Karel Potůček
| Mag. Ph. Karel Potůček | |
|---|---|
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1867 – 1874[1] | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní str. (staročeši) |
| Narození | 19. listopadu 1833 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 14. prosince 1917 (ve věku 84 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Choť | Ludovika Aloisie Potůčková |
| Děti | Jaroslav Potůček, Bohumil Potůček |
| Profese | lékárník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Potůček (19. listopadu 1833 Praha[2] – 14. prosince 1917 Praha[3]) byl rakouský politik české národnosti z Čech, poslanec Českého zemského sněmu.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Praze do rodiny lékárníka Josefa Potůčka a jeho manželky Josefy, rozené Zieglmayerové.[2] Působil na Blovicku jako lékárník.[4] Od roku 1865 byl okresním starostou v Blovicích.[5]
V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rokycany, Blovice.[6] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867,[7] zemských volbách roku 1870[8] a zemských volbách roku 1872.[9] V rámci tehdejší pasivní rezistence, praktikované Národní stranou (staročeskou), mandát přestal vykonávat a byl zbaven mandátu pro absenci, načež byl opakovaně manifestačně volen v doplňovacích volbách roku 1873.[10] V doplňovacích volbách roku 1874 už v tomto volebním obvodu na sněm usedl Adolf Skopec.[11]
V závěru života pobýval na odpočinku na Královských Vinohradech.[4][12] Trpěl nevyléčitelnou nemocí a v prosinci 1917 spáchal v Praze sebevraždu otrávením. V době úmrtí patřil mezi poslední tři české žijící deklaranty, tedy signatáře státoprávní deklarace českých poslanců z roku 1868, kterou tehdy podepsalo 81 poslanců.[13][14]
Jeho synové Jaroslav a Bohumil Potůčkovi se aktivně věnovali rychlobruslení: Bohumil se v rámci své sportovní kariéry stal vůbec nejúspěšnějším českým rychlobruslařem 20. století.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zejména v 70. letech se dlouhodobě na práci sněmu fakticky neúčastnil.
- ↑ a b Matrika PE N15 [online]. AHMP [cit. 2022-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Matrika ŠT Z15 [online]. AHMP [cit. 2022-12-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Jeden z posledních deklarantů. Národní politika. Prosinec 1917, roč. 35, čís. 343, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Blovice v letopisech (5.část) [online]. blovice.sweb.cz [cit. 2016-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
- ↑ Brdský kraj, 22. 12. 1917, s. 3.
- ↑ Poslední čeští deklaranti. Dělnické listy. Prosinec 1917, čís. 294, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online.
