Krvavá neděle na Volyni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Krvavá neděle na Volyni je označení chronologicky sladěných organizovaných masových vražd, které proběhly 11. července 1943. Krvavá neděle na Volyni byla vyvrcholením masakru na Volyni, systematického a plánovaného masového vyhlazování civilistů polské národnosti partyzány Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery (OUN-B), Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA) a ukrajinskými civilisty. Během tohoto dne byli civilisté polské národnosti napadeni v 99 lokalitách, především v tehdejších okresech volodymyr-volynském a horochivském. Ve dnech, které následovaly, masakr pokračoval.

Masakr na Volyni[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Volyňský masakr.

Od února 1943 OUN-B a jeho ozbrojené křídlo - UPA zahájily útoky na polské obyvatelstvo na Volyni. Až do července 1943 ozbrojené síly ukrajinských nacionalistů, které se nacházely ve fázi vytváření a konsolidace jednotek, byly schopny provést akce pouze v omezeném rozsahu, a to zejména na východě Volyně (zvláště aktivní ve vyhlazování Poláků se ukázal Ivan Lytvynčuk nazývaný "Dubowyj" a Petro Olijnyk nazývaný "Enej"). V květnu a červnu 1943 ve vedení UPA dozrál plán synchronizovaného útoku na polské osady k masovému vraždění Poláků na Volyni. Plán byl podpořen jednotkami banderovců spojujících ukrajinské stoupence různého původu (bulbovce, melnykovce), často i násilím spojujících oddíly UPA.[1][2]

Jak tvrdí velitel okrsku "Turiw" Jurij Stelmaszczuk nazývaný "Rudyj" v prohlášeních po válce při výslechu NKVD po svém zatčení, v červnu 1943 velitel UPA Dmytro Kljačkivsky nazývaný "Klym Savur" nařídil vyhlazení Poláků na Volyni.

V červnu 1943, se setkal v kołkowském lese s Klymem Savurem a náměstkem generálního štábu Andruszczenkem. Savur mi dal rozkaz k vyvraždění všech Poláků v okrese Kovel.[3]

Do té doby, tedy do konce června 1943, oddíly ukrajinských nacionalistů zabily na Volyni 9[4]-15[5] tisíc Poláků.

Příprava krvavé něděle[editovat | editovat zdroj]

První červencové číslo deníku UPA "Do zbroji" slíbilo "hanebnou smrt" všem Polákům, kteří zůstanou na Ukrajině.[6]

Plány UPA předpokládaly zahájení vyhlazovací akce v co největším územním rozsahu, aby UPA překvapila obyvatele polské národnosti a zabránila jim v přípravě obranných akcí.[7] Akce ve Volodymyr-Volynském okrese předcházelo shromažďování oddílů UPA v zawidowských lesích. Čtyři dny před začátkem akce agitátoři, kteří přišli z východní Haliče, konali v ukrajinských vesnicích setkání, aby přesvědčili obyvatele, že je třeba vyvraždit Poláky. Aby Poláci neměli podezření, dva dny před masakrem obyvatel polské národnosti distribuovali letáky vyzývající k sjednocení Ukrajinců v boji proti Němcům a Sovětům.[5]

Jako den zahájení akce byla zvolena neděle, kdy bylo možné najít největší počet Poláků v kostelech. V tomto termínu byl slaven populární pravoslavný svátek svatého Petra a Pavla.[2]

Na začátku července 1943 se polské podzemní hnutí pokusilo vyjednávat s banderovými oddíly OUN, aby byl zastavena vlna vraždění. Počáteční diskuse s místním velitelem SB OUN Szabaturą proběhla v blízkosti obce Świnarzyna dne 7. července 1943. Na další schůzku dne 10. 7. 1943 přišel v čele regionální delegace jako zplnomocněnec advokát Zygmunt Ruml nazývaný  "Krzysztof Poreba" a zástupce okresu armády Armii Krajowej Volyň Krzysztof Markiewicz nazývaný "Ďábel", a řidič Witold Dobrowolski. Markiewicz znal Szabaturęho ze školy a jako gesto dobré vůle Poláci na schůzku nepřišli s ozbrojeným doprovodem. Po příjezdu na místo jednání (obec Kustycze), byli všichni tři zatčeni Ukrajinci a zavražděni.[8] Neozbrojení vyjednavači byli pravděpodobně roztrháni koňmi na kusy.[2][7]

Masakr 11. července[editovat | editovat zdroj]

V noci z 10 až 11. července 1943 se s podporou oddílů UPA ukrajinští rolníci (mobilizovaní v tzv. sebeobranných oddílech) spojili v koordinovaném útoku na vesnice, kde žili Poláci. Došlo k tomu především v tehdejších okresech volodymyr-volynském, horochivském a kovelském.

