Kamilov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kamilov
Socha sv. Jana Nepomuckého
Socha sv. Jana Nepomuckého
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 65 (2011)[1] (e)
Domů 37
Lokalita
PSČ 289 03
Obec Sloveč
Okres Nymburk
Katastrální území Kamilov (3,81 km²)
Zeměpisné souřadnice
Kamilov
Kamilov
Další údaje
Kód části obce 150681
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamilov je vesnice v okrese Nymburk, je součástí obce Sloveč. Nachází se asi 2,4 km na východ od Slovče. Na jihozápadě vesnice leží Kamilovský rybník. Je zde evidováno 37 adres.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1768.[2]

Roku 1925 se vesnice stala dějištěm rozsáhlého pojistného podvodu. V krátkém sledu tu propukly čtyři požáry, kterým padly za oběť mlat, dvě stodoly, hostinec a obytný dům. První z nich, 17. února v mlatu manželů Tučkových, nevyvolal zvláštní pozornost a pojišťovna vyplatila odškodné. Podezření vyvolal až druhý požár z 18. srpna, při kterém shořela stodola hostinského Rudolfa Futery s velkými zásobami obilí, zčásti náležícími jejich sousedovi Josefu Vorlovi. Ve vesnici se proslýchalo, že byla zapálena úmyslně, četníci při vyšetřování nalezli na spáleništi snopy s uřezanými klasy a Futera byl zatčen. Za jeho nepřítomnosti mu týden po stodole shořel i hostinec. Podezření tentokrát padlo na jeho hospodyni Marii Libišanskou, která si krátce předtím schovala u sousedky Vorlové prádlo a po požáru tvrdila, že budovu zapálil blesk, ačkoliv v té době žádný neuhodil. Nakonec 6. září shořela stodola a obytný dům manželů Tučkových. Výslechem podezřelých a svědků se prokázalo, že požár Futerovy stodoly objednal sám majitel společně s hospodyní Libišanskou u Josefa Vorla, přičemž svíčku mu poskytl Josef Tuček; ostatní požáry si založili sami poškození (Libišanská a Tuček), zčásti pod návodem Futery a Vorla.[3] Hlavní pachatelé – Rudolf Futera, Marie Libišanská, Josef Vorel a Josef Tuček – byli 25. února 1926 odsouzeni k poměrně mírnému trestu 3 až 4 let „těžkého žaláře“, pravděpodobně s ohledem na jejich děti (za žhářství tehdejší zákon stanovil 10 - 20 let, při opakování až doživotí). Obviněny byly i manželky Anna Tučková a Anna Vorlová, o nichž se předpokládalo, že o požárech předem věděly; u soudu se jim ale vina neprokázala a byly osvobozeny.[4] (Byla to první z několika odhalených žhářských skupin v okolí Městce Králové; další operovaly v Slovči, Velkých Výklekách,[5] Běrunicích, Lovčicích,[6][7] Dlouhopolsku,[8] Hradčanech (resp. Nové Báni)[9][10] aj.)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 148. 
  3. První skupina žhářů před pražskou porotou. Národní politika. 1926-02-23, roč. 44, čís. 54, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  4. První skupina žhářů z Královéměstecka před pražskou porotou. Národní politika. 1926-02-26, roč. 44, čís. 57, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  5. Další žháři z Královéměstecka před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-09, roč. 44, čís. 68, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  6. Dnes třetí partie žhářů z Královéměstecka před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-23, roč. 44, čís. 81, s. 6. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  7. Třetí skupina žhářů před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-31, roč. 44, čís. 90, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  8. Další série žhářů z Královo městecka před pražskou porotou. Národní listy. 1926-04-19, roč. 66, čís. 108, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  9. Pátá série žhářů z Královoměstecka. Národní listy. 1926-05-04, roč. 66, čís. 122, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  10. Sedmá partie žhářů z Královoměstecka před pražskou porotou. Národní listy. 1926-05-15, roč. 66, čís. 133, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]