Ján Čomaj
| Ján Čomaj | |
|---|---|
| Narození | 17. dubna 1935 Radzovce |
| Úmrtí | 26. ledna 2020 (ve věku 84 let) Bratislava |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
| Povolání | spisovatel, novinář a scenárista |
| Ocenění | Cena Egona Erwina Kische (2003) Cena Egona Erwina Kische (2006) Cena Egona Erwina Kische (2007) Cena Egona Erwina Kische (2008) Cena Egona Erwina Kische (2010) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ján Čomaj (17. dubna 1935, Radzovce, Československo – 26. ledna 2020)[1] byl slovenský novinář.
Ján Čomaj studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, pracoval v deníku Smena, v roce 1965 inicioval vznik Smeny na nedeľu. Kvůli podpoře procesů z konce 60. let byl propuštěn ze zaměstnání, a musel pracovat v dělnických profesích. V letech 1990-1991 byl ředitelem Tiskového a informačního odboru Úřadu vlády, od roku 1992 se stal ředitelem akciové společnosti Národní obroda. Od roku 1993 byl zástupcem šéfredaktora deníku Slovenská republika.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Kniha reportáží Hviezdy spievajú (1963)
- Smrť sedí vpredu (1965)
- Počmáraný život (1967, 1968)
- Čo nebolo v novinách - August 68 (1990)
- Veľký biliardový stôl (1993)
- Túlačky (1995)
- Kruté osudy (1997)
- Predčasné pamäti (Milan Bako, 1997)
- Žena menom Katarína (Katarína Pospíchalová, 1998)
- Spomínanie bez konca (William Schiffer, 1998)
- Tisíc a jedna žena Tibora Bártfaya (2006)
- Fenomén Zamarovský (2006)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Čomaj na slovenské Wikipedii.
- ↑ (TASR). Vo veku 84 rokov zomrel spisovateľ a novinár Ján Čomaj. Bratislavské noviny [online]. 2020-01-27 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Osoba Ján Čomaj ve Wikicitátech
