Kostel svatého Vojtěcha Menšího

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zaniklý Kostel svatého Vojtěcha Menšího v pražském Podskalí stával na rohu nynějších ulic Plavecká a Vyšehradská, kde se říkalo „v Koutku“. Nyní zde stojí dům čp. 1355 s restaurací „U tří bojovníků“.

Historie a legenda[editovat | editovat zdroj]

Veduta Prahy z latinské ilustrované kroniky Liber Chronicarum autora Hartmana Schedela.

Kostel existoval již před rokem 1230, jako farní je uváděn v roce 1351. Podle legendy byl postaven v místě, kde se na olši oběsil Durynk stižený hněvem knížete Neklana za to, že zabil dítě, které mu Neklan svěřil do opatrování.[1] Od té doby se tam prý zjevoval zlý duch v podobě černého ptáka, nebo Ohnivce. Aby se zamezilo jeho působení, bylo rozhodnuto na tomto místě postavit kostel zasvěcený svatému Vojtěchovi. Když byl později postaven v Jirchářích nový kostel, zasvěcený témuž patronovi, začalo se zdejšímu svatostánku říkat kostel svatého Vojtěcha Menšího. Jeho původní podoba je pravděpodobně zachycena na nejstarší vedutě Prahy z latinské ilustrované kroniky Liber Chronicarum autora Hartmana Schedela, vydané roku 1493.[2]

Při husitských bouřích v roce 1420 byl kostel poničen požárem, ale záhy byl obnoven a mše se zde sloužily pod obojí způsobou. V době, kdy připadl kostel zase katolíkům, byl v Praze nedostatek kněží a tak Podskalští nemohli dlouho sehnat pro svůj kostel faráře. Nevyslyšeny zůstaly jejich prosby u arcibiskupa pražského, opata z Emauz i vyšehradské kapituly a mše zde byly slouženy jen občas.[3]

Další pověst zmiňuje, že jednou o Vánocích se do zvuku emauzských zvonů rozezněl i zvon v kostele sv. Vojtěcha Menšího. Když se všichni obyvatelé seběhli, spatřili osvětlený kostel, ve kterém se chystal celebrovat půlnoční mši naprosto neznámý kněz v biskupské mitře se svým pomocníkem. V přeplněném kostele byli všichni šťastni, že mohou oslavit Vánoce, jak se patří a ve svém. Když byla mše odsloužena a kněz dal lidem požehnání, vrátil se i se svým pomocníkm do sakristie. Místní kostelník, který kněze ani jeho druha nikdy neviděl, se šel za nimi podívat, ale v sakristii nikdo nebyl. Jedna babička pak vypověděla, že když vyšla z kostela ven jako první uviděla na nebi jasnou záři a dvě postavy, které se vznášely k nebi. Všichni pak uvěřili, že mši sloužil s jedním ze svých druhů sám svatý Vojtěch, kterému se zželelo opuštěné svatyně a jejích farníků. [4]

Podle písemných pramenů, patřil kostel do roku 1784 pod duchovní správu kostela svatého Vojtěcha Většího na Novém Městě pražském a v roce 1790 zanikl.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. 3. vyd. Praha: SNTL, 1959. 282 s. S. 70 – 75. 
  2. Nejstarší vyobrazení Podskalí
  3. HOFFMANN, Otto. O zaniklém kostele v Podskalí. Noviny Prahy 2. Prosinec 2015, čís. 12, s. 9. 
  4. Půlnoční u sv. Vojtěcha[nedostupný zdroj]
  5. Praha bezvěžatá - 138 zaniklých kostelů

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Kapitola Vánoční legenda o zaniklém kostele sv. Vojtěcha v Podskalí, s. 87–90. 
  • ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. Praha: Libri, 2012. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 344. 

Související články[editovat | editovat zdroj]