Kamzíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kamzíková
Dům u Bílého kamzíka na čísle 4
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 1
ČtvrťStaré Město
Poloha
Začíná naŽelezná
Končí naCeletná
Historie
Datum vzniku14. století
Pojmenováno poU bílého kamzíka
Starší názvyPleierova, Za Karolinem
Další údaje
PSČ110 00
Kód ulice451339
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamzíková ulice je úzká, dvakrát zalomená ulička na Starém Městě v Praze, která spojuje pěší zónu v Železné Ulici s Celetnou ulicí. Vede kolem zadního traktu nejstarší univerzitní budovy, Karolina. Včetně průchodu Hrzánským palácem (tzv. Hrzánská pasáž) je dlouhá asi 120 m.

Historie a názvy[editovat | editovat zdroj]

Ulička vznikla během 13. století, ve 14. století se nazývala Pleierova podle majitele domu číslo 556/9 Oldřicha Pleiera. Rodina zámožných patricijů Pleierů vlastnila v Praze několik důmů a tvrz Hradištsko u Hostivic.[1] Pozdější název ulice byl "Za Karolinem". Ačkoliv domovní znamení U kamzíka je doloženo od 17. století, název ulice "Kamzíková" (německy Gämser Gasse) je písemně doložen kolem roku 1800.

Budovy, firmy a instituce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lašťovka Marek a kol.ː Pražský uličník I. (A-N). Libri Praha 1997, s. 331
  2. Detail dokumentu - G0022272. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  3. Kavárna U Rotlevů. Koleje a menzy [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  4. dům U Bílého lva - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  5. dům U Černého slunce - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  6. dům U Bílého páva - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Kamzíkova, s. 456–457. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]