Kostel svatého Jana Křtitele (Zátoň)
| Kostel sv. Jana Křtitele v Zátoni | |
|---|---|
 Kostel svatého Jana Křtitele v Zátoni | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Český Krumlov |
| Obec | Větřní |
| Souřadnice | 48°43′33,24″ s. š., 14°20′17,16″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | českobudějovická |
| Vikariát | českokrumlovský vikariát |
| Farnost | Zátoň |
| Užívání | hřbitovní kostel |
| Zasvěcení | Jan Křtitel |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | zděný |
| Další informace | |
| Kód památky | 25672/3-1477 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Jana Křtitele, též známý jako farní kostel Umučení svatého Jana Křtitele,[1] v Zátoni (místní části obce Větřní) je pozdně gotickou stavbou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2] Kostel se nachází na dominantním návrší nad Vltavou, asi 9 km na jih od Českého Krumlova. Byl postaven po roce 1490 na starších základech, zaklenut byl v roce 1510. Jedná se o široký jednolodní kostel s pětibokým presbytářem. Kostel je farním kostelem římskokatolické farnosti Zátoň.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší písemná zmínka o kostele a proboštství v Zátoni pochází ze 13. století. V té době existoval Zátoňský hrádek pod ostrovským klášterem. Podle listiny z roku 1205 král Přemysl Otakar I. potvrdil majetek právě ostrovskému klášteru. Listina je však padělkem z počátku 14. století. Podle ní daroval Zátoň ostrovskému klášteru kníže Břetislav I.[3] [4] Další písemný doklad je z roku 1220. Z archeologických výzkumů vyplývá, že nejstarší částí kostela je zeď přiléhající k sakristii a kněžišti, která je zbytkem gotického kostela ze 13. a 14. století, který byl postaven na základech zaniklé románské kaple z 11. století. Ve 14. a 15. století pokračovaly stavební fáze výstavbou sakristie. Ke konci 15. století došlo k výstavbě kněžiště a současně ke zvýšení sakristie. Dodnes není jasné, kdo v 15. století financoval dostavbu a výzdobu kostela. Dnešní pozdně gotická podoba kostela je po přestavbě v 16. století (mezi lety 1500 a 1517). Tehdy vznikl široký jednolodní prostor se západní varhanní kruchtou a otevřenou jižní předsíní.
Není znám přesný seznam zdejších farářů. Kolem roku 1449 je doložena zmínka o Janovi Bítovském, v 60. a 70. letech 15. století farář Mikuláš a začátkem 16. století farář Jan M(a)ráz.
V roce 1890 zde byly provedeny opravy střechy a hranolovité věže. Další rekonstrukce byly roku 1928 a následně roku 2010 byla opravena i fasáda kostela. Počátkem 20. století byl do Národní galerie v Praze z kostela odvezen hlavní křídlový oltář z 50. let 15. století (Zátoňská archa).
Architektonický popis kostela[editovat | editovat zdroj]
Charakter kostela[editovat | editovat zdroj]
Patrně nejstarší viditelná část kostela je sakristie s lichoběžníkovým půdorysem, je sklenuta valenou klenbou. Na západě je kostel pomyslně ukončen hranolovou věží. Plášť lodi je čistě bílý s malovanými detaily. Na štítových stěnách jsou zrenovovány malby původních erbovních štítů Rožmberků – pětilisté růže. Loď a předsíň u hlavního vstupu má na korunní římse pás malovaných červenožlutých čtverců. Kostel má po celém obvodu typicky gotické jednoduché hranolové opěrné pilíře. Okna jsou dvoudílná s původními gotickými kružbami. V prostorách presbytáře jsou v oknech vždy dvě jeptišky a trojlist, v prostorách lodi jsou okna subtilnější s motivem v podobě trojlistu.
Presbytář[editovat | editovat zdroj]
Podobně jako u ostatních kostelů i zde byla snaha využít co největší množství již stávající konstrukce a tomuto konceptu odpovídal i architektonický návrh. Uvnitř presbytáře nalezneme síťovou žebrovou klenbu bez konzol. Aby mohlo toto symetrické dílo vzniknou, musely být v severní části přidány dva tesané krakorce. Důvodem je odklon zdi ve styku presbytáře s kněžištěm (pozdně gotické stavby se stavbou starší) o 11° k jihu, což je dobře patrné v půdoryse. Důvod tohoto záměru je dosud nejasný, pravděpodobně to souvisí s půdorysem bývalé románské stavby. K vysvěcení presbytáře došlo roku 1491, což dokládá i letopočet, který se nachází nad hlavním oltářem a na ose klenby. Stejná kamenická značka dokládá, že ve stejné etapě byl postaven i portál z presbytáře.
