Leone Leoni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leone Leoni
Leone Leoni, Self-Portrait (reverse), 1541, NGA 45097.jpg
Narození1509
Arezzo
Úmrtí22. července 1590 (ve věku 80–81 let)
Milán
Povolánísběratel umění, sochař, medailér a zlatník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leone Leoni (1509 Arezzo22. července 1590 Milán) byl významný italský renesanční sochař, medailér, zlatník a sběratel umění, vůdčí osobnost své generace[1].

Život[editovat | editovat zdroj]

Leoni vynikl nejdříve jako medailér a postupně se dopracoval k velkým zakázkám monumentálního sochařství, jezdil za svými zákazníky po mnoha italských městech pracoval také v Německu (Augsburg) a Nizozemsku (Brusel). Uplatnil se jako medailér rodiny Gonzaga, odlil bronzovou sochu Vespasiana Gonzagy pro náhrobek jeho rodiny v kostele Korunování Panny Marie v Sabbionetě, dále pracoval pro Pierluigiho Farnese, pro město Guastellu vytvořil bronzový pomník kondotiéra a sicilského místokrále Ferranta I. Gonzagy jako vítěze nad osmanskými Turky. Dále modeloval medaile pro rodiny Doria, Sforza. Jako dvorní sochař a medailér španělského krále Karla V. vytvořil ve Madridu několik bronzových a mramorových soch členů královské rodiny, bronzové tumby Karla V. a Filipa II. pro královské mauzoleum v Escorialu, modely bronzových soch pro retábl hlavního oltáře v královské bazilice San Lorenzo v El Escorialu, dále reliéfy, medaile, ryl také kameje.

V roce 1541 si v Miláně navrhl a dal postavit vlastní palác s bohatou sochařskou dekorací, zvaný Casa degli Omenoni, v němž měl ateliér a rozsáhlou sbírku starého umění. Zval tam své zákazníky, aby jim mohl nabídnout a předvést návrhy a realizace svých prací. Pro Milánský dóm navrhl trojici bronzových soch pro náhrobek kondotiéra Giana Giacoma Medicejského, zvaného Medeghino. Medaile dodával rodině Viscontiů, mince a medaile modeloval pro kardinála Granvellena, portrétní medaili a voskový reliéf pro Michelangela.

Učitel a vzor[editovat | editovat zdroj]

Dokonale ovládal strategii úspěchu[2], a tak si u něj prestižní zakázky objednávaly přední šlechtické rodiny z Itálie a z habsburských zemí od Španělska po Nizozemí. Založil sochařskou školu a pracoval s několika pomocníky. V jeho dílně se vyučil syn Pompeo Leoni, který jako sochař odešel do Španělska, aby po otci dokončil šest bronzových soch světců pro hlavní oltář královské baziliky v El Escorial. Dále se u Leoniho vyučil sochař Jacopo Nizzolla, zvaný Jacopo da Trezzo. Leoniho školení a strategii nabídky uplatnil medailér Antonio Abondio na dvoře Rudolfa II. v Praze a ve Vídni.[3], repertoárem sochařské práce se Leonimu přiblížil také Adriaen de Vries.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance, Londýn-New York 2016
  2. Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance, Londýn-New York 2016, s. 130-131
  3. Pavel Preis, Italští umělci v Praze, Panorama Praha 1986, s. 141
  4. Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance. Londýn-New York 2016, s. 159-174

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance. Routledge : Londýn-New York 2016, isbn 978-0-7546-6234-1