Zobrazení zdroje stránky Latina

{{Různé významy|tento=jazyku}}
{{Infobox - jazyk
| název = Latina ''(lingua Latina)''
| rozšíření = [[Římskokatolická církev]], {{Vlajka a název|Vatikán}}
| mluvčích = 
| klasifikace = * [[Indoevropské jazyky]]
** [[Italické jazyky]]
| písmo = [[latinka]]
| úřední jazyk = [[Svatý stolec]], [[Maltézský řád]], instituce [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]] po celém světě, '''historicky''' například [[Starověký Řím|Římská říše]], dále většina evropských středověkých států, v některých až do [[19. století]].
| regulátor = [[Papežská latinská akademie]]
| ISO6391 = la
| ISO6392B = lat
| ISO6392T = lat
| SIL = LTN
| wikipedie = [[:la:Pagina prima|la.wikipedia.org]]
}}
'''Latina''' (''lingua Latina'') je [[Italické jazyky|italický jazyk]] z [[Indoevropské jazyky|indoevropské rodiny jazyků]], kterým se mluvilo ve [[Starověký Řím|starověkém Římě]]. Přestože je považována za [[mrtvý jazyk]], stále si udržuje svůj význam.

Vznik latiny lze lokalizovat do [[Lazio|Latia]] v okolí [[Řím]]a přibližně v době před [[7. století př. n. l.|7. stoletím př. n. l.]] Později se užívání latiny rozšířilo do většiny dnešní [[Itálie]]. S územní expanzí [[Římská říše|římské říše]] se latinský jazyk šířil do všech [[Římské provincie|jejích provincií]]. Postupem času se hovorová (tzv. [[vulgární latina|vulgární]]) latina na těchto územích vyvinula v dnešní [[románské jazyky]], tj. [[francouzština|francouzštinu]], [[italština|italštinu]], [[španělština|španělštinu]], [[portugalština|portugalštinu]], [[rumunština|rumunštinu]], [[rétorománština|rétorománštinu]] a další. Latina však silně ovlivnila (prostřednictvím francouzštiny) například také [[Angličtina|angličtinu]].

Spisovná, literární latina se ve vzdělaném světě nadále užívala a po rozpadu západořímské říše se stala jazykem [[římskokatolická církev|církve]] a vzdělanců. Díky úředně správnímu, církevnímu, univerzitnímu a literárně uměleckému užívání si [[středověká latina]] podržela své postavení až do prosazení národních jazyků v Evropě v průběhu [[renesance (historická epocha)|renesance]]. Posléze se latina stala mrtvým jazykem. Dále se však užívá v křesťanské liturgii a správě, v odborné terminologii (v oborech [[lékařství]], [[biologie]], [[právo]], [[filosofie]], [[filologie]], [[teologie]], [[Historiografie|historie]] atd.).

Latina je dosud užívána v [[Římskokatolická církev|římskokatolické církvi]] a je jedním z [[Úřední jazyk|úředních jazyků]] [[Vatikán]]u. Vedle [[Starořečtina|starověké řečtiny]] je zdrojem mnoha [[termín]]ů v různých vědeckých oborech. Latinská abeceda zvaná [[latinka]] je světově nejrozšířenějším písmem. Studiem latiny se zabývá [[klasická filologie]].

== Latinská abeceda ==
{{Podrobně|Latinka|Písmena latinky}}

Prapůvod latinky je v souhláskovém [[Fénické písmo|fénickém písmu]], ze kterého vzniklo [[Abeceda|hláskové]] [[řecké písmo]] (alfabeta). Obyvatelé Latia své písmo odvodili z [[Etruské písmo|etruského písma]], které si vytvořili pod vlivem alfabety sousední [[Etruskové]].
 
Původní latinská abeceda měla 20 písmen: [[A]], [[B]], [[C]], [[D]], [[E]], [[F]], [[H]], [[I]], [[K]], [[L]], [[M]], [[N]], [[O]], [[P]], [[Q]], [[R]], [[S]], [[T]], [[V]], [[X]].

