Přeskočit na obsah

Karel Potůček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mag. Ph. Karel Potůček
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1874[1]
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)

Narození19. listopadu 1833
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. prosince 1917 (ve věku 84 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťLudovika Aloisie Potůčková
DětiJaroslav Potůček, Bohumil Potůček
Profeselékárník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Potůček (19. listopadu 1833 Praha[2]14. prosince 1917 Praha[3]) byl rakouský politik české národnosti z Čech, poslanec Českého zemského sněmu.

Narodil se v Praze do rodiny lékárníka Josefa Potůčka a jeho manželky Josefy, rozené Zieglmayerové.[2] Působil na Blovicku jako lékárník.[4] Od roku 1865 byl okresním starostou v Blovicích.[5]

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rokycany, Blovice.[6] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867,[7] zemských volbách roku 1870[8] a zemských volbách roku 1872.[9] V rámci tehdejší pasivní rezistence, praktikované Národní stranou (staročeskou), mandát přestal vykonávat a byl zbaven mandátu pro absenci, načež byl opakovaně manifestačně volen v doplňovacích volbách roku 1873.[10] V doplňovacích volbách roku 1874 už v tomto volebním obvodu na sněm usedl Adolf Skopec.[11]

V závěru života pobýval na odpočinku na Královských Vinohradech.[4][12] Trpěl nevyléčitelnou nemocí a v prosinci 1917 spáchal v Praze sebevraždu otrávením. V době úmrtí patřil mezi poslední tři české žijící deklaranty, tedy signatáře státoprávní deklarace českých poslanců z roku 1868, kterou tehdy podepsalo 81 poslanců.[13][14]

Jeho synové Jaroslav a Bohumil Potůčkovi se aktivně věnovali rychlobruslení: Bohumil se v rámci své sportovní kariéry stal vůbec nejúspěšnějším českým rychlobruslařem 20. století.

  1. Zejména v 70. letech se dlouhodobě na práci sněmu fakticky neúčastnil.
  2. a b Matrika PE N15 [online]. AHMP [cit. 2022-12-07]. Dostupné online. 
  3. Matrika ŠT Z15 [online]. AHMP [cit. 2022-12-07]. Dostupné online. 
  4. a b Jeden z posledních deklarantů. Národní politika. Prosinec 1917, roč. 35, čís. 343, s. 5. Dostupné online. 
  5. Blovice v letopisech (5.část) [online]. blovice.sweb.cz [cit. 2016-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22. 
  6. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  7. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  8. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  9. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  10. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
  11. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
  12. Brdský kraj, 22. 12. 1917, s. 3.
  13. Poslední čeští deklaranti. Dělnické listy. Prosinec 1917, čís. 294, s. 4. Dostupné online. 
  14. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]