Khalil Raad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Khalil Raad
Narození1854
Bhamdoun
Úmrtí1957 (ve věku 102–103 let)
Bhamdoun
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obchod Khalila Raada na ulici Jaffa v Jeruzalémě
Grigorjanovo fotografické studio na hlavní ulici v historické části města; napravo proti němu má své studio Khalil Raad[Pozn. 1]
Žena v tradičním palestinském oblečení v Rámaláhu, 1920

Khalil Raad (1854–1957) byl fotograf, známý jako „první arabský fotograf v Palestině“.[1] Mezi jeho díla patří přes 1230 skleněných desek, desítky pohlednic a dosud nepublikované negativy, které dokumentují politické události a každodenní život v Palestině, Sýrii a Libanonu v průběhu padesáti let.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Raad se narodil v roce 1854 v libanonském Bhamdounu. Jeho otec Anis uprchl z rodinné vesnice Sibnay poté, co konvertoval od maronitské víry k protestantismu. V roce 1860, během sektářských sporů postihujících horské oblasti byl Raadův otec zabit. Po jeho smrti ho Raadova matka vzala i s jeho sestrou Sarah do Jeruzaléma, kde bydleli u příbuzných.[1]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Raad nejprve studoval fotografii u Karapeta Grigorjana (commons.), arménsko – palestinského absolventa fotografické dílny, kterou založil Issay Garabedian, arménský patriarcha Jeruzaléma.[2][1] Raad v devadesátých letech otevřel své vlastní studio v ulici Jaffa, v historické části města, hned naproti ateliéru svého bývalého učitele a začal mu přímo konkurovat.[1] Vztahy mezi těmito dvěma rodinami začaly být napjaté. Poté, co Garabedův syn John v roce 1913 převzal kontrolu nad ateliérem a oženil se s Raadovou neteří Najlou, spory skončily a obě studia začala spolupracovat.[1][3] Jeho manželka pak byla známá jako „nevěsta míru“.

Raad se oženil v roce 1919 s Annie Mullerovou, švýcarskou státní příslušnicí, která pracovala jako asistentka Kellera, fotografa, se kterým Raad studoval ve Švýcarsku v předvečer první světové války. S Mullerovou se vrátil do Palestiny , aby žili v obci Talbija nedaleko Jeruzaléma, kde Raad kandidoval na starostu a byl ve volbách zvolen.[1]

Raad pokračoval ve své fotografické práci na téma: politické události, každodenní život a velké archeologické vykopávky prováděné v Palestině.[1] Jeho fotografické studio bylo v roce 1948 zničeno během židovských útoků na město a rodina byla nucena se odstěhovat, nejdříve na několik měsíců do Hebronu a poté do Raadovy rodné vesnice, Bhamdounu.[1][3] Poté, co ho biskup Ilya Karam pozval do řeckého pravoslavného patriarchátu, Raad tam pobýval od konce roku 1948 až do své smrti v roce 1957.[1]

Fotografická díla[editovat | editovat zdroj]

Raadovy fotografie dokumentovaly politické události a každodenní život v Palestině, Sýrii a Libanonu v průběhu padesáti let.[1] Zhotovil přes 1230 skleněných desek, které z jeho ateliéru během arabsko-izraelské války v roce 1948 zachránil mladý italský přítel, který v noci několikrát překročil Zemi nikoho. Také v jeho studiovém archivu byla řada negativů, z nichž některé ještě nebyly vytištěny. Celý archiv byl věnován Institutu palestinských studií a mnoho fotografií bylo publikováno v díle Before their Diaspora[4] v časopise Journal of Palestine Studies.[1]

Sbírka pohlednic, které nesou Raadovu signaturu, je v majetku Středovýchodního centra Oxfordské univerzity. Sbírka obsahuje také čtyřicet tisků portrétů osmanských vojáků v Palestině z první světové války. Tyto fotografie byly zjevně určeny k propagandě osmanských ozbrojených sil, jak uvádí Badr al-Hajj.[1] Ruth Raad, Khalilova dcera, uvedla, že její otec byl přítelem vojenského guvernéra Sýrie pod osmanskou vládou Džamála Paši, který usnadnil Raadův přístup na egyptsko- palestinskou frontu.[1]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Raad také vyráběl pohlednice pro turisty. Moderní učenci, jako Annelies Moors, se staví kriticky k prezentaci palestinských Arabů a upozorňuje, že „časté používání biblické konotace, které popisuje jejich životy jako statické,“ tedy, které vyhovují orientalismu charakterizující západní pohlednici vylíčení těch druhých„[Pozn. 2][5]

Akademici, kteří podporovali palestinský národní boj, jako například Bader Al Haj, Walid Khalidi a Elias Sanbar, Khalila Raada kritizovali za jeho fotografie ukazující život v zemi, kritizovali jej, že pomáhá „sionistické“ propagandě. Anneliese Moors, nizozemská výzkumnice, uvedla v reakci na akademiky, kteří podpořili palestinský národní boj, byla přesvědčena, že některé Raadovy fotografie měly konotace z Bible nebo Nového zákona, což dodávalo legitimitu postavám na fotografiích a jejich životům. Moors i izraelská kurátorka Rona Sela však zdůrazňují, že Raad nejprve fotografoval pro komerční a turistické účely. Aby vysvětlila svůj názor, Rona Sela uvedla, že Raad „postrádal politické povědomí“ a přizpůsobil se vzorům, které vypadaly jako „koloniální“ stereotyp, což mělo přímý účinek z písma Křesťanů a Židů. Kromě několika politických shromáždění fotograf během aktivní fotografické éry ve své práci konflikt mezi Araby a Židy nespecifikoval.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Prodavač chleba
    Prodavač chleba
  • Sběrači pomerančů
    Sběrači pomerančů
  • Palestinská matka s dítětem, 1918–1938
    Palestinská matka s dítětem, 1918–1938
  • Studiový portrét pěti turistů ve středovýchodním oblečení
    Studiový portrét pěti turistů ve středovýchodním oblečení

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ K fotografii na commons existují poznámky. Zobrazíte je pohybem kurzoru myši nad obrázkem.
  2. ↑ Zakladatel fenomenologie Edmund Husserl označil termínem ti druzí za jeden z koncepčních základů intersubjektivity vztahů mezi lidmi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khalil Raad na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Badr al-Hajj. Khalil Raad - Jerusalem Photographer. Jerusalem Quarterly. Institute of Jerusalem Studies, Winter 2001, roč. 11–12, s. 34. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Palmquist, et al., 2001, 107.
  3. ↑ a b Iqbal Tamimi. Palestinian women photojournalists [online]. Al Jazeera Magazine, February 28, 2009 [cit. 2009-03-12]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ ḴĀLIDĪ, Walīd al-; D.C.), Institute for Palestine Studies (Washington. Before Their Diaspora: A Photographic History of the Palestinians, 1876-1948. [s.l.]: Institute for Palestine Studies 360 s. Dostupné online. ISBN 978-0-88728-143-3. (anglicky) Google-Books-ID: U7ltAAAAMAAJ. 
  5. ↑ Semmerling, 2004, s. 7.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Khalil_Raad&oldid=23543931“