Některá [[Písmeno|písmena]] označovala dvě odlišné [[Hláska|hlásky]], proto se později začala používat další písmena: [[G]] dříve psané pomocí C, [[J]] psané pomocí I a [[U]] psané jako V. Velmi vzácné je písmeno [[K]] běžně psané C. Písmena [[Y]] a [[Z]] se používají pouze ve slovech přejatých z řečtiny pro přepis [[ypsilon]]u a [[Zéta|zéty]]. Pro [[Dvojhláska|dvojhlásky]] AE a OE se někdy používají [[Ligatura (písmo)|ligatury]] [[Æ]] a [[Œ]].

Délka samohlásky se označuje zpravidla jen u didaktických textů (např. ve slovníku) pomocí [[Diakritické znaménko|diakritického znaménka]] v podobě [[Vodorovná čárka|vodorovné čárky]] na hláskou: Ā značí dlouhé á. V případě potřeby se značí i krátká samohláska [[Oblouček|obloučkem]]: Ă.

Ve starověkém Římě se používala jen [[majuskule]], [[Minuskule|minusky]] (malá písmena) vznikly až ve středověku. Dnes se malá písmena běžně používají, velké písmeno se píše na začátku věty a u vlastních jmen a slov od nich odvozených. V klasické latině také nebyla běžná [[Interpunkční znaménko|interpunkční znaménka]]. Na latinský [[pravopis]] mohou mít vliv také místní či oborové zvyklosti.

== Různé typy latinského jazyka ==
[[Soubor:Codex Bezae - Latin Luke 23-47-24-1 (The S.S. Teacher's Edition-The Holy Bible - Plate XXVI).jpg|náhled|vpravo|200px|Latinský rukopis ze 6. století ([[Bezův kodex|Codex Bezae]])]]
Latina, jazyk používaný po více než tisíc let, se vyvíjel a dnes se třídí do několika skupin podle vývoje a sféry použití. Tyto skupiny však nejsou často mezi sebou přesně vymezitelné.
* '''stará latina''' – latina až do začátku [[1. století př. n. l.]] Texty psané v&nbsp;této formě ještě neznají ustálený úzus zápisu a objevují se v&nbsp;nich archaické tvary a formy, které se později již nepoužívaly.
* '''klasická latina''' – latina starověké [[Římská říše|římské říše]], jazyk velkých „klasických“ antických autorů, především z&nbsp;doby přelomu letopočtu (především [[Caesar]] a [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], [[Publius Ovidius Naso|Ovidius]], [[Quintus Horatius Flaccus|Horatius]], [[Livius]] či [[Publius Vergilius Maro|Vergilius]]). Většinou bývá považována za obtížnější. Byla vzorem při obou velkých reformách latinského jazyka (karolinské a humanistické).
* '''[[vulgární latina]]''' byla mluveným nářečím obyvatelstva [[Západořímská říše|Západořímské říše]] z&nbsp;jejich [[nářečí]] se vyvinuly [[románské jazyky]].
* '''středověká latina''' – latina od konce římské říše až (přibližně) do [[humanismus|humanismu]], nebo úžeji od doby karolinské reformace (cca [[800]]) do humanismu. Počátky tohoto jazyka se kladou do posledních let [[západořímská říše|západořímské říše]], kdy se latina stala lidovým jazykem v&nbsp;mnoha krajích mimo rodnou Itálii a začala se značně zjednodušovat (omezení skloňování koncovkami, omezení konjunktivů, nahrazování akuzativních vazeb vedlejšími větami apod.). Prosazování nové vulgární či začínající středověké latiny je možné pozorovat v&nbsp;některých dílech [[Svatý Augustin|Augustinových]], v&nbsp;nichž tento biskup naráží na „lidový způsob mluvy“, nebo v&nbsp;díle poutnice do Svaté země [[Egerie]] (''Itinerarium Egeriae''); zde je lidovým jazykem psaný celý spis. Středověká latina doznala reformy v&nbsp;době [[Karel Veliký|Karla Velikého]] (tzv. [[karolinská reforma]]). Tato latina byla v&nbsp;mnohých aspektech ovlivněna národními jazyky a liší se tedy částečně od kraje ke kraji, hlavně v&nbsp;lexiku.
* '''[[humanistická latina]]''' – latina vzešlá z&nbsp;reformy za humanismu. V&nbsp;době humanismu stále větší prosazování národních jazyků vytlačovalo pomalu latinu z&nbsp;každodenního života; na druhé straně obdiv ke klasickým autorům způsobil opouštění „lidové“ mluvy a studium a úmyslný návrat ke klasické latině. Ten se projevoval především v&nbsp;[[syntax]]i a stylistice; slovní zásoba musela naopak odpovídat své době. Právě v&nbsp;době humanismu a renesance vzniká základ dnešní [[italština|italštiny]], která byla původně toskánským nářečím lidové latiny a byla poprvé písemně použita v&nbsp;díle ''[[Zpěvník]]'', jehož autorem byl slavný [[Itálie|italský]] humanista [[Francesco Petrarca]].
* '''církevní latina''' – latina používaná v&nbsp;církevních kruzích (např. při [[Tridentská mše|latinské mši]]). Latina, původně jazyk „všech věd“, se snad nejdéle jako oficiální jazyk udržel v&nbsp;církvi. „Církevnost“ spočívá nikoli v&nbsp;mluvnici (ta kopíruje vždy svou dobu), jako spíše v&nbsp;lexiku a [[idiom]]ech. Zaměňování církevní latiny se středověkou je tedy z&nbsp;[[lingvistika|lingvistického]] hlediska nepřesné. Přesto byl vliv křesťanství ve středověku na latinu značný a pronikal i daleko mimo sféru ryze náboženskou. [[Křesťanství]] zavedlo do latiny mnoho nových slov (přejatých většinou z řečtiny či hebrejštiny, někdy přímo novotvary) již ve starověku – ''baptisma/baptismum'', ''sabbatum'', ''trinitas'', aj. Díky vlivu evropských jazyků a reálií také mnoho slov dostalo nový význam či nové pádové vazby (''confiteri alicui'' – chválit někoho; ''misereri alicui'' namísto ''misereri alicuius'').

