Josef Hegenbarth
| Josef Hegenbarth | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Josef Franz Hegenbarth |
| Narození | 15. června 1884 Česká Kamenice |
| Úmrtí | 27. července 1962 (ve věku 78 let) Drážďany |
| Místo pohřbení | Loschwitz Cemetery |
| Alma mater | Hochschule für Bildende Künste Dresden Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | ilustrátor, malíř, vysokoškolský učitel, umělec, grafik a kreslíř |
| Příbuzní | Emanuel Hegenbarth (bratranec)[1] |
| Ocenění | Národní cena Německé demokratické republiky (1954) Joseph E. Drexel award (1959) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Hegenbarth (* 15. června 1884, Česká Kamenice, Rakousko-Uhersko - 27. července 1962, Drážďany ) byl německý grafik, kreslíř, malíř a ilustrátor.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]
Josef Hegenbarth byl synem Františka Josefa Hegenbartha (1846-1916), sklářského výrobce a majitele společnosti "Hegenbarth & Sons" v České Kamenici. Jeho matka Marie Palme (1860-1929), dcera výrobce lustrů Elias Palme, pocházela ze sousedního Kamenického Šenova. Vyrůstal se svými dvěma mladšími sestrami Elisabeth (1885-1944) a Gertrud (1890-1965) v místě narození.
Brzy se objevil jeho mimořádný talent pro kreslení. Po ukončení základní školy v České Kamenici přešel Hegenbarth na střední školu v okresním městě Česká Lípa. Trpěl duševními potížemi, které vyžadovaly hospitalizaci, ale měly pozitivní dopad na jeho uměleckou inspiraci.
Drážďany (1905-1917)[editovat | editovat zdroj]
Josef Hegenbarth už jako chlapec často sledoval svého šestnáctiletého bratrance Emanuela Hegenbarta pracovat u malířského stojanu a mělo to na něj velmi ohromující vliv. Když v roce 1903 dostal Emanuel výzvu k vedení výuky na Královské akademii výtvarných umění v Drážďanech (třída malby zvířat), následoval ho v roce 1905 také Josef Hegenbarth. Usadil se v Drážďanech, pracoval v samostudiu a svou práci v pravidelných intervalech předkládal Emanuelovi k posouzení a opravám.[2] V zimním semestru 1908/09 vstoupil Josef Hegenbarth na Královskou uměleckou akademii a začal v salonu Richarda Müllera. Brzy však přeskočil třídu kresby a pokračoval ve studiu v malířské místnosti ve třídě Carla Bantzera.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Hegenbarth na německé Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Fritz Löffler: Josef Hegenbarth. VEB Verlag der Kunst, Dresden 1980, S. 6 f.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Josef Hegenbarths Palette. Handzeichnungen aus der Hegenbarth Sammlung Berlin. Mit einem Essay von Bernhard Maaz. Hrsg. von Jutta und Christopher Breu. Berlin 2015, ISBN 978-3-945970-00-3.
- Ulrich Zesch (Hrsg.): Der Illustrator Josef Hegenbarth (1884–1962). Zeichnungen, farbige Blätter, Grafiken und illustrierte Bücher. Edition Cantz, Stuttgart 1987, ISBN 3-922608-85-X.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hegenbarth na Wikimedia Commons - Umfangreiche Dokumentation zu Werk und Bedeutung von Hegenbarth und Werkverzeichnis Handzeichnungen
- Kulturportal West-Ost
- Brigitte Hofmann. Archivovaná kopie [online]. 2015-04-01 [cit. 2020-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06.
- Josef Hegenbarth Archiv Dresden
- Hegenbarth Sammlung Berlin
