Přeskočit na obsah

Ján Čomaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ján Čomaj
Narození17. dubna 1935
Radzovce
Úmrtí26. ledna 2020 (ve věku 84 let)
Bratislava
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Povoláníspisovatel, novinář a scenárista
OceněníCena Egona Erwina Kische (2003)
Cena Egona Erwina Kische (2006)
Cena Egona Erwina Kische (2007)
Cena Egona Erwina Kische (2008)
Cena Egona Erwina Kische (2010)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ján Čomaj (17. dubna 1935, Radzovce, Československo26. ledna 2020)[1] byl slovenský novinář.

Ján Čomaj studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, pracoval v deníku Smena, v roce 1965 inicioval vznik Smeny na nedeľu. Kvůli podpoře procesů z konce 60. let byl propuštěn ze zaměstnání, a musel pracovat v dělnických profesích. V letech 1990-1991 byl ředitelem Tiskového a informačního odboru Úřadu vlády, od roku 1992 se stal ředitelem akciové společnosti Národní obroda. Od roku 1993 byl zástupcem šéfredaktora deníku Slovenská republika.

  • Kniha reportáží Hviezdy spievajú (1963)
  • Smrť sedí vpredu (1965)
  • Počmáraný život (1967, 1968)
  • Čo nebolo v novinách - August 68 (1990)
  • Veľký biliardový stôl (1993)
  • Túlačky (1995)
  • Kruté osudy (1997)
  • Predčasné pamäti (Milan Bako, 1997)
  • Žena menom Katarína (Katarína Pospíchalová, 1998)
  • Spomínanie bez konca (William Schiffer, 1998)
  • Tisíc a jedna žena Tibora Bártfaya (2006)
  • Fenomén Zamarovský (2006)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Čomaj na slovenské Wikipedii.

  1. (TASR). Vo veku 84 rokov zomrel spisovateľ a novinár Ján Čomaj. Bratislavské noviny [online]. 2020-01-27 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]