== Výslovnost ==
V dlouhé historii, kdy latina již nebyla národním jazykem, ale mezinárodním, církevním a odborným, se výslovnost latiny v jednotlivých zemích odlišila. Kromě toho, že výslovnost některých hlásek se přibližuje výslovnosti nejbližší podobné hlásky vyskytující se v jazyce mluvčího (např. české, německé a anglické „r“, otevřenost samohlásek atd.), se liší například výslovnost ''c'' před ''e'', ''i'', ''y'', ''ae'', ''oe'' nebo ''eu'' (v české latině se ''c'' v těchto případech čte tradičně jako ''c'', v jiných verzích latiny častěji jako ''č''), obdobně ''g'' před uvedenými samohláskami se v některých verzích latiny čte jako ''dž'', zatímco v české latině se ''g'' čte vždy jako ''g''. V některých verzích latiny se ''s'' v některých pozicích čte jako ''z''.

O výslovnosti v jednotlivých historických fázích se vedou odborné spory, předpokládá se však, že původně bylo písmo důsledněji hláskové (tedy například ''[[Marcus Tullius Cicero|Cicero]]'' mohl být původně čten jako ''Kikero'').

Jinak se latinský zápis hlásek velmi podobá českému s těmito odlišnostmi:
* ''I'' označuje někdy samohlásku ''i'' a někdy souhlásku ''j''.
* V církevní výslovnosti latiny se dvojhlásky ''ae'' i ''oe'' čtou jako české ''é''. Klasická výslovnost je čte shodně se zápisem.
* Písmeno ''c'' se ve slabikách ''ci, ce'' čte jako ''č'', jinak ''k''. Klasická výslovnost jej čte vždy jako ''k''.
* Jinak se délka samohlásek běžně nevyznačuje, v učebnicích se značí vodorovnou čárkou nad písmenem.*
* Slabiky ''di'', ''ti'', ''ni'' se obvykle vyslovují tvrdě, ''ti'' před samohláskou se však vyslovuje zpravidla jako ''ci''.
* Písmena odpovídající českým písmenům se změkčovacím háčkem latina nemá.
* Písmeno ''q'' se vyskytuje pouze před písmenem ''u'', seskupení ''qu'' se čte ''kv''.
* Seskupení ''gu'' se zpravidla čte jako ''gv''.
* Písmeno ''m'' na konci slov bývá [[Nazalizace|nazalizováno]].

<nowiki>*</nowiki> V období klasické latiny se délky samohlásek mnohdy vyznačovaly pomocí [[Apex (diakritika)|apexu]], diakritického znaménka, podobnému české [[Čárka (interpunkce)|čárce]] nad samohláskami (s výjimkou písmene „i“, které bylo místo užití ''apexu'' vyryto protáhlé). Doklady užití ''apexu'' existují i ve formě tzv. ''staré římské kurzívy'', což byla varianta latinské abecedy, jíž se psalo ručně.

