Kavkazská chráněná krajinná oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Území Kavkazské státní přírodní biosférické rezervace

Kavkazská chráněná krajinná oblast je státní přírodní rezervací. Úplný název zní Kavkazská státní přírodní biosférická rezervace Ch. G. Šapošnikova. Územně největší a zároveň nejstarší mimořádně chráněné přírodní území v severním Kavkazu. Nachází se v oblasti tří regionů Ruské federace a to Krasnodarského kraje, Adygejské republiky a Karačajevsko-čerkeské republiky.

Chráněná krajinná oblast je nástupcem Kavkazské přírodní rezervace zubrů, která vznikla 12. května roku 1924 a rozprostírá se na západním Kavkaze na hranici mírného a subtropického klimatického pásma. Celková rozloha rezervace je více než 280 tisíc ha, z nichž se 177,3 tisíc nachází v Krasnodarském kraji.

Na základě rozhodnutí UNESCO byl Kavkazské rezervaci 19. února roku 1979 přidělen status biosférické CHKO a v lednu roku 2008 bylo rezervaci uděleno jméno Ch. G. Šapošnikova. V roce 1999 bylo území Kavkazské státní přírodní biosférické rezervace v rámci Západního Kavkazu zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

Kubáňská myslivost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1888 na příkaz velkoknížat Petra Nikolajeviče a Georgija Nikolajeviče bylo pronajato od Ministerstva státního majetku a Kubáňské regionální vojenské rady asi 480 tisíc desjatin (cca 480 tisíc ha) země v oblasti Hlavního kavkazského hřebene. S Kubáňskou radou byla uzavřena dohoda o výlučném povolení k lovu pro velkoknížata na těchto územích. Později byla tato území známá jako Velkoknížecí kubáňská myslivost..

Po několika letech ze zdravotních důvodů knížata ukončili výjezdy na Kubáň, a v roce 1892 předali právo na lov velkoknížeti Sergeji Michajloviči, který dbal o aktivní rozvoj území.

Rezervace zubrů[editovat | editovat zdroj]

V roce 1906 mělo původně skončit období nájmu na Kubáňském loveckém území. Bylo však prodlouženo o další tři roky, po jejichž ukončení měly být tyto země rozděleny ve vesnicích kubáňských kozáků. V roce 1909 Ch. G. Šapošnikov pracující jako lesník v Belorečenské lesní správě Kubáňského vojska poslal dopis Ruské akademii věd, v němž odůvodnil nutnost ochrany území, pronajímaných u Kubáňského vojska. Hlavním důvodem vzniku rezervace byla ochrana ohroženého zubra kavkazského. V dopise byly také stanoveny hranice rezervace. Na základě tohoto dopisu akademik N. V. Nasonov vypracoval studii a Akademie věd vytvořila komisi. Jako vojenský lesník se Šapošnikov podílel na její práci, usilující o vznik rezervace. Projekt se však úplně nezrealizoval a to z řady důvodů, souvisejících s rozdělením země mezi kubáňskými kozáky.

Další pokusy o vznik rezervace byly podniknuty v roce 1913 a 1916. Kladné rozhodnutí bylo nakonec schváleno až v roce 1919.

S ustanovením sovětské vlády v oblasti, bylo nutno řešit otázku vzniku rezervace od začátku. Státní Kavkazská rezervace zubrů byla založena teprve v květnu roku 1924.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Stádo kozorožců kavkazských na svazích Pseašcho

Rezervace je útočištěm pro 89 druhů savců, 248 druhů ptáků, včetně 112 hnízdících, 15 druhů plazů, 9 druhů obojživelníků, 21 druhů ryb, 1 druh kruhoústých, více než 100 druhů měkkýšů a okolo 10 000 druhů hmyzu. Přesný počet červů, korýšů, pavoukovců a mnoha dalších skupin bezobratlovců není zřejmý.

