Klausismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Klausismus je neologismus odvozený od osobního jména,[1] označující ideologii blízkou myšlenkovému světu Václava Klause. Poprvé jej použil Mirek Topolánek na sjezdu ODS v roce 2002, když za přítomnosti Václava Klause ucelenou ideologii klausismu s trochou nadsázky ztotožnil s odéesovským myšlenkovým schématem.[2][3][4] Podobně tehdy o „klausismu” hovořil i bývalý politik ODS Jan Kasl.[5] Samotnému Klausovi tento výraz nevadil.[2][6] Později ale Topolánek posunul výraz „klausismus“ významově jinam, v tom smyslu, že klausismus nelze s Václavem Klausem ztotožňovat, a hovořil dokonce o „klausismu bez Klause“.[7][8]

V článku Karla Hrubeše pro Lidové noviny byly za „klausismy“ označeny méně obvyklé výrazy, většinou končící příponou -ismus (kupříkladu NGOismus a havlismus), které Klaus zavedl anebo často užívá ve svých vyjádřeních.[9]

Použití a definice[editovat | editovat zdroj]

Politolog Jiří Pehe ve své sarkastické analýze klausismu z roku 2011 zmínil, že podle některých Klausových kritiků hlavním nebezpečím pro Českou republiku nejsou „ismy“ vyjmenované a do hloubky analyzované prezidentem Klausem, ale především onen zmíněný „klausismus“, který je deviantní.[2] Pehe mezi myšlenkovými výboji klausismu jmenoval například pronikavé upřesnění rozdílu mezi homosexualitou a homosexualismem v Klausově projevu na univerzitě v Melbourne, mezi environmentem a environmetalismem, lidskými právy a humanrightismem, nevládními organizacemi a NGOismem, Evropskou unií a evropeismem, přičemž tyto -ismy označuje Klaus vesměs za velmi nebezpečné módní ideologie.[2] Pehe naznačil, že pokud bychom mezi módní -ismy zařadili i klausismus, mohli bychom se nadít teorií, že se coby odnož klausismu dil v Klausově okolí hradismus, hájkismus či bátorismus jako nebezpečně módní obdoby fašismu.[2]

Rovněž Karel Hvížďala se klausismem zabýval v roce 2011 v reakci na propagaci termínu homosexualismus Václavem Klausem a dalšími jemu myšlenkově blízkými lidmi (Petr Hájek, Ladislav Jakl). Klausismus je podle Hvížďaly velmi nebezpečný. Hvížďala jej spojuje s Klausovou podporou Ladislava Bátory a Akce D. O. S. T., popíráním znevažující příznačnosti termínu „deviant“ či Hájkovou podporou svobody slova pro neonacisty. Podle Hvížďaly je nebezpečí klausismu v tom, že kontroverzní témata využívá v médiích k upozorňování na aktéry a udržování vysoké frekvenci jejich jmen ve veřejném prostoru. Zároveň tím ale boří poslední zbytky židovsko-křesťanské hierarchie hodnot, na nichž naše civilizace stojí, ač se na ně pokrytecky odvolává, a tím rozkládá křehké demokratické instituce v České republice a posiluje faktickou pozici Hradu.[10]

Týdeník Ekonom v dubnu 2011 použil termín klausismus při srovnání Klausovy ideologie s gaullismem, s nímž má mnoho společných rysů. Podle tohoto srovnání se působení obou shoduje ve snaze o posílení role prezidenta, v Klausově případě ovšem neformální a často balancující na hraně ústavy.[11]

Politolog Bohumil Doležal podstatu klausismu, Klausovy ideologie, vidí v boji proti „ismům“: environmentalismu, humanrightismu, europeismu, NGOismu a homosexualismu, tedy proti tomu, co je na Západě naopak podporováno. Naopak má být bagatelizován islámský radikalismus a imperiální probuzení Ruska. Podle něj klausismus „znamená odklon od reálné politiky, která se zabývá konkrétními tématy, od masarykovské „politické práce drobné“ k nafouklým a ve skutečnosti málo atraktivním ideologiím“.[12]

V roce 2012 Jiří Pehe shrnul klausismus jako „kombinaci monetarismu, národnického populismu a mocenského oportunismu“, kterým se řídila ODS pod Klausovým vedením v období po tzv. sarajevského atentátu v roce 1997.[13]

Jazykovědkyně Olga Martincová se v článku pro Lidové noviny z 19. listopadu 2012 zabývala výrazy v češtině, které Klaus razil. Zařadila mezi ně termíny jako Sarajevský atentát a opoziční smlouva, nebo novotvary končící příponou -ismus, jako NGOismus a havlismus. Viděla v nich projev Klausovy jazykové kreativity.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Liubov Golubeva: К některým novým abstraktům s formantem -ismus(-izmus), FF UK, nedatováno (složka prezentací z roku 2008). Klausismus je jmenován jako první ze čtyř příkladů abstraktních substantiv s formantem -ismus založených na jménech osobních a dále jako první ze sedmi příkladů takovýchto abstrakt odvozených od jmen politiků
  2. a b c d e Jiří Pehe: Homosexualismus a klausismus, Blog.aktuálně.cz, 6. 8. 2011
  3. Mirek Topolánek: Nezměníme ideologii, máme klausismus, iHNed.cz, 16. 12. 2002
  4. ODS does not need new ideology, it has its Klausism - Topolanek., Europe Intelligence Wire, 14. 12. 2002, ČTK (rešerše na AccesMyLibrary)
  5. Právo. Václav Klaus nebude podle svých slov zasahovat novému vedení ODS do řízení strany.. BBC Czech [online]. 2002-12-16 [cit. 2014-12-28], kapitola Nový šéf vyvolal u části ODS zděšení. Dostupné online.  
  6. Vyprázdněná politika je příležitost pro „havlismus“, říká Václav Klaus, idnes.cz, 16. listopadu 2009
  7. Topolánek: Ano, chci být opět premiérem, Novinky.cz, 2. května 2009
  8. Fischer in HN: Klaus's intellectual legacy to affect society, Prague Daily Monitor, 14. 1. 2011, ČTK
  9. a b HRUBEŠ, Karel. Nový klausismus - spokojování. Podle expertky je prezident kreativní. Lidovky.cz [online]. 2012-11-19 [cit. 2014-12-17]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  10. Karel Hvížďala: Nebojme se Klause, ale klausismu, Český rozhlas 6, 8. 8. 2011
  11. Klausismus podle vzoru gaullismus, Ekonom.ihned.cz, 28. 4. 2011, mirror
  12. Čas falešných proroků, bohumildolezal.lidovky.cz, 15. srpna 2011
  13. PEHE, Jiří. Proč je ODS u konce s dechem. Blogy Aktuálně.cz [online]. 2012-11-03 [cit. 2014-12-28]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • TUČEK, Ondřej. Příruční slovník klausismů. iHNed.cz [online]. 2013-03-12 [cit. 2013-04-18]. Dostupné online.  
  • ŠLERKA, Josef. Všechny Klausovy -ismy a další slovíčka odstupujícího prezidenta. iHNed.cz [online]. 2013-03-06 [cit. 2013-04-18]. Dostupné online.