{|class="wikitable"
!|Písmeno||Příklad||[[klasická latina]]||[[Italština|italská]] ||[[Španělština|španělská]] ||[[Portugalština|portugalská]] ||[[Francouzština|francouzská]] ||[[Slovanské jazyky|slovanská]] ||[[Němčina|německá]] ||[[Dánština|dánská]] ||[[Angličtina|anglická]]
|- 
|a||canis ||{{IPA|/a/}}||rowspan=2|{{IPA|/a(ː)/}}||rowspan=2|{{IPA|/a/}}||rowspan=2|{{IPA|/a/}}||rowspan=2|{{IPA|/a/}}||rowspan=2|{{IPA|/a/}}||rowspan=2|{{IPA|/a(ː)/}}||rowspan=2|{{IPA|/æ(ː)/ (/a(ː)/)}}||rowspan=2|{{IPA|/ɑ(ː)/}} nebo {{IPA|/eɪ/}}
|-
|ā||cāsus||{{IPA|/aː/}}
|- 
|ae (æ)||saepe, bonae||{{IPA|/aɪ, ae, ɛː/}}||{{IPA|/e(ː)/}} nebo {{IPA|/ɛ(ː)/}}||{{IPA|/e/}}||{{IPA|/ɛ/}}||{{IPA|/e/}}||{{IPA|/ɛ/}}||{{IPA|/eː/}} nebo {{IPA|/ɛː/}}||{{IPA|/ɛː/}}||{{IPA|/eɪ/}} nebo {{IPA|/iː/}}
|- 
|oe (œ)||foetus||{{IPA|/ɔɪ, oe, eː/}}||{{IPA|/ɛ/}}||{{IPA|/e/}}||{{IPA|/ɛ/}}||{{IPA|/e/}}||{{IPA|/ɛ/}} nebo {{IPA|/ʲo/}}||{{IPA|/øː/}}||{{IPA|/øː/}}||{{IPA|/iː/}}
|-
|c<sup>e,i</sup>||benedīcimus||{{IPA|/k/}}||{{IPA|/tʃ/}}||{{IPA|/θ/}}||{{IPA|/tʃ/}}||{{IPA|/s/}}||{{IPA|/ts/}}||{{IPA|/ts/}}||{{IPA|/s/}}||{{IPA|/s/}}
|-
|ch ||pulcher  ||/k, kʰ/||{{IPA|/k/}}||{{IPA|/k/}}||{{IPA|/k/}}||{{IPA|/k/}}||{{IPA|/x/}}||{{IPA|/x/ nebo /ç/}}||{{IPA|/kʰ/}}||{{IPA|/k/}}
|-
|g<sup>e,i</sup>||agimus||{{IPA|/g/}}||{{IPA|/dʒ/}}||{{IPA|/x/}}||{{IPA|/ʒ/}}||{{IPA|/ʒ/}}||{{IPA|/g/}}||{{IPA|/g/}}||{{IPA|/g/}}||{{IPA|/dʒ/}}
|-
|gn   ||magnum     ||{{IPA|/ŋn/}}||{{IPA|/ɲɲ/}}||{{IPA|/ɣn/}}||{{IPA|/ɲ/ nebo /gn/}}||{{IPA|/ɲ/}}||{{IPA|/gn/}}||{{IPA|/gn/ nebo /ŋn/}}||{{IPA|/ŋn/}}||{{IPA|/gn/}}
|-
|h    ||hominibus  ||{{IPA|/h, -/}}||{{IPA|/-/}}||{{IPA|/-/}}||{{IPA|/-/}}||{{IPA|/-/}}||{{IPA|/x/}} nebo {{IPA|/h/}}||{{IPA|/h/}}||{{IPA|/h/}}||{{IPA|/h/}} nebo {{IPA|/-/}}
|-