Zastoupení jednotlivých druhů savců v rezervaci na základě čeledí je rozděleno následujícím způsobem:

  • ježkovití 1
  • krtkovití 2
  • rejskovití 6
  • vrápencovití 3
  • netopýrovití 20
  • zajícovití 1
  • veverkovití 1
  • plchovití 2
  • tarbíkovití 3
  • křečci praví 8
  • myšovití 8
  •  psovití 4
  • medvědovití 1
  • medvídkovití 1
  • lasicovití 8
  • kočkovití 3
  • prasatovití 1
  • jelenovití 2
  • turovití 3

Bezesporu nejvíce zranitelnou skupinou přírodních ekosystémů jsou velcí savci. V rezervaci se jedná o bizona, jelena lesního, medvěda hnědého, kozorožce kavkazského, kamzíka horského, rysa ostrovida, srnu a prase divoké. Avšak také celá řada menších zvířat naléhavě potřebuje ochranná opatření a detailní výzkum. Patří k nim jezevec lesní, kavkazský norek, vydra říční a další.

Mezi ptáky převažují zástupci z řádu pěvců a dravců. Nejpočetnějšími skupinami herpetofauny jsou ještěři a hadi, z ryb jsou to pak máloostní. Nad rezervací přecházejí velké migrační dráhy pro ptáky. Nejlépe viditelným je průlet kání, které se shromažďují ve velkých hejnech. Řada zvířat v rezervaci je rozšířena jen na omezeném území (endemity) nebo jsou živými důkazy minulých genealogických epoch (relikty). Jedná se zejména o bezobratlovce, ale také o ryby, obojživelníky a plazy.

Na hranicích rezervace našly poslední útočiště ohrožené druhy naší planety. Z bezobratlovců žijících v rezervaci bylo na Červený seznam IUCN zapsáno 8 druhů a na Červený seznam Ruské federace - 25 druhů. Spolu s bezobratlovci bylo do státních a regionálních knih přidáno 71 druhů. Říše zvířat v rezervaci má různorodý původ. Vyskytují se zde představitelé středozemní, kavkazské, kolchidské a evropské fauny. Endemické a reliktní druhy se setkávají na všech úrovních horských pásem.

Rezervací prochází západní hranice výskytu řady vysokohorských kavkazských a lesních kolchidských druhů zvířat.

Flora[editovat | editovat zdroj]

Kvetoucí rododendron, údolí řeky Horní Mzymty, východní část rezervace
Kavkazská lilie, západní část rezervace

Z hlediska flory bylo v rezervaci zaznamenáno 900 druhů cévnatých rostlin a velké množství starých kavkazských endemitů. V rezervaci bylo objeveno více než 720 druhů hub.

Převažujícími čeleděmi jsou hvězdnicovité (223 druhů), lipnicovité (114) a bobovité (82). Lesní flora obsahuje více než 900 druhů, jejichž část se vyskytuje také v pásmu horských luk. Celkový počet vysokohorských rostlin převyšuje 800 druhů. Stromy a keře činí 165 druhů, přičemž 142 opadavých, 16 stálezelených listnatých stromů a 7 jehličnanů.

Pro floru rezervace je charakteristický výskyt starých druhů a představitelů, majících omezený dosah. Každá pátá rostlina rezervace je endemitem nebo reliktem. Jedinečnost flory rezervace utvářejí kapradiny (asi 40 druhů), orchideje (více než 30 druhů), stálezelené druhy a velké množství okrasných rostlin. Z pěti druhů rododendronů rostoucích na Kavkaze, se v rezervaci setkáváme s třemi z nich (pěnišník pontický, kavkazský a žlutý).

Prakticky v celé rezervaci je možné se setkat s ojedinělými stromy a malými skupinami tisu červeného. Tento starý stálozelený jehličnan se může dožít až 2-2,5 tisíce let a takové stáří stromu není ojedinělé ve světoznámém Sočském tiso-zimostrázovém háji, nacházejícím se v Hostinské části této rezervace.

V subtropických lesích Hostinského a Západního oddílu se kromě tisu můžeme setkat s mnoha starými představiteli flory: zimostráz vždyzelený, zimostráz kolchidský, zimostráz čínský, fíkovník smokvoň, třezalka bobulovitá a mnoho dalších. Lesy rezervace se odlišují od severních evropských lesů liánami. Na jižním svahu se nachází osm druhů dřevitých lián, mezi něž patří břečťan kavkazský a popínavý, přestup virginský vysoký, plamének plotní, svidina obecná, zimolez kozí list, lilek pseudoperský a vinná réva lesní.

