Kanál Dunaj – Černé moře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kanál Dunaj – Černé moře
Tlačná souprava pluje průplavem
Tlačná souprava pluje průplavem
Základní informace
Délka toku64 km
SvětadílEvropa
Pramen
Ústí
Protéká
RumunskoRumunsko Rumunsko (Constanțská župa)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře
mapka kanálu (červeně), Dunaj (modře)
mapka kanálu (červeně), Dunaj (modře)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kanál Dunaj – Černé moře (také průplav Dunaj – Černé moře) je umělá vodní cesta, která propojuje Dunaj s Černým mořem po kratší trase, než přirozené koryto Dunaje. Při délce 64 km zkracuje trasu do přístavu Konstanca o přibližně 400 km. Začíná v městě Cernavodă na Dunaji a jeho dvě větve končí na černomořském pobřeží u Agigea (jižní) a Năvodari (severní).

Historie a význam[editovat | editovat zdroj]

Stavba kanálu probíhala ve dvou vlnách. První probíhala mezi lety 1949 až 1953 a v rámci ní se na stavbě podílelo až 20 000 pracovníků, převážně nuceně nasazených politických odpůrců apod. Druhá vlna probíhala od roku 1973 s dokončením jižní odnože kanálu v roce 1984 a severní odnože v roce 1987. Stavba kanálu je také známa jako místo táborů nucených prací, kterými prošlo mimořádně velké množství politických vězňů, z nichž minimálně několik desítek tisíc při stavbě zemřelo.[1]

Během výstavby došlo k přesunu více než 380 mil. m3 zeminy, kterou byly vyrovnávány zátopové oblasti a bažiny v okolí kanálu. Tím byla získána nová velká území pro zemědělství. Objem zemních prací byl vyšší než při stavbě Suezského (275 mil. m3 zeminy) či Panamského průplavu (160 mil. m3 zeminy). Na výstavbu plavebních komor a opěrných zdí bylo spotřebováno cca 5 mil. m3 betonu.

Celkové náklady na jeho výstavbu jsou odhadovány na 2 miliardy dolarů v tehdejších cenách. Plánované 25leté návratnosti nebylo dosaženo. V roce 2005 činil příjem z provozu kanálu pouhých 3 mil. Euro. [2]

Průplav hraje po dokončení průplavu Rýn–Mohan–Dunaj v roce 1993 důležitou roli v transevropském spojení přístavů severní Evropy s přístavy v Evropě jižní pomocí vodních cest Rýnu a Dunaje.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAPEŽ, František. Kanál smrti jako brána k prosperitě. Z Rumunska je opět obilná velmoc. iDNES.cz [online]. 2019-11-07 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  2. Časopis VTM, číslo 15, ročník 1985

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]