|o ||solum ||{{IPA|/ɔ/}}||rowspan=2|{{IPA|/o/}}||rowspan=2|{{IPA|/o/}}||rowspan=2|{{IPA|/ɔ/}}||rowspan=2|{{IPA|/o(ː)/}}||rowspan=2|{{IPA|/ɔ/}}||rowspan=2|{{IPA|/ɔ/}} nebo {{IPA|/oː/}}||rowspan=2|{{IPA|/ʌ/}} nebo {{IPA|/oː/}}||rowspan=2|{{IPA|/ɔ/}} nebo {{IPA|/əʊ/}}
|-
|ō ||sōlus ||{{IPA|/oː/}}
|-
|qu ||quis  ||{{IPA|/kʷ/}}||{{IPA|/kw/}}||{{IPA|/kw/}} nebo {{IPA|/k/}}||{{IPA|/kw/}}||{{IPA|/k/}}||{{IPA|/kv/}} nebo {{IPA|/kf/}}||{{IPA|/kv/}}||{{IPA|/kʰv/}}||{{IPA|/kw/}}
|-
|ti<sup>V</sup> ||nātiō||{{IPA|/tɪ/}}||{{IPA|/tsi/}}||{{IPA|/θi/}}||{{IPA|/si/}}||{{IPA|/si/}}||{{IPA|/tsi/}} nebo {{IPA|/tsɨ/}}||{{IPA|/tsɪ/}}||{{IPA|/tsi/}}||{{IPA|/ʃɪ/}}
|-
|u ||ut, sumus  ||{{IPA|/ʊ/}}||rowspan=2|{{IPA|/u/}}||rowspan=2|{{IPA|/u/}}||rowspan=2|{{IPA|/u/}}||rowspan=2|{{IPA|/y(ː)/}}||rowspan=2|{{IPA|/u/}}||rowspan=2|{{IPA|/ʊ/}} nebo {{IPA|/uː/}}||rowspan=2|{{IPA|/u(ː)/ (/ɔ/)}}||rowspan=2|{{IPA|/ʌ/}} nebo {{IPA|/juː/}}
|-
|ū ||lūna ||{{IPA|/uː/}}
|-
|xc<sup>e,i</sup>||excelsis   ||{{IPA|/ksk/}}||{{IPA|/kstʃ/}}||{{IPA|/sθ/}}||{{IPA|/tʃ/}}||{{IPA|/ks/}}||{{IPA|/ksts/}}||{{IPA|/ksts/}}||{{IPA|/gs/}}||{{IPA|/ks/}}
|}

Dvojslabičná slova mají [[přízvuk]] na první [[slabika|slabice]]. Víceslabičná slova mají přízvuk na předposlední slabice, pokud je tato slabika dlouhá přirozeně nebo polohou, jinak na třetí slabice od konce. Přirozeně dlouhá slabika je taková, která obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku. Slabika je dlouhá polohou, jestliže po krátké samohlásce následuje skupina nejméně dvou souhlásek. Přízvuk ani délka se běžně v textu neoznačuje, v učebnicích a slovnících se délka značí vodorovnou čárkou nad písmenem (tzv. macron – např. ā; krátká slabika se značí obloučkem, tzv. breve, např. ă) a přízvuk šikmou čárkou (stejnou, jaká se používá v českých dlouhých samohláskách).