Jeden z prvních masakrů se udál v Dominopolu, vykonal jej ve spolupráci s UPA partyzánský oddíl Stanislava (Celestina?) Dabrowského. Pachatelé (pravděpodobně pod vedením "Sič" Antoniuka) zabili asi 220 Poláků. Přibližně ve 2:30 UPA napadla Gurów a zabila 200 Poláků. O půl hodiny později titíž pachatelé zaútočili na obec Wygranki, kde zabili 150 lidí.[7]

Vrahové se pohybovali ve specializovaných skupinách - některé jednotky obklíčily vesnice, další je napadly a oběti shromáždili na jednom místě. Poté oběti zmasakrovali. Do vraždění zraněných, prchajících a loupení byli zapojeni ukrajinští rolníci.[5] Vojáci UPA se po masakru na jednom místě rychle přemístili do další vesnice, která byla určena k vyhlazení.[7]

V několika případech (Chrynóv, Krymno, Kisielin, Poryck, Zabłoćce) byl masakr spáchán na neozbrojených civilistech polské národnosti, kteří se sešli na mši v kostele.[5] V Chrynově bylo takto zavražděno 150 osob, v Krymně 40 osob, v Porycku 200 osob a Zabločách 76. V Kisielině bylo zavražděno 90 obyvatel polské národnosti, ale některým z věřících se podařilo zabarikádovat na faře a bránit se před útoky. Během útoků na kostely byli také zavražděni dva kněží (Josef Alexandrovič v Zabločách a Jan Kotwicki v Chrynově). Farář Witold Kowalski z obce Kisielin byl vážně zraněn. Kaplan Boleslaw Szawłowski podle protikladných zpráv také zemřel 11. července (v kostele v Porycku) nebo byl jen zraněn a členové UPA ho následující den našli a zavraždili.[9]

Obyvatelé polské národnosti byli zabíjeni střelbou, sekerami, vidlemi, kosami a srpy, pilami, noži, kladivy a dalšími nástroji. Nezřídka byly vraždy provedeny zvláště brutálními a zavrženíhodnými způsoby a oběti byly mučeny.[5] Často nebyly polské budovy spáleny ihned, ale po několika dnech, kdy na místě byli zavražděni i zbylí přeživší, kteří se vrátili do svých domovů.[5]

Grzegorz Motyka píše, že 11. července 1943 vojáci UPA zaútočili na 99 míst, kde žili Poláci. [2] Timothy Snyder tvrdí, že "od večera 11.07.1943 do rána 12. července," zaútočila UPA v 167 místech[6]. Oddíly UPA 12. července napadly 50 vesnic. Útoky pokračovaly ve dnech, které následovaly. Cílem útoků v červenci 1943 se stalo 520 vesnic a osad, bylo zavražděno asi 10 až 11.000 Poláků.[2]

Grzegorz Motyka uvádí, že 11.7.1943 byl pro Poláky jeden z nejtragičtějších dní druhé světové války.[7]

Pietní akce[editovat | editovat zdroj]

Členové klubů PiS, PSL, SLD a polské Solidarity se snaží prosadit 11. červenec jako Den vzpomínky na mučednictví obyvatel v Kresech (bývalé Polské pohraničí)..[10][11]

Popírání masakru[editovat | editovat zdroj]

Volodymyr Wiatrowycz, ukrajinský historik, ve své knize "Druhá polsko-ukrajinská válka 1942-1947" popírá skutečnost, že by masakry dne 11 července 1943 byly jakkoliv organizovány OUN a UPA. Podle něj jsou polské zprávy potvrzující tuto skutečnost nespolehlivé, protože nejsou podporovány dokumenty OUN. Také vyvolává pochybnosti Wiatrowycza údajně "zázračně" rostoucí počet těchto útoků použitých v následujících publikacích. Tento postoj byl kritizován Andrejem Ziębou[12] Perem Andersem Rudlingem[13] a Grzegorzem Motykou. Tento autor Viatrovičovo dílo komentoval takto:

