Julian Schmidt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Julian Schmidt
Julian Schmidt.jpg
Rodné jménoHeinrich Julian Aurel Schmidt
Narození7. března 1818
Marienwerder, Západní Prusko, Prusko Prusko
Úmrtí27. března 1886 (ve věku 68 let)
Berlín, Německá říše Německá říše
Povoláníliterární historik, literární kritik, novinář
NárodnostNěmci
StátNěmecko
Alma materKrálovecká univerzita
Žánrmonografie, recenze
Významná dílaDějiny německé literatury od Leibnize až po naše dny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Julian Aurel Schmidt (7. března 1818 Marienwerder, Prusko27. března 1886 Berlín, Německá říše) byl německý novinář, literární historik a literární kritik, spojený s časopisem Die Grenzboten. Patřil k programovým teoretikům literárního realismu.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Julian Schmidt se narodil 7. března 1818 v západopruském Marienwerderu (pozdější polské město Kwidzyn) jako syn finančního úředníka. V roce 1836 složil ve svém rodném městě maturitu a začal studovat filosofii, historii a filologii v Königsbergu. V roce 1840 promoval s titulem doktora filosofie. Mezi léty 1843 a 1847 působil v Berlíně jako učitel. V roce 1847 odešel do Lipska, kde pracoval jako redaktor.[2] Společně s Gustavem Freytagem vydával politicko-literární časopis Die Grenzboten (Hraničáři či Hraniční poslové), v té době umírněně liberální periodikum zacílené na střední měšťanskou třídu.[3]

Společně s dalšími teoretiky, k nimž patřili Gustav Freytag, Karl Gutzkow, Otto Ludwig, Rudolf Gottschall, Heinrich Emil Homberger, Hermann Hettner nebo Friedrich Theodor Vischer, nastínil Julian Schmidt ve svých textech realistický literární program. V něm byla požadována vnitřní koherence a pravděpodobnost jednání postav a jejich vývoje, detailní líčení a maximální preciznost při zachycování skutečnosti. Charakteristické rysy reality mají být rozpoznány, abstrahovány, analyzovány a následně umělecky zpracovány a ve vhodném pořadí předloženy čtenáři. Nejde o pouhé zachycování, nutný je ohled na ústřední myšlenku. Schmidt v roce 1856 uvádí, že „pravdu nemůže zachytit ten, kdo nezná skutečnost, ani ten, kdo je jejím otrokem“.[4]

Schmidt ve svých článcích hojně napadal mladoněmce (čímž se dostával do sporů s Gutzkowem) a romantiky. Roku 1861 z Die Grenzboten odešel a mezi léty 1862 vedl staroliberální noviny Berliner Allgemeine Zeitung. V roce 1865 prodal svůj vlastnický podíl v Die Grenzboten Maxu Jordanovi.[5]

Věnoval se pak především literární historii a navštěvoval berlínské literární salony: salon spisovatelky Fanny Lewaldové a salon Franzisky Graefové, manželky malíře Gustava Graefa. Jeho texty byly později vydány jako pětisvazkové Dějiny německé literatury od Leibnize až po naše dny (Geschichte der deutschen Literatur von Leibniz bis auf unsere Zeit). V roce 1878 obdržel k šedesátinám od Vilém I. čestný státní důchod výši 1500 marek.[6] Zemřel 27. března 1886 v Berlíně.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAHR, Ehrhard, a kol. Dějiny německé literatury. Svazek 3, Od realismu k současné literatuře. Praha: Karolinum, 2007. 539 s. ISBN 978-80-246-1357-4. S. 24. 
  2. Schmidt, (Heinrich) Julian (Aurel). In: VIERHAUS, Rudolf. Deutsche Biographische Enzyklopädie, Band 9 (Schlumberger Thiersch). München: K. G. Saur Verlag, 2008. ISBN 978-3-598-25039-2. S. 46.
  3. MCCLINTICK, Christopher. Die Grenzboten. In: CHEVALIER, Tracy. Encyclopedia of the Essay. London: Fitzroy Dearborn Publishers, 1997. ISBN 978-1-884964-30-5. S. 365.
  4. Bahr (2007), s. 24–25.
  5. OBERNAUS, Sibylle. Literarische und politische Zeitschriften 1848 1880. Stuttgart: Metzler, 1998. 110 s. ISBN 978-3-476-03932-3. S. 40. 
  6. DRUDE, Otto. Fontane und sein Berlin: Personen, Häuser, Strassen. Leipzig: Insel, 1998. 415 s. ISBN 978-3-458-16895-9. S. 299. 
  7. KÖSTER, Alex. Julian Schmidt als literarischer Kritiker. Ein Beitrag zur Entwicklung des Realismus im 19. Jahrhundert und zur Geschichte der Kritik. Bochum-Langendreer: H. Pöppinghaus, 1933. 102 s. S. 4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]