== Latinská gramatika ==
{{Podrobně|Latinská gramatika}}

=== Latinské pády ===
Latina má na rozdíl od [[čeština|češtiny]] pouze 6 pádů.
# pád '''[[nominativ]]'''
# pád '''[[genitiv]]'''
# pád '''[[dativ]]'''
# pád '''[[akuzativ]]'''
# pád '''[[vokativ]]'''
# pád '''[[ablativ]]'''

=== Substantiva ===
{{Viz též|Latinské skloňování}}
Je latinský název pro [[podstatné jméno|podstatná jména]]. Substantiva jsou rozdělena do pěti deklinací. O zařazení do příslušné deklinace rozhoduje koncovka genitivu [[Jednotné číslo|singuláru]].

{|class="wikitable"
!Gen. sg. !! Zařazení!! Vzor
|-
| -ae||1. deklinace|| femina
|-
| -i||2. deklinace|| servus, puer, verbum 
|-
| -is||3. deklinace|| miles, carmen, mare
|-
| -us||4. deklinace|| exercitus, cornu
|-
| -ei||5. deklinace|| dies, res
|}

=== Adjectiva ===
Adjektiva ([[Přídavné jméno|přídavná jména]]) se [[Mluvnická shoda|skloňují ve shodě]] se substantivem podle první a druhé nebo podle třetí deklinace. [[Stupňování]] se provádí standardními koncovkami, případně nepravidelně, např.: ''bonus, melior, optimus'' (dobrý, lepší, nejlepší), ''malus, peior, pessimus'' (špatný, horší, nejhorší).

=== Verba ===
{{Podrobně|Latinské časování}}
''Verba'' je latinský název pro [[sloveso|slovesa]]. Pravidelná latinská slovesa jsou rozdělena do čtyř [[Časování|konjugací]]. O zařazení do příslušné konjugace rozhoduje koncovka [[Činný rod|aktivního]] [[infinitiv]]u.
{|class="wikitable"
!konjugace !! Koncovka !! [[Vzor (mluvnice)|Vzor]]
|-
|1. konj. || -āre || ''laudāre'' (česky ''chválit'')
|-
|2. konj. || -ēre || ''monēre'' (česky ''napomínat'')
|-
|3. konj. || -ere || ''legere'' (česky ''číst'')
|-
|4. konj. || -īre || ''audīre'' (česky ''slyšet'')
|}

V latině jsou stejně jako v češtině tři [[Osoba (mluvnice)|osoby]] a dvě [[Číslo (mluvnice)|čísla]]: [[Jednotné číslo|singulár]] a [[Množné číslo|plurál]]. Rozlišují se [[Čas (mluvnice)|časy]]: přítomný [[Přítomný čas|prézens]], minulé: [[perfektum]], [[imperfektum]], [[plusquamperfektum]] a budoucí [[Futurum (mluvnice)|futurum I]], [[Předbudoucí čas|futurum II]]. Dále se rozlišují způsoby: [[indikativ]] (oznamovací), [[konjunktiv]], [[imperativ]] (rozkazovací) a [[infinitiv]] a dva [[Slovesný rod|rody]]: [[Činný rod|aktivum]] a [[Trpný rod|pasivum]]. Rozdíl mezi perfektem a imperfektem odpovídá rozdílu mezi dokonavým a nedokonavým [[Slovesný vid|videm]]. Plusquamperfektum a futurum II vyjadřuje děj předcházející. Konjunktiv je způsob, který se v češtině nevyskytuje, často se překládá [[kondicionál]]em (podmiňovacím způsobem), který se naopak nevyskytuje v latině.

