Karel Trinkewitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Trinkewitz
Narození 23. srpna 1931
Mečeříž
Úmrtí 14. března 2014 (ve věku 82 let)
Hamburk
Povolání výtvarník, spisovatel, básník, esejista, prozaik, vizuální básník, kolážista a kreslíř
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Trinkewitz (23. srpna 1931, Mečeříž14. března 2014 Hamburk) byl český prozaik, básník, představitel experimentální poezie, esejista, výtvarník, tvůrce typografických koláží. Signatář Charty 77. V roce 1979 byl komunistickým režimem v rámci akce Asanace donucen k emigraci a žil v německém Hamburku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel Trinkewitz měl české a německo-židovské kořeny. Rodina jeho otce byli židé, kteří přišli do Československa počátkem 30. let z Východního Pruska, matčina část rodiny pocházela z Jižních Čech. Za války jako poloviční žid nesměl chodit do školy a česky se naučil doma od své matky. Po válce, díky částečně českému původu, nebyla rodina vyhnána do Německa. Karel Trinkewitz se vyučil v letech 1949–1951 na keramické technické škole v Teplicích-Šanově a potom absolvoval gymnasium v Teplicích, kde byli jeho spolužáky Jan Koblasa nebo Eduard Světlík.[1] Měl v úmyslu studovat filosofii, ale nakonec byl roku 1952 přijat na Právnickou fakultu UK. Po třech semestrech byl jako "buržoazní element" vyloučen a v dalších letech se živil jako stavební dělník nebo nosič balíků na poště a účetní.

V době mírného politického tání koncem 50. let se prosadil jako reklamní grafik a textař a v letech 1961 - 1971 pracoval jako redaktor časopisů vydávaných pro zahraničí v nakladatelství Orbis, mj. "Im Herzen Europas". Mimo zaměstnání se věnoval básnické tvorbě, psal eseje o umění a písňové texty. Jako výtvarník spolupracoval v 60. letech s řadou časopisů, kde pod značkou Witz uveřejňoval karikatury, kresby a koláže. V letech 1968–69 se stal známým jako politický žurnalista a satirik. V 70. letech byl několikrát zatčen a vyslýchán StB. V roce 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77 a roku 1979 byl donucen odejít do exilu.[2] Usadil se v Hamburku a pobýval také ve švýcarském regionu Ticino.[3]

Po roce 1989 žil střídavě v Čechách a Německu, kde působil mj. jako český konsul. Doma patřil ke skupině Rudolfa Battěka a spolu s ním byl vyloučen z ČSSD. Prezident Václav Havel vyznamenal Karla Trinkewitze Řádem Bílého lva.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako student keramické školy byl Trinkewitz ovlivněn surrealismem, zejména Salvatorem Dalí. V pozdější době se věnoval kaligrafii, lettristickým kolážím a vizuální poezii. Zájem o koláž inspiroval jeho otec, který byl fotografem. Od poloviny 60. let se stýkal s tvůrci experimentální poezie, kteří patřili do okruhu Jiřího Koláře a Josefa Hiršala a patřil k zakladatelům Klubu konkretistů. Po odchodu do exilu spolupracoval s řadou německých i exilových vydavatelů a angažoval se v exilovém časopisu ČSSD Právo lidu a revui Pól. V Německu byl v úzkém kontaktu s okruhem osob kolem teoretika Maxe Bense.

Trinkewitz se věnoval psaní krátkých básní ve stylu japonského haiku, které zároveň ilustroval svými kresbami. Výbor 200 haiku z celkem 14 000 jeho básní v češtině a němčině vydalo roku 2004 nakladatelství Akropolis.

