Karel Trinkewitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Trinkewitz
Narození 23. srpna 1931
Mečeříž
Úmrtí 14. března 2014 (ve věku 82 let)
Hamburk
Povolání výtvarník, spisovatel a básník
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Trinkewitz (23. srpna 1931, Mečeříž14. března 2014 Deggendorf) byl český prozaik, básník, představitel experimentální poezie, esejista, výtvarník, tvůrce typografických koláží. Signatář Charty 77. V roce 1979 byl komunistickým režimem v rámci akce Asanace donucen k emigraci a žil v německém Hamburku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel Trinkewitz měl české a německo-židovské kořeny. Rodina jeho otce byli židé, kteří přišli do Československa počátkem 30. let z Východního Pruska, matčina část rodiny pocházela z Jižních Čech. Za války jako poloviční žid nesměl chodit do školy a česky se naučil doma od své matky. Po válce, díky částečně českému původu, nebyla rodina vyhnána do Německa. Karel Trinkewitz se vyučil v letech 1949-1951 na keramické technické škole v Teplicích-Šanově a potom absolvoval gymnasium v Teplicích, kde byli jeho spolužáky Jan Koblasa nebo Eduard Světlík.[1] Měl v úmyslu studovat filosofii, ale nakonec byl roku 1952 přijat na Právnickou fakultu UK. Po třech semestrech byl jako "buržoazní element" vyloučen a v dalších letech se živil jako stavební dělník nebo nosič balíků na poště a účetní.

V době mírného politického tání koncem 50. let se prosadil jako reklamní grafik a textař a v letech 1961 - 1971 pracoval jako redaktor časopisů vydávaných pro zahraničí v nakladatelství Orbis, mj. "Im Herzen Europas". Mimo zaměstnání se věnoval básnické tvorbě, psal eseje o umění a pís­ňové texty. Jako výtvarník spolupracoval v 60. letech s řadou časopisů, kde pod značkou Witz uveřejňoval karikatury, kresby a koláže. V letech 1968–69 se stal známým jako politický žurnalista a satirik. V 70. letech byl několikrát zatčen a vyslýchán StB. V roce 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77 a roku 1979 byl donucen odejít do exilu.[2] Usadil se v Hamburku a pobýval také ve švýcarském regionu Ticino.[3]

Po roce 1989 žil střídavě v Čechách a Německu, kde působil mj. jako český konsul. Doma patřil ke skupině Rudolfa Battěka a spolu s ním byl vyloučen z ČSSD. Prezident Václav Havel vyznamenal Karla Trinkewitze Řádem Bílého lva.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako student keramické školy byl Trinkewitz ovlivněn surrealismem, zejména Salvatorem Dalí. V pozdější době se věnoval kaligrafii, lettristickým kolážím a vizuální poezii. Zájem o koláž inspiroval jeho otec, který byl fotografem. Od poloviny 60. let se stýkal s tvůrci experimentální poezie, kteří patřili do okruhu Jiřího Koláře a Josefa Hiršala a patřil k zakladatelům Klubu konkretistů. Po odchodu do exilu spolupracoval s řadou německých i exilových vydavatelů a angažoval se v exilovém časopisu ČSSD Právo lidu a revui Pól. V Německu byl v úzkém kontaktu s okruhem osob kolem teoretika Maxe Bense.

Trinkewitz se věnoval psaní krátkých básní ve stylu japonského haiku, které zároveň ilustroval svými kresbami. Výbor 200 haiku z celkem 14 000 jeho básní v češtině a němčině vydalo roku 2004 nakladatelství Akropolis.[5] K jeho 80. narozeninám vyšla kniha osobních reflexí Jak jsem poznal básníky, kde zachytil osobní nebo literární setkání se dvěma sty osobnostmi světové poezie.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Biermann-Ratjen Medaille, Autorská asociace Hamburg
  • 2008 Cena čas. Plzeňský literární život (PLŽ), poezie, 1. místo.
  • 2010 Cena Bohumila Polana, čestné uznání (dílo: Tristium Rabí. Galerie města Plzně, 2009)
  • 2012 Cena Bohumila Polana, 1. místo (dílo: Jak jsem potkal básníky)[6]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Autorské výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1966 Karel Trinkewitz, Galerie na Karlově náměstí, Praha
  • 1968 Karel Trinkewitz, Galerie Nová síň, Praha
  • 1970 Karel Trinkewitz, Mikrobiologický ústav ČSAV, galerie, Praha
  • 1980 Karel Trinkewitz: Collagen aus Prag, Galerie Sternbrücke, Hamburg
  • 1991 Karel Trinkewitz: V Guttenbergově galaxii, Galerie u svatého Martina, Praha
  • 1997/1998 Karel Trinkewitz: Pocta Praze, Galerie Franze Kafky, Praha
  • 1999 Karel Trinkewitz: Život je koláž / Das Leben ist eine Collage, Mánes, Praha
  • 2000 Karel Trinkewitz: La vida es un collage, Antares, Sevilla
  • 2009 Karel Trinkewitz: Tristium Rabí, Galerie města Plzně
  • 2012 Karel Trinkewitz: Vizuální básně, Knihovna Libri prohibiti, Praha
  • 2013 Karel Trinkewitz, Galerie Závodný, Mikulov[7]
  • 2016 Karel Trinkewitz, Museum Kampa, Praha[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eduard Světlík: Moji přátelé a já – Karel Trinkewitz
  2. Český dialog, rozhovor Karla Trinkewitze s V. R. Židkem
  3. Galerie Závodný: Karel Trinkewitz 19. 9. – 1. 11. 2013
  4. Český dialog: Odešel Karel Trinkewitz 2014
  5. Karel Trinkewitz: Chvála haiku / Lob des Haiku
  6. Ústav pro českou literaturu AV ČR, Karel Trinkewitz
  7. Galerie Závodný: Karel Trinkewitz 19. 9. – 1. 11. 2013
  8. Výstava Karel Trinkewitz na stránkách Musea Kampa

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V Německu zemřel básník, novinář a chartista Karel Trinkewitz. iDnes.cz [online]. 2014-03-16 [cit. 2016-02-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]