Ve slovníku bývají uvedeny čtyři tvary slovesa, které umožňují podle [[Vzor (mluvnice)|vzorů]] odvodit všechny ostatní tvary. Například:
* ''laudō, laudāre, laudāvī, laudātum''
První dva tvary, první osoba singuláru indikativu prézentu aktiva (chválím) a infinitiv prézentu aktiva (chválit), slouží k určení konjugace a prézentního [[Kmen (mluvnice)|kmene]] (''laud-''). Třetí tvar je první osoba singuláru indikativu [[Perfektum|perfekta]] aktiva (pochválil jsem) a určuje kmen pro tvary perfekta (''laudāv-''). Poslední tvar je [[supinum]], od kterého se odvozují tvary [[Trpný rod|pasiva]] (kmen ''laudāt-'').

Některá slovesa mají kmeny utvořené nepravidelně, například sloveso ''ferō, ferre, tulī, lātum'' (nést). [[Deponentní sloveso|Deponentní slovesa]] mají pouze tvary pasiva, které však mají význam činného rodu.

== Příklady ==
 
=== Číslovky ===
{| cellspacing="7"
|-
| '''Latinsky''' || '''Česky'''
|-
| unus || jeden 
|-
| duo || dva 
|-
| tres || tři 
|-
| quattuor || čtyři 
|-
| quinque || pět 
|-
| sex || šest 
|-
| septem || sedm 
|-
| okto || osm 
|-
| novem || devět 
|-
| decem || deset
|}

== Vzorový text ==
Otčenáš (modlitba Páně):
: Pater noster, qui es in caelis,
: sanctificetur nomen tuum,
: Adveniat regnum tuum.
: Fiat voluntas tua,
: sicut in caelo et in terra.
: Panem nostrum quotidianum
: da nobis hodie,
: Et dimitte nobis debita nostra
: Sicut et nos dimittimus
: debitoribus nostris.
: Et ne nos inducas in tentationem,
: sed libera nos a malo.
: Amen.

{{Vzorový text
  |VDLP=ano
  |Komentář=
  |Jazyk 1=latinsky
  |Text 1=Omnes homines dignitate et iure liberi et pares nascuntur, rationis et conscientiae participes sunt, quibus inter se concordiae studio est agendum.
}}

== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|jazyk=en|článek=Latin regional pronunciation|revize=207354634}}

=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Krúpová
| jméno = Andrea
| příjmení2 = Mikulová
| jméno2 = Jana
| příjmení3 = Psík
| jméno3 = Richard
| titul = Latinská morfologie
| vydání = 1
| vydavatel = [[Ostravská univerzita]]
| místo = Ostrava
| rok = 2007
| počet stran = 227
| strany =
| isbn = 978-80-7368-403-7
}}

=== Související články ===
* [[Vulgární latina]]
* [[Deponentní sloveso]]
* [[Seznam jazyků]]
* [[Starověký Řím|Antický Řím]]
* [[Starověký Řím|Římská říše]]
* [[Starověk|Antika]]
* [[Řečtina]]
* [[L.S.]]
* [[Okcitánština]]
* [[Lingvistika]]
* [[Chronogram]]
* [[Nová latina]]
* [[Makaronština|Makaronská latina]]
* [[Latinská rčení]]
* [[Latinka]]
* [[Větná perioda]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=latina}}
* {{Wikislovník|kategorie=Latina}}
* {{Wikiverzita|úložiště=Latina}}
* {{Wikiverzita|kurs=Latina pro začátečníky}}
* [http://genedict.net/ Genedict.net - genealogický slovník a registr historických pojmů zaměřený na překlad z latiny]
* {{Wikicitáty|téma=Latinské výroky}}
* {{Wikicitáty|téma=Latinská úsloví}}
{{InterWiki|code=la|Latinská}}
{{Wiktionarylang|code=la|Latinská}}

{{Italické jazyky}}

{{Autoritní data}}
{{Portály|Jazyk|Starověký Řím}}

[[Kategorie:Latina| ]]
[[Kategorie:Mrtvé indoevropské jazyky]]
[[Kategorie:Římskokatolická církev]]
[[Kategorie:Jazyky Vatikánu]]
[[Kategorie:Starověký Řím]]