K jeho 80. narozeninám vyšla kniha osobních reflexí Jak jsem poznal básníky, kde zachytil osobní nebo literární setkání se dvěma sty osobnostmi světové poezie.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Biermann-Ratjen Medaille, Autorská asociace Hamburg
  • 2008 Cena čas. Plzeňský literární život (PLŽ), poezie, 1. místo.
  • 2010 Cena Bohumila Polana, čestné uznání (dílo: Tristium Rabí. Galerie města Plzně, 2009)
  • 2012 Cena Bohumila Polana, 1. místo (dílo: Jak jsem potkal básníky)[5]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Haiku o Praze: sto haiku a sto kreseb Karla Trinkewitze, Rozmluvy / A. Tomský, London 1984, ISBN 0-946352-11-9
  • Lob des Haiku = Chvála haiku, Akropolis, Praha 2004 (dt., tsch./jap.), ISBN 80-903417-2-1, ISBN 80-903417-3-X
  • Praha v sedmnácti slabikách = Prag in siebzehn Silben, Battert, Baden-Baden 1994, ISBN 3-87989-233-4
  • Karel Trinkewitz: Život je koláž – das Leben ist eine Collage. Text Jan Kasl et al., Gallery, Prag 1999, ISBN 80-86010-18-X
  • Slavomír Ravik: Velká kniha o Praze, Ilustrace Karel Trinkewitz. Regia / Euromedia Group – Knižní klub, Prag 2000, ISBN 80-86367-05-3, ISBN 80-242-0429-0
  • Jitřenka, ale i řemdih, Pro libris, Plzeň 2009, ISBN 978-80-86446-47-9
  • Das Leben ist eine Collage: Karel Trinkewitz Ausstellungskatalog 1999, Tristium Rabí, Plzeň 2009
  • Tristium Rabí, Imago et verbum – Sv. 7, Galerie města Plzně 2009, ISBN 978-80-87289-05-1
  • Karel Trinkewitz, Harald Bäumler, Manfred G. Dinnes: Trivium auf Abwegen Ausstellungskatalog, 20. September - 1. Oktober 2010, Atelier & Galerie St. Johann, Amberg 2010.
  • Jak jsem potkal básníky, Imago et verbum – Sv. 14, Galerie města Plzně 2011, ISBN 978-80-87289-16-7
  • Melancholidský život, Pro libris, edice Ulita sv. 31, Plzeň 2013, ISBN 978-80-86446-68-4
  • 24 hodin krásy, Pro libris, edice Ulita sv. 42, Plzeň 2015, ISBN 978-80-86446-84-4

Autorské výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1966 Karel Trinkewitz, Galerie na Karlově náměstí, Praha
  • 1968 Karel Trinkewitz, Galerie Nová síň, Praha
  • 1970 Karel Trinkewitz, Mikrobiologický ústav ČSAV, galerie, Praha
  • 1980 Karel Trinkewitz: Collagen aus Prag, Galerie Sternbrücke, Hamburg
  • 1991 Karel Trinkewitz: V Guttenbergově galaxii, Galerie u svatého Martina, Praha
  • 1997/1998 Karel Trinkewitz: Pocta Praze, Galerie Franze Kafky, Praha
  • 1999 Karel Trinkewitz: Život je koláž / Das Leben ist eine Collage, Mánes, Praha
  • 2000 Karel Trinkewitz: La vida es un collage, Antares, Sevilla
  • 2009 Karel Trinkewitz: Tristium Rabí, Galerie města Plzně
  • 2012 Karel Trinkewitz: Vizuální básně, Knihovna Libri prohibiti, Praha
  • 2013 Karel Trinkewitz, Galerie Závodný, Mikulov[6]
  • 2016 Karel Trinkewitz, Museum Kampa, Praha[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eduard Světlík: Moji přátelé a já – Karel Trinkewitz
  2. Český dialog, rozhovor Karla Trinkewitze s V. R. Židkem
  3. Galerie Závodný: Karel Trinkewitz 19. 9. – 1. 11. 2013. www.galeriezavodny.com [online]. [cit. 2016-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  4. Český dialog: Odešel Karel Trinkewitz 2014
  5. Ústav pro českou literaturu AV ČR, Karel Trinkewitz
  6. Galerie Závodný: Karel Trinkewitz 19. 9. – 1. 11. 2013. www.galeriezavodny.com [online]. [cit. 2016-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  7. Výstava Karel Trinkewitz Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine na stránkách Musea Kampa

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V Německu zemřel básník, novinář a chartista Karel Trinkewitz. iDnes.cz [online]. 2014-03-16 [cit. 2016-02-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]