Přesný počet druhů hub nebyl stanoven, avšak odborníci odhadují, že mikroflóra rezervace jich obsahuje nejméně 2 000 druhů. Z hub můžeme vyčlenit především subtropické druhy (síťovka dvojitá, muchomůrka císařská) stejně jako tropické houby, připomínající květy (mřížovka červená, pseudocolus fusiformis).

Velkou část území pokrývají lesní porosty a pouze ve velehorách se rozvinuly subalpínské a alpské louky. Dubové, olšové a subtropické kolchidské lesy předhůří se ve vyšších polohách mění na bukové lesy, které doplňují habrоvé a kaštanové lesy. Vrchní pásy vegetace vytvářejí tmavé jehličnaté jedle a smrky, světlé borovice, okrasné javory, lesy zakrslých stromů, subalpínské a alpské louky.

Lesní vegetace je velmi různorodá a je vystavena změnám, které závisí na makro-svahu, nadmořské výšce, expozici, charakteru půdy a horninovém podloží.

V předhůří jižního makro-svahu v Hostinském a Západním lesním revíru se nachází unikátní subtropické polo-dominantní smíšené širokolisté lesy se stálozeleným stínem. Svahy jižních stran obou makro-svahů jsou porostlé dubovými lesy do 800-1200 m nadmořské výšky a tvoří je především dub zimní a gruzínský, i když se na formování dubů podílí dalších 6 jeho druhů: javor kolchidský, bříza, jasan ztepilý, habr obecný a jiné. Říční údolí a soutěsky jsou do středohoří v blízkosti řečiště   pokryté olšo-vrbovými lesy s vrbou bílou, olší šedou a černou. Dubové lesy se ve vyšších polohách mění v habrové, kaštanové a bukové, na severním makro-svahu se pak vyskytují bukové a jedlo-bukové lesy.

Základní druhy, které vytvářejí tyto lesy, mají reliktní charakter: buk východní, kaštanovník setý, jedle kavkazská. Horní pásma lesa v rezervaci obvykle tvoří jedle a smrky s účastí endemického smrku východního. Na kamenitých a dobře vyhřátých místech roste borovice kleč.

Přechodné pásmo mezi lesním a horsko-lučním pásem tvoří okrasné javory, lesy zakrslých stromů, nízké lesy, keře a unikátní typ rododendronů při výskytu subalpínských vysokých trav. Více než 15 druhů vytváří subalpínské vysoké trávy, jejichž jednotlivé rostliny mají výšku nad 3 metry. Kromě toho se na odkrytých horninách vytváří netypická vegetace obsypaná skálami a poblíž podmočených míst, zejména ve vysokohorských oblastech, vznikají bažiny.

Rezervace je přírodní úschovnou pro velké množství rostlin a zvířat, které jsou již nyní v jiných částech planety ojedinělé. V Červené knize Ruské federace je zapsáno 55 druhů rostlin, rostoucích na území Kavkazské rezervace.

Kromě druhů zaznamenaných v Červených knihách různých úrovní, se v rezervaci můžeme setkat i s ojedinělými rostlinami, které se z různých důvodů nedostaly na oficiální seznamy ohrožených druhů. Zvláště je třeba vyčlenit místní endemity, jejichž výskyt se omezuje prakticky jen na území rezervace (zvonek autranský, lýkovec, cesmína evropská a mnohé další).

Desítky druhů rostlin, které rostou v zemích Černého a Středozemního moře, se v Rusku nachází pouze na jižním (Sočském) svahu rezervace a v Sočském národním parku. Jedná se o specifické odrůdy těchto rostlin: sněženka, švihlík, vstavač, stračka a jiné.

