevňovat sociální řád.[1] Konflikty vedou k vyjasnění identity skupin i celé společnosti a fungují jako ventil sociálního napětí. Absence konfliktu ve společnosti není podle Cosera vůbec indikátorem stability, právě naopak, stabilní společnosti si konflikty "mohou dovolit", a to je dále posiluje, kdežto křehké společnosti se konfliktům v obavě z rozpadu vyhýbají, tím napětí skrytě roste a jednoho dne takové společnosti rozerve.

Coser dokonce tvrdí, že právě konflikty lidi zdaleka nejvíc spojují (a nikoli tedy společné zájmy) a společnost s mnoha konflikty je tudíž nejvíce soudržná, lidé v ní mají "nejvíc společného" (právě spory) - říká tomuto spojení skrze konflikt "antagonistická kooperace".

Realistický a nerealistický konflikt[editovat | editovat zdroj]

Ne úplně všechny konflikty jsou ovšem pro společnost blahodárné. Coser rozlišuje realistický a nerealistický konflikt. Realistický konflikt vzniká při řešení nějakého reálného problému, vrcholí vítězstvím silnější strany a bývá tím uzavřen. U konfliktu nerealistického však je cílem agrese sama, tehdy nemůže být nalezeno žádné řešení a nastolena rovnováha. Vyhraje-li agresor, jen ho to povzbudí k další agresi, a naopak prohraje-li, stane se mu prohra záminkou k pozdějšímu útoku. Nerealistické konflikty společnost neposilují, ale destruují.

Napětí primárních skupin[editovat | editovat zdroj]

Coser též opravil klasickou funkcionalistickou (a nejen funkcionalistickou) představu, že konflikty jsou typické pro sekundární skupiny, zatímco ve skupinách primárních (rodina, přátelství, klan) se odehrávají výjimečně, a tím pádem vztahy ve společnosti tradiční byly vřelejší a harmoničtější. Podle Cosera tomu tak jistě nebylo, naopak právě v sekundárních skupinách (a tedy v moderní společnosti, kde se život odehrává zejména v jejich rámci) se snadněji nacházejí způsoby, jak napětí zredukovat, neboť člověk má od těchto, často abstraktních, skupin (národ, profese, třída) větší odstup.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • The Functions of Social Conflict, 1956
  • The American Communist Party, 1957
  • Sociological Theory, 1964
  • Men of ideas, 1965
  • Political Sociology, 1967
  • Continuities in the Study of Social Conflict, 1967
  • A Handful of Thistles: Collected Papers in Moral Conviction, 1968
  • Sociological Theory, 1969
  • Masters of Sociological Thought, 1970
  • The Seventies: Problems and Proposals, 1972
  • Greedy Institutions, 1974
  • The Idea of Social Structure, Papers in Honor of R. K. Merton, 1975
  • The Uses of Controversy in Sociology, 1976
  • Refugee Scholars in America, 1984
  • Conflict and Consensus, 1984
  • Books: The Culture and Commerce of Publishing, 1985
  • Voices of Dissent, 1992
  • The New Conservatives: A Critique from the Left, 1999

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Keller, Jan: Úvod do sociologie, Praha, Sociologické nakladatelství 1997.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]