Autor knihy "Druhá polsko-ukrajinská válka 1942-1947" považuje za nesmírně důležité stanovit nade vší pochybnost, kolik polských vesnic bylo masakrováno 11.7.1943. Souhlasím s ním v hodnocení závažnosti věci, a proto mu musím říci, jakým způsobem může odůvodnit polským historikům, jak moc jsou jsou (včetně mne), nespolehliví a megalomanští, že trvají na jimi stanovených počtech. Ve svých knihách podává názvy co nejméně toho dne vyvražděných vesnic (u prací i Siemaszka by Viatrovič pravděpodobně s trochou snahy našel úplný seznam devadesát devíti osad napadených ten den). Stačí aby prokázal, že v tyto konkrétní vesnice nikdy nikoho nevyvraždil. Kdo ví, možná tam ty osady ještě jsou?… …Je mi to líto, ale žádné dokumenty OUN a UPA rozsáhlé a úplné informace o útocích nejsou, ale podle mne to není dostatečný důkaz, že desítky svědků, kteří zázračně přežili masakr pouze podlehlo kolektivní halucinaci. Zvlášť, když jsem si vybral Litopys UPA a v zpravodaji "Z válečných zákopů v Siči" četl: "11. července 1943 na Byskupczyn (Biskupcze) s jednotkou číslo 6. vyrazilo 30 lidí, aby provedla likvidaci seksotů (tajných spolupracovníků - poznámka editora Grzegorz Motyka) rekrutovaných mezi polskými obyvateli. Bylo eliminováno asi 2000 lidí. Na naší straně nebyly oběti žádné."[14]
Okres Obec Místo masakru Počet zavražděných Komentáře
okres horochivský Obec Chorów (okres horochivský) Bakonówka více než 21 Spalono wiele gospodarstw.
majątek Janin okolo 50 Z Janina sprawcy udali się do Zamlicz.
Piatykory 3
Zachorów Nowy 30 Provedla jednotka SB OUN pod vedením Vasila Melnyka "Czumaka"
wieś i majątek Zamlicze 118
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Zamličach.
obec Kisielin Kisielin 90
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Kisielině.
obec Podberezie Koziatyn 21 16 zavražděných na místě a 5 osob na hranici s GG.
obec Skobełka Musin (Marianówka) neznámá Kolonie byla vypálena.
nádraží Zwiniacze 0 Mezi 11. do 19. července bylo v obležení milice UPA, ozbrojení železničáři se ubránili.
obec Świniuchy Bubnów 7 K útoku došlo v noci 10 až 11 nebo 12 červenci. Hospodářství polských obyvatel byla spálena.
Liniów 70
Sienkiewicze všichni obyvatelé osady Útok byl proveden 11. nebo 12. července.
není jasný okres jedna budova nadlesníka 1
jeden ze statků Ledochovských 2
okres kowelský obec Krymno Krymno 40 Zavražděni věřící, kteří se sešli v kapli na bohoslužbu.
obec Turzysk Kowalówka 5
Rewuszki 2 Masakr proveden v noci z 10. na 11. července.
Lucký okres obec Silno Antonówka 4
Rověnský okres obec Korzec Szytnia 1
Zabara 2
okres Volodymyr-Volynskyj obec Chotiačov Brzezina neznámo Masakr proveden během 11.-12. července.
Bużanka 14
Nowojanka co najmniej 12 Vypálena hospodářství obyvatel polské národnosti. Útok proveden 11. nebo 12. července.
nemovitost Suchodoly 80
ves Suchodoly neznámo Většina Poláků byla zavražděna.
obec Grzybowica Biskupcze Szlacheckie neznámo
Brzezina neznámo
Chrynów 150
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Chrynowie.
Czerniaków neznámo
Franopol 9
Grzybowica více než 34
Gucin 147
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Gucinie.
Gurów 202
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Gurowie.
Janiewicze neznámo Domy polských obyvatel spáleny.
Korczunek neznámo
Kropiwszczyzna více než 20
Litowież 1
Myszów neznámo Oběti Gucina přemístěni na místo, kde byli zavražděni.
Nowiny okolo 80
Sądowa 160
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Sądowej.
Stasin 105
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Stasinie.
Wygranka 150
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Wygrance.
Zabłoćce 76 Mord odbył się w kościele.
osídlení v Żdżary Duże 51
ves Żdżary Duże neznámo
obec Korytnica (vojvodství Volyňské) kolonie Strzelecka 60 Masakr proveden 11. nebo 12. července
Turówka 49
Wydranka desítky
obec Mikulicze majątek Biskupicze Górne 70
ves a kolonie Biskupcze Górne nejméně 20
kolonie Bubnów nejméně 1
ves, nemovitost a nádraží Bubnów 1
Chobułtowa více než 3
Markostaw 44 Masakr proveden 11. nebo 12. července.
Mikuliče 24
Orlęta okolo 50
Sielec 1
Wandówka neznámo Masakr vykonán 11. nebo 12. července
Zygmuntówka desítky
obec Poryck Dolinka neznámo Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny.
Holendernia 7
ves Iwanicze Stare a kolonie Iwanicze Nowe více než 9
nádraží Iwanicze neznámo
Jerzyn 51 Masakr provedl stejný oddíl, který vraždil v Porycku.
Kłopoczyn 15
Lachów nejméně 21
Łysa Góra 6 Masakr vykonán 11. nebo 12. července.
Marysin neznámo Budovy polských obyvatel spáleny.
Michałówka 3 Masakr vykonán 11. nebo 12. července.
Milatyn neznámo Budovy polských obyvatel spáleny.
Olin neznámo Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny
Orzeszyn 306
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Orzeszynie.
Pawłówka 10
Pelagin neznámo Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny
Poryck 200
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Porycku.
Poryck Stary více než 5 Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny
Przesławicze neznámo Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny
Romanówka více než 15
Rykowicze neznámo Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny
Samowola neznámo Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny
Szczeniutyn Duży více než 3 Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny, domy polských obyvatel spáleny.
Szczeniutyn Mały neznámo Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny.
Topieliszcze více než 14 Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny.
Witoldów 6
Witoldówka 0 Obyvatelům polské národnosti se podařilo uniknout před útokem.
Wolica 14
Zaszkiewicze Nowe neznámo Vraždy byly provedeny 11. července nebo následující dny
Zaszkiewicze Stare 5
Zawidów 3 Vraždy byly provedeny v noci z 10. na 11. července.
Zygmuntówka více než 1
Obec Werba okres Volodymyr-Volynskyj Dominopol nejméně 220
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Dominopolu.
Oseredek Nowy 2
Piński Most 29
Wołczak 9
neustálené místo okresu jedna ze vsí k. Poryck 4
ves k. Sadové 13

