Přeskočit na obsah

Koniarovce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Koniarovce
Koniarovce – vlajka
Vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška156 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajNitranský
OkresTopoľčany
Koniarovce
Koniarovce
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha3,61 km²[1]
Počet obyvatel663 (2025)[2]
Hustota zalidnění183,4 obyv./km²
Správa
Statusobec
StarostaMiroslav Konštiak
Vznik1264
Oficiální webwww.obeckoniarovce.sk
Telefonní předvolba038
PSČ956 13
Označení vozidel (do r. 2022)TO
NUTS543063
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koniarovce jsou obec na Slovensku v okrese Topoľčany v Nitranském kraji. Žije zde 663[2] obyvatel.

Obec leží ve střední části Nitranské pahorkatiny, na široké nivě a terase řeky Nitry. Odlesněný povrch se nachází v nadmořské výšce v rozmezí 149–258 m, střed obce leží ve výšce 152 m n. m. Území tvořené mladšími terciéními jíly je pokryto spraší na svazích kopců a údolními sedimenty v nivě. Půdní typy zastupuje hnědozem a údolní půdy.[3]

Využití půdy

[editovat | editovat zdroj]

Celková rozloha území obce je 3,61435 km², z toho v roce 2020 připadalo 83 % na zemědělskou půdu. Využití půdy (2020): 77 % orná půda, 5 % zahrady, 1 % travnaté plochy.[4] V roce 2023 připadalo 299,95 ha na zemědělskou půdu, z toho 276,65 ha byla orná půda, 19,22 ha zahrady a 4,08 ha travnaté plochy. Zastavěna plocha a nádvoří zabíraly 28,79 ha.[5]

Sousední obce

[editovat | editovat zdroj]

Obec sousedí:[6]

Hrušovany
Hruboňovo Dolné Lefantovce
Výčapy-Opatovce

V roce 1881 byla přes obec postavena jednokolejní železniční trať z Topoľčan do Nových Zámků se zastávkou.[7][8] Obcí vede silnice I/64 z Komárna do Žiliny.

Obec vznikla v roce 1903 sloučením obcí Lovasovce (první písemná zmínka z roku 1264) a Somorová (1356). První písemné zmínky jsou zaznamenány pod názvy Lovaszisomorphal, 1920 Somorová – Lovasovce, 1945 Koniarovce.

První písemná zmínka pochází z roku 1264. Ves je uváděna jako majetek premonstrátů ze Žitného ostrova, ale již v 11. století byla sídlem královských kavalírů (jezdectva). V roce 1295 patřila k ostřihomskému arcibiskupství, v 15.–16. století k panství Jelenec, v 17. století k panství Preseľany. V 18. století obec vlastnili Batthyányové, Halussové, Bartakovicsové, Berényiové a Lipovniczky.[9] V roce 1715 jsou uváděny vinice a osm domácností. V roce 1787 žilo v 26 domech 186 obyvatel a v roce 1828 žilo 275 obyvatel v 37 domech. Před rokem 1914 byla obec elektrifikovaná. Hlavní obživou bylo zemědělství. [10]

Vesnice je zmiňována v roce 1356. Patřila Zomorům, od 16. století nitranskému biskupství, později zemanským rodům Tompa, Buzásy, Charada, Ordódy, část obce patřila Paulínům z Lefantovců.[10] V roce 1715 měla jednu domácnost, v roce 1787 žilo v 10 domech 84 obyvatel a v roce 1828 žilo 104 obyvatel v 15 domech. Hlavní obživou bylo zemědělství.[11]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

V obci je římskokatolický kostel Panny Marie Sedmibolestné a zemanská kúria s okrasnou zahradou z 18. století.

Původně barokní kúria, později přestavěna v neoklasicistním stylu. Byla postavena členy rodiny Batthyány de Gereshál ve druhé třetině 18. století. Po Batthyányových jí postupně vlastnily rodiny Halussů a Zsarnóczayů. V roce 1815 se majitelem stal Wenzel von Hohenstögh. V roce 1825 byla kúria částečně poškozena požárem.

