Krvavé Boží tělo v Kladně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krvavé Boží tělo
Vila Bachrovna v Kladně
Vila Bachrovna v Kladně
StátRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
MístoKladno
Druh událostistávka, drancování, žhářství, vraždy
Datum18890620a20. června 1889
Zemřelýchněkolik
Zraněnýchmnoho
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krvavé Boží tělo v Kladně byla druhá stávka kladenských horníků a hutníků 20. června 1889, která následovala po incidentu na slavnosti Těla a Krve Páně. Tyto události mimo jiné zachycuje román Siréna od Marie Majerové a stejnojmenný film, od Karla Steklého.

Pozadí a příčiny nepokojů[editovat | editovat zdroj]

Incidentu předcházela napjatá doba hospodářské recese, na kterou představitelé PŽS reagovali zvyšováním pracovních nároků na dělníky v hutích a zavedením tzv, „lípaček“ (další přilepené směny). To mělo za následek zvýšenou únavu otců rodin, změnu režimu stravování a denního režimu rodin i vaření jídla, menší výdělky, nespokojenost žen v domácnosti a hádky v rodinách. To, že zaměstnanci dolů pracovali beze změny, způsobovalo další nevoli. Událostem předcházela také první velká stávka horníků z 25. května.

Popis událostí[editovat | editovat zdroj]

Po slavnosti Božího těla dne 20. června 1889 došlo na radnici k šarvátce mezi lidmi a četníky. Byla vytlučena okna radnice i dalších domů a vyrabovány obchody. Později, asi v době oběda, obklopil rozbouřený dav Bacherovu vilu. Výstražné výstřely četníků zasáhly na protějším, tehdy nezastavěném poli, a na hradbě tři děti, které zraněním podlehly. Vila byla vyrabována a vypálena, poté byl vypleněn i starostův dům na náměstí.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Do města přijelo večer vlakem z Prahy vojsko – dva prapory pěchoty a jeden prapor myslivců 11. pluku. Na náměstí byla zatčena stovka lidí a místo uprchlého starosty a stavitele Josefa Hraběte, který se vzdal úřadu, nastoupil třetí radní a lékař – MUDr. Jaroslav Hruška (oba starostové se v dalších volebních obdobích na tomto postu ještě jednou vystřídali).[1][2][3]

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Tyto události připomíná román Siréna od Marie Majerové a film Siréna od režiséra Karla Steklého.

film
poezie
  • RUDA, Jiří. Krvavé Boží tělo na Kladně v r. 1889. V Kladně: J. Ruda, 1945.
román Siréna
  • poprvé vyšla Siréna v roce 1935 a 1936 v nakladatelství Čin, Praha;
  • nakladatelství Melantrich vydalo Sirénu v letech 1945, 1947, 1949;
  • dále vyšla v nakladatelství Práce (1950), Svoboda (1951, 1952), Družstevní práce (1951), Československý spisovatel (1953, 1956, 1960, 1962), SPN (1957, 1958, 1959, 1966), Mladá fronta (1959), Práce (1970);
  • spolu s Havířskou baladou vyšla Siréna v Československém spisovateli v letech 1975, 1982, 1986.

Památka[editovat | editovat zdroj]

Jméno Siréna nesly na Kladně dva obchodní domy — bývalý OD Frank u Náměstí starosty Pavla v centru města v ulici I. Olbrachta (dnes Lékařské centrum), moderní funkcionalistická stavba od architekta Jana Gillara. A OD Siréna v Rozdělově či Rozdělovská Siréna na nám. Jana Masaryka, ve 21. století OD Rozdělov.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nasregion.cz: Gottfried Bacher – muž, jenž se nechvalně zapsal do dějin Kladna Archivováno 3. 3. 2020 na Wayback Machine (2/2020)
  2. Kladno-historie.blog.cz: Lípačky a Boží Tělo roku 1889 v Kladně - 1. část. kladno-historie.blog.cz [online]. [cit. 2020-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. Kladno-historie.blog.cz: Lípačky a Boží Tělo roku 1889 v Kladně - 2. část. kladno-historie.blog.cz [online]. [cit. 2020-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

články
  • KOVAŘÍK, Jiří. K událostem Krvavého Božího těla na Kladně 1889. Historie a současnost, 3/1983.
  • UVÁČEK, Jan. Ing. Gottfried Bacher a zlidovělá Bachrovna. Hornický zpravodaj. 2010, (4), 27-29.
  • VYKOUK, Jaroslav. Bachrovna. Hornický zpravodaj. 2017, (2), 1-6.
  • DOBNER, Libor. Před sto dvaceti lety došlo na Kladně ke krvavému Božímu tělu. Slánské listy. Plus. 2020, 28(3), 1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]