Zeměpisná poloha[editovat | editovat zdroj]

Kordon Umpyr ve středu rezervace
Jezero Kardyvač a údolí řeky Mzymty, východní část rezervace
Řeka Cachvoa, centrální část rezervace

Kavkazská státní přírodní biosférická rezervace se nachází na severních a jižních svazích západního Kavkazu mezi souřadnicemi 44-44,5° s. š. a 40-41° v. d.

Toto území bylo formálně prohlášeno za rezervaci 12. května 1924. Historie zachování unikátního přírodního komplexu však začala už mnohem dříve, od doby vzniku Velkoknížecí „Kubáňské myslivosti“ v roce 1888.

Toto území je největší CHKO Kavkazské šíje a druhou největší rezervací v Evropě. Zahrnuje země v Krasnodarském kraji, Adygejské republice a Karačajevsko-Čerkeské republice Ruské federace, úzce sousedí s hranicí Abcházie. Izolovaně od hlavního území (v Hostinském regionu Soči) se nachází subtropická Hostinská část rezervace a tou je světově proslulý tiso-zimostrázový háj o rozloze 302 ha. Celková rozloha rezervace je 280 335 ha. Je obklopena ochrannou zónou, chráněnými oblastmi a přírodními památkami. Na jižní hranici sousedí se Sočským národním parkem.

Území rezervace je smluvně rozděleno na 6 chráněných oblastí: západní, severní, jižní, hostinská, východní a jihovýchodní. Správa rezervace se nachází v Soči (Adler) a v hlavním městě Adygejské republiky - Majkopu sídlí Adygejská vědecká pobočka rezervace. Stálý personál rezervace zahrnuje 100 lidí, kteří jsou strukturálně rozděleni na vědecký, ochranný a ekologicko-vzdělávací úsek.

Kavkazská rezervace je bohatou pokladnicí biodiverzity, která v Rusku nemá obdoby. Má mezinárodní význam, jakožto část panenské přírody, zachovávající původní krajinu s unikátní florou a faunou. Není náhodou, že v roce 1979 obdržela status biosférické rezervace a vstoupila do Celosvětové sítě biosférických rezervací, a v prosinci roku 1999 byla zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V podmínkách rostoucího planetárního nátlaku na přírodu bude role Kavkazské rezervace, jakožto nedotčené oblasti, narůstat. Jedním z hlavních významů tohoto mimořádně chráněného území je a bude zadržení negativních dopadů, spojených se zesílením antropogenních vlivů. Pouze Kavkazská rezervace se může v budoucnu stát koordinátorem v oblasti ochrany přírody a zachování přírodní biodiverzity v kavkazském regionu. Je to laboratoř pod širým nebem, kde se realizují unikátní vědecké výzkumy a ekologické monitorování přírodního životního prostředí.

Kavkazská rezervace přispívá řádnému fungování velkého ruského letoviska Soči. Lesní masivy rezervace jsou plícemi letoviska a poskytují léčebný horský vzduch a čisté horské řeky, jejichž prameny se nachází na území rezervace. Díky nim je možné zásobování vodou nejen pro Soči, ale také pro další lokality v Krasnodarském kraji, Adygejské republice a Karačajevsko-Čerkeské republice.

Území rezervace představuje skupina horských a vysokohorských ekosystémů (absolutní nadmořská výška od 640 m do 3 346 m) západního Kavkazu, ohraničených 36°45‘— 40°50‘ s. š. a 43°30‘— 44°05‘ v. d. Oblast je charakterizována výškovým označením od 260 do 3 360 m nadmořské výšky. Základem reliéfu je Hlavní kavkazský hřeben, který se táhne od severozápadu na jihovýchod. Hřeben je obecně asymetrický: s dlouhými mírnými severními svahy a krátkými, strmými jižními svahy.

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Územím rezervace prochází 11 oficiálně schválených tras, včetně jedné z nejpopulárnějších sovětských turistických tras - trasa č. 30, která se dnes nazývá „Ekologicko-turistická trasa 1“.

Pro návštěvu rezervace je potřeba získat povolení ke vstupu. Turistům je zakázáno na území rezervace rozdělávat oheň a škodit floře a fauně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Кавказский заповедник na ruské Wikipedii.