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Krwawa niedziela na Wołyniu na polské Wikipedii.

  1. G. Motyka, R. Wnuk: "Pany i rezuny. Współpraca AK-WiN i UPA 1945-1947", Warszawa 1997, s. 37
  2. a b c d e Grzegorz Motyka, "Ukraińska partyzantka 1942-1960", Warszawa 2006, ISBN 83-88490-58-3, s. 326-329
  3. Grzegorz Motyka, Od rzezi wołyńskiej do akcji „Wisła”, Kraków 2011, ISBN 978-83-08-04576-3, s. 130
  4. Władysław Siemaszko, Ewa Siemaszko, Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia 1939-1945, Warszawa 2000, ISBN 83-87689-34-3, t.2, s. 1045
  5. a b c d e f Władysław Filar, Przebraże – bastion polskiej samoobrony na Wołyniu, Warszawa 2007, ISBN 978-83-7399-254-2, s. 39-42
  6. a b Timothy Snyder, Rekonstrukcja narodów. Polska, Ukraina, Litwa i Białoruś 1569-1999, Sejny 2009, ISBN 978-83-86872-78-7, s. 190
  7. a b c d e Grzegorz Motyka, Od rzezi wołyńskiej..., s. 137-141
  8. Grzegorz Motyka, "Ukraińska partyzantka 1942-1960", op.cit., s.326-327
  9. Maria Dębowska, Leon Popek, Duchowieństwo diecezji łuckiej. Ofiary wojny i represji okupantów 1939-1945, Lublin 2010, ISBN 978-83-7270-791-8, ss. 14, 34, 102-103, 143
  10. 11 lipca Dniem Pamięci Męczeństwa Kresowian [online]. [cit. 2013-06-02]. [23046,11-lipca-dniem-pamieci-meczenstwa-kresowian.html Dostupné online]. (polsky) 
  11. FERFECKI, Wiktor. Trudna pamięć o zbrodni UPA [online]. rp.pl, 2013-04-13 [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. 
  12. [Wiatrowycz], je přesvědčen, že OUN etnické čistky neprováděla, protože o tom celý svět formálně a oficiálně neinformovala. - Анджей Земба, Мифологизированная "война", Ab Imperio, 1/2012, s. 415
  13. Per Anders Rudling, Warfare or War Criminality? Volodymyr V’iatrovych, Druha polsko-ukainska vojna, 1942–1947 (Kyiv: Vydavnychyi dim “Kyevo-Mohylians’ka akademiia,” 2011). 228 pp. ISSN 2166-4072, Ab Imperio, 1/2012, s. 369-370
  14. Grzegorz Motyka, W krainie uproszczeń, Nowa Europa Wschodnia, nr 1/2013, s. 99