V polovině 19. století nechal Adolf von Hohenstögh budovu přestavět v neoklasicistním stylu na půdorysu ve tvaru písmene L s portikem obráceným do nově vybudované okrasné zahrady, jejíž součástí byla i malá soukromá kaple. V roce 1884 prodali dědicové Adolfa von Hohenstögh kúrii Jakobu Leopoldu Siebertovi z pruského Hadamaru. Nový majitel provedl v letech 1884–1885 drobné stavební úpravy.[12]

V letech 1903–1905 byla nově vybudována původní okrasná zahrada podle vzoru zahrady u vily Monrepos v Geisenheimu. Při těchto úpravách byla původní kaple přenesena na fojtství.[13]

Od roku 1993 je chalupa se zahradou zapsána jako kulturní památka[14][15] a od roku 2002 jako národní kulturní památka.[16]

Rekonstrukce zámku s areálem a historickou zahradou byla dokončena v roce 2017. V roce 2018 mu Ministerstvo kultury Slovenské republiky udělilo cenu Fénix a titul Kulturní památka roku 2017.[17]

Kostel Panny Marie Sedmibolestné

[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolický filiální kostel Panny Marie byl postavený v letech 2001–2004[18]

a náleží pod farnost Presľany, děkanát Topoľčany, diecéze nitranské.[19]

Socha Piety

[editovat | editovat zdroj]

Na místním hřbitově se nachází kaple z 19. století, v níž je umístěna socha Piety – lidové kamenické dílo.[20]

Ve středu obce byla na počátku 19. století postavena dřevěná zvonice a osazena zvonem ulitým v roce 1807. Později byla postavena zděná zvonice, která byla rekonstruována v roce 1992 a je v ní původní zvon z roku 1807.[21]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Koniarovce na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Hustota obyvateľstva - obce [om7014rr] : Rozloha (Štvorcový meter). Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky. 31. března 2025. Dostupné online. [cit. 2025-04-24].
  2. 1 2 Počet obyvateľov podľa pohlavia - obce (ročne) [om7101rr]. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky. 31. března 2026. Dostupné online. [cit. 2026-04-01].
  3. ↑ Koniarovce - Príroda. www.e-obce.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  4. ↑ Koniarovce. slovenskovkocke.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ Koniarovce. mojaobec.statistics.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  6. ↑ Koniarovce. www.sodbtn.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  7. ↑ Železničná stanica Koniarovce. VLAKY.NET [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. (slovensky)
  8. ↑ Koniarovce (žst). www.atlasdrah.net [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  9. ↑ Lovászi (NYITRA) | Urbarium of 1767 | Hungaricana. archives.hungaricana.hu [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  10. 1 2 Koniarovce - História. www.e-obce.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  11. ↑ História obce Koniarovce. www.obeckoniarovce.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-07-26. (slovensky)
  12. ↑ Kúrie – Koniarovce. www.pamiatkynaslovensku.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  13. ↑ Koniarovce - popis zámku, historie. www.hrady.cz [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  14. ↑ KÚRIA (kúria rodiny Siebert). www.pamiatky.sk [online]. 1993-10-01 [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  15. ↑ ZÁHRADA (záhrada rodiny Siebert). www.pamiatky.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  16. ↑ KÚRIA A ZÁHRADA (kúria rod.Siebert). www.pamiatky.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  17. ↑ Ministerstvo kultúry SR - Aktuality ministerstva kultúry. web.archive.org [online]. 2018-12-07 [cit. 2024-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-07.
  18. ↑ Koniarovce – majú nový kostol a konečne už aj koňa. mytopolcany.sme.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. (slovensky)
  19. ↑ Preseľany, farnosť. www.dokostola.sk [online]. 2024-12-22 [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  20. ↑ Obec Koniarovce. www.mojetopolcany.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
  21. ↑ Veľké spoločenské zmeny. www.obeckoniarovce.sk [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]