Jurij Averbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jurij Lvovič Averbach
Jurij Lvovič Averbach (1963)
Jurij Lvovič Averbach (1963)
Narození8. února 1922
Kaluga
Úmrtí7. května 2022 (ve věku 100 let)
Moskva
FIDE karta šachisty
FIDE ID4101529
FIDE Elo
Současné2 445 (březen 2021)
Nejvyšší2 550 (červenec 1971)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jurij Averbach (rusky Ю́рий Льво́вич Аверба́х; 8. února 1922, Kaluga[1]7. května 2022, Moskva)[2] byl ruský a sovětský šachista a šachový spisovatel. V roce 2022 byl nejstarším žijícím šachovým velmistrem a stal se prvním velmistrem, který se dožil věku sta let.[3] V letech 1972 až 1977 byl předsedou sovětské šachové federace.[1]

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Averbachův otec byl německý Žid[4] a jeho předkové pocházeli z Německa (se jménem Auerbach). Averbachova matka byla ruské národnosti.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Averbachův první velký úspěch bylo první místo na mistrovství Moskvy v roce 1949, kdy skončil před hráči jako Andor Lilienthal, Jakov Estrin či Vladimir Simagin. V roce 1952 se stal mezinárodním velmistrem. V roce 1954 vyhrál šachový šampionát SSSR, a to před hráči jako Mark Tajmanov, Viktor Korčnoj, Tigran Petrosjan, Jefim Geller nebo Salo Flohr. V roce 1956 se na tomto šampionátu umístil první, a to společně s Tajmanovem a Borisem Spasským. V play-off pak skončil druhý. Averbachova dcera Jana se později za Tajmanova provdala. Mezi další velké turnaje, které Averbach vyhrál, patřil turnaj ve Vídni v roce 1961 a v roce 1962 v Moskvě. Kvalifikoval se na turnaj kandidátů z roku 1953 (vítěz tohoto turnaje získal právo vyzvat mistra světa v šachu) a skončil desátý z patnácti účastníků. Rovněž se kvalifikoval na mezipásmový turnaj v Portoroži v roce 1958, když skončil na čtvrtém místě na mistrovství SSSR 1958 v Rize. V Portoroži skončil na sedmém až jedenáctém místě, čímž o půl bodu do turnaje kandidátů nepostoupil.[5][6]

Styl hraní[editovat | editovat zdroj]

Averbachův herní styl bylo pro mnoho ryzích útočníků velmi těžké přemoci. Averbach napsal: „... když Nežmetdinov zaútočil, mohl porazit každého, včetně Tala. Ale moje skóre proti němu bylo asi 8½ – ½, a to proto, že jsem mu nedal žádnou možnost aktivní hry. On pak začal hledat komplikace, které by mi mohly ztížit hru, a zhoršil si tak pozici.“[7]

Proti světovým šampionům Maxi Euwemu a Tigranu Petrosjanovi měl kladné skóre.

Spisovatel[editovat | editovat zdroj]

Averbach je považován za jednoho z hlavních teoretiků šachové koncovky. Publikoval více než 100 studií, z nichž mnohé významně přispěly k rozvoji teorie koncovek. V roce 1956 získal FIDE titul mezinárodního rozhodčího šachových studií, v roce 1969 se pak stal mezinárodním rozhodčím.

Averbach byl také šachovým novinářem a autorem. Editoval sovětské šachové časopisy Šachy v SSSR a Šachový bulletin.[8]

Přínos v teorii zahájení[editovat | editovat zdroj]

Jmenuje se po něm několik variant zahájení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yuri Averbakh na anglické Wikipedii.

  1. a b Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-02-06]. Heslo АВЕРБА́Х. Dostupné online. (rusky) 
  2. Ушёл из жизни старейший гроссмейстер мира Юрий Львович Авербах (1922-2022). ruchess.ru [online]. Федерация шахмат России, 2022-05-07 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (rusky) 
  3. Yosha Iglesias. Yuri Averbakh celebrates his 100th birthday [online]. chess24, 2022-02-08 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  4. Yuri Averbakh turns 85. Chess News [online]. 2007-02-08 [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Yuri L Averbakh - Chess Games. old.chesstempo.com [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  6. Maccabiah 1993 - 365Chess.com Tournaments. www.365chess.com [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  7. Юрий Авербах. bg.ru [online]. [cit. 2020-04-09]. V ruštině. Dostupné online. (anglicky) 
  8. The chess games of Yuri Averbakh. www.chessgames.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]