Judenrampe
Judenrampe (česky Židovská rampa) byla železniční rampa sloužící pro příjem a selekci transportů určených k likvidaci v plynových komorách koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, které sem byly směřovány z celé nacisty okupované Evropy. Ležela asi kilometr na jih od nádraží v Osvětimi, na polovině cesty mezi tábory Auschwitz I a Auschwitz II - Birkenau.
Vznik a funkce
Judenrampe sloužila téměř výhradně pro účely vyhlazovacího tábora Auschwitz II - Birkenau. (Kmenový tábor Auschwitz I měl svoji vlastní rampu, která byla někdy také nazývána Polakenrampe - rampa pro Poláky). Na Judenrampe byly přiváženy transporty z celé Evropy určené k likvidaci v plynových komorách Birkenau. Šlo většinou o transporty Židů, ale také Cikánů, Poláků, Rusů a dalších národností. Probíhala zde selekce přivezených na dvě skupiny - práceschopní byli odváděni do tábora a práceneschopní do plynových komor. O pracovní schopnosti jednotlivců rozhodovali nacističtí doktoři (mj. známý Josef Mengele nebo např. Heinz Thilo). Do tábora bylo většinou vybráno asi 20-30% osob z každého transportu, počet vybíraných se však měnil podle potřeb tábora.
Judenrampe fungovala od roku 1942 do května 1944, kdy od ní byla zřízena vlečka přímo ke krematoriím II. a III. do tábora v Birkenau. Stavba této vlečky souvisela s přípravou na tzv. Akci Höss - vyvraždění asi 400 000 maďarských Židů v létě 1944.
Obnova místa a vznik expozice
Po válce přestala být Judenrampe využívána, zarostla a byla zdevastována. V roce 2004 proběhla její rekonstrukce díky pařížské Nadaci pro uchování paměti o šoa ve spolupráci s obcí Brzezinka. Obnovena byla střední část rampy s kolejemi a místem, kde probíhaly selekce. Na koleje byli přistaveny dva originální restaurované vagóny, jimiž byli do Auschwitz přiváženi oběti nacistů - vagón francouzských železnic SNCF z přelomu 19. a 20. století a vagón německých drah (Deutsche Reichsbahn) z roku 1917. Expozice je doplněna 4 informačními deskami s texty a dobovými fotografiemi [1]. Expozice byla slavnostně otevřena v lednu 2005 za účasti francouzského prezidenta Jacquese Chiraca a bývalé francouzské ministryně a vězenkyně Auschwitz Simone Veil [2].