Junkers EF 132

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
EF 132
Určení Bombardér
Výrobce Junkers
Charakter Nedokončený
Vyrobeno kusů 0

Junkers EF 132 byl plánovaný proudový bombardér vyvíjený pro Luftwaffe za druhé světové války. Byl to poslední letoun konstrukční kanceláře Junkers vyvíjený během války. Jeho návrh, který začal v roce 1942, vychází z Junkersu Ju 287. Němečtí konstruktéři se dostali jen do fáze dřevěné makety v měřítku 1:1 pro testy v aerodynamickém tunelu. Po válce byly výrobní agregáty a personál pracující na projektu přesunuty do Sovětského svazu, kde vývoj pokračoval v konstrukční kanceláři OKB-1. Zde byly poznatky německých konstruktérů využity při vývoji OKB-1 EF 140 z něhož byl později vyvinut Iljušin Il-28. Než konstrukční kancelář OKB-1 přešla na vývoj vesmírných lodí a družic byly z projektu OKB-1 EF 132 položeny základy pro proudové strategické bombardéry Mjasiščev M-4 a Tupolev Tu-16. Díky operaci Lusty (LUftwaffe Secret TechnologY) získali západní spojenci potřebné poznatky, které využili při vývoji prototypu XB-47, pozdějšího amerického bombardéru Boeing B-47 Stratojet, a britského Vickers Valiant.

Specifikace EF 132[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 5
  • Rozpětí: 32,40 m (106 ft 4 in)
  • Délka: 30,80 m (101 ft 1 in)
  • Výška: 8,40 m (27 ft 7 in)
  • Nosná plocha: 161 m² (1 730 ft²)
  • Hmotnost prázdného stroje: 31 300 kg (69 000 lb)
  • Maximální vzletová hmotnost: 65 000 kg (143 300 lb)
  • Pohonná jednotka: 6× proudový motor Junkers Jumo 012, každý o tahu 24,5 kN (5 500 lbf)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 930 km/h (502 kn, 578 mph)
  • Dostup: 10 300 m (33 792 ft), někde uváděný 14 000 m
  • Stoupavost: 15,5 m/s (2 834 ft/min)
  • Dolet: 3 500 km (1 900 nmi, 2 175 mi)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: Dvě střelecké věže a zadní střeliště, každé se zdvojenými kanony ráže 20 mm.
  • Pumy: 5 000 kg (11 023 lb)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce[editovat | editovat zdroj]

Navazující vývoj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PORTER, David. Hitlerovy tajné zbraně 1933-1945: skutečnosti a číselné údaje o německém programu vývoje tajných zbraní : druhá světová válka v datech. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 192 s. ISBN 978-80-256-0530-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]