Julius Wellhausen
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julius Wellhausen (17. května 1844 Hameln – 7. ledna 1918 Göttingen) byl německý protestantský teolog, který měl velký význam na starozákonní bádání.
Byl jedním ze zakladatelů moderní biblické kritiky. Založil školu, která používá metodu literární analýzy antických textů. Wellhausen vznesl teze, které rozvedl Albrecht Alt a Martin North a jsou dodnes diskutovány. Novější autoři se chopili některých tezí Wellhausenovy školy a snažili se je podepřít archeologií. Wellhausenova teorie dokumentů je však od 70. let 20. století značně zpochybňována.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- De gentibus et familiis Judaeis (Göttingen, 1870)
- Der Text der Bücher Samuelis untersucht (Göttingen, 1871)
- Die Phariseer und Sadducäer (Greifswald, 1874)
- Prolegomena zur Geschichte Israels (Berlin, 1882)
- Muhammed in Medina (Berlin, 1882)
- Die Komposition des Hexateuchs und der historischen Bücher des Alten Testaments (1889)
- Israelitische und jüdische Geschichte (1894)
- Reste arabischen Heidentums (1897)
- Das arabische Reich und sein Sturz (1902)
- Skizzen und Vorarbeiten (1884-1899)