Klenba lodi[editovat | editovat zdroj]
Loď má zvenčí typicky polovalbovou střechu, po dokončení krovu byla do interiéru vložena valená cihelná klenba s přetínajícími se kamennými žebry bez jakéhokoliv kroužení. Je zde patrný vliv vrchního rožmberského kameníka Hannse Gezingera. Propracovanější formu, ale kroužené klenby, můžeme najít ve Chvalšinách, Haslachu a Rožmberku. V kostele svatého Jana Křtitele je prostor mnohem menší, tedy i klenutí muselo být zredukováno. V klenbě jsou užita poměrně subtilní klínová žebra, která se podél oken sbíhají do jehlanových konzol. Z každé konzoly vybíhají čtyři žebra, dvě z žeber se v horní části rozdvojují a s přidáním žeber, která vedou po ose klenby, nám vzniká pět polí, která vytváří polygon. Zjednodušení klenby způsobilo, že zde není tak patrný rytmus a pravidelnost celé kompozice. V západní části lodi se nachází kruchta, která je na dvou polygonálních pilířích což vytváří trojdílnou lomenou arkádu. V této části kostela nalezneme také západní portál.
Na jižním boku lodi je hlavní vstup do kostela, který je vyřešen obdélníkovou předsíní. I zde můžeme vidět vliv Hannse Gezingera. Na klenbě se nachází motiv nýtování – kolíky připomínající hřeby spojující vždy dva kusy žeber.
Interiér kostela[editovat | editovat zdroj]
Loď je zřetelně převýšena oproti kněžišti a nad vítězným obloukem je dnes zazděný vstup na půdu. Podle restaurování z roku 2003 zde byla dříve malba Assumpty datována do roku 1928. Dnes zde můžeme vidět restaurovanou malovanou výzdobu kolem kamenného sanktuáře z konce 15. století. Velice podobný sanktuář můžeme najít v Černici u Zlaté Koruny v kostele sv. Máří Magdalény. Zajímavostí na malbě kolem sanktuáře je malířovo pojetí nedostatku prostoru, které vyřešil expresivním způsobem a to ohnutím fiál.
Hlavní portálový oltář je barokní z konce 17. století, kolem roku 1710 přibyly ještě dva postranní barokní oltáře – sv. Šimona a oltář Navštívení Panny Marie. Ze 17. století je také intarzovaná kazatelna. Po pravé straně je u dveří pozdně gotický almužní sloupek.
Stavitelé[editovat | editovat zdroj]
Jako u většiny staveb z pozdního středověku i zde jsou stavitelé těžko zjistitelní.
Podle podobnosti klenby v presbytáři kostela svatého Jana Křtitele s klenbou v kostele svaté Máří Magdalény ve Chvalšinách lze předpokládat, že autorem zdejší klenby je taktéž Mistr Hořického presbytáře. Klenby jsou nápadně identické v rozložení kosočtvercových útvarů v místě křížení jednotlivých polí. Žebrům klenby zde, stejně jako v sakristii kostela svaté Máří Magdaleny, chybí konzoly a tak vyrůstají přímo ze stěn. Výrazným jevem je právě výběh žeber, která vyjdou kolmo a následně se zalomí zpět.
K určení kameníků se využívá kamenických značek, kterých se zde v presbytáři našlo zatím 24. Tyto značky byly rozděleny do čtyř skupin. Ze všech nalezených značek se jen jedna shodovala se značkou v lodi, to opět svědčí o změně skupiny kameníků v jednotlivých stavebních fázích kostela. V lodi se pak jedna značka opakovala na opěrákách i na okenních ostěních. Tato značka byla nalezena i na domě v Českém Krumlově číslo popisné 37, v kapli svatého Wolfganga a v další části minoritského kláštera. Takových shod najdeme více. Důležitá je ale shoda mezi značkami v kostele svatého Jana Křtitele a v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě, v kostele svatého Linharta v Dolní Vltavici nebo v kostele svatého Mikuláše v Haslachu. Tato shoda totiž dokládá vliv již zmíněného druhého stavitele Hanse Gezingera.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pohled na kostel -
Hlavní vstup s předsíní -
Jižní portál -
Západní portál -
Okno – loď kostela -
Okno – presbytář -
Zjednodušený náčrt půdorysu
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Biskupství českobudějovické. www.bcb.cz [online]. [cit. 2023-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-07-03]. Identifikátor záznamu 136798 : Kostel sv. Jana Křtitele. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ KUTHAN, Jiří. Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století. [s.l.]: nakladatelství Růže České Budějovice, 1977. S. 247.
- ↑ Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II, č.359, str.381
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 4: T-Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 636 s.
- THOMOVÁ, Zuzana. THOMA, Juraj. Objev zbytků románské stavební fáze kostela sv. Jana Křtitele v Zátoni (okr. Český Krumlov), Archeologické výzkumy v jižních Čechách, 13/2000, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2000, s.142-150, ISBN 80-86260-09-7
- LAVIČKA, Roman. ŠIMŮNEK, Robert. Venkovský kostel v pozdním středověku. Zátoň 1480-1520, Jihočeský sborník historický, roč. 77-78/2008-2009, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2008, s.85-135, ISBN 978-80-86260-97-6
- LAVIČKA, Roman. Kroužené klenby Hannse Gezingera na jihu Čech, Svorník 5/2007, UNICORNIS, Praha, 2007, s.141-160, ISBN 978-80-86562-09-4
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jana Křtitele na Wikimedia Commons - Oprava fasády kostela Umučení sv.Jana Křtitele v Zátoni Archivováno 24. 6. 2020 na Wayback Machine.
