Josef Skotnica
| Josef Skotnica | |
|---|---|
| Narození | 1. března 1876 nebo 1. března 1875 Raškovice |
| Úmrtí | 4. října 1920 Těšín nebo Český Těšín |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Povolání | sochař, řezbář a malíř |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Skotnica (1. března 1876 Raškovice, okres Frýdek-Místek – 4. října 1920, Cieszyn, Polsko) byl slezský řezbář a sochař.[1][2]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Josef Skotnica se narodil se v Raškovicích jako prvorozený syn místního stolaře a majitele pily Antonína Skotnici. Od dětství se projevovaly jeho umělecké sklony, na přání otce však nastoupil na odbornou dřevařskou školu ve Vrbně pod Pradědem, kde studoval v letech 1889-1891. Následně absolvoval pobyt v Praze, kde vstoupil do sochařské a řezbářské dílny Josefa Krejčíka. Zde měl možnost zdokonalovat se v řezbářství.
Po roztržce s otcem utekl v roce 1895 do Vídně, kde pracoval v řezbářské dílně. Zároveň se dále vzdělával. Na podzim roku 1900 byl zapsán na Akademii výtvarných umění ve Vídni v mistrovské škole Karla Kundmanna, kterou absolvoval v roce 1904.
V dalších letech se snažil najít uplatnění na některé dřevařské škole blíže domovu. Nakonec v roce 1906 přijal místo profesora na dřevařské škole v Zakopaném (C. k. szkoła zawodowa dla przemysłu drzewnego v Zakopanem), v dnešním Polsku.[3]
Sem si také přivedl svou ženu, spisovatelku Mářu (Marii) Ostravickou – Moškořovou, která pocházela ze Starého Města u Frýdku. Zde se jim narodily tři děti – dvě dcery a syn. Zároveň se začaly projevovat zdravotní obtíže. Skotnica trpěl revmatismem a později zřejmě také kostní tuberkulózou.
Přes výbornou zdravotní péči u prof. MUDr. Víta Chlumského, se jeho nemoc zhoršovala. Na konci života byl upoután na lůžko a zemřel 4. října 1920 v nemocnici Milosrdných bratří v Cieszynie. Pochován byl v rodinné hrobce ve Starém Městě u Frýdku.
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]
Začínal drobnými řezbářskými pracemi – rámy obrazů, hodinové skříňky, podložky k jelením parůžkům apod. Mezi jeho rané práce patří také dvě dřevěné sochy pro boční oltáře kostela sv. Martina ve Skalici a rámy obrazů křížové cesty tamtéž.
1897-1898 – alegorie Pilnost a Spořivost na budově Městské spořitelny a radnice v Místku (dnešní Základní umělecká škola)
1901 – alegorie Historie (s knihou a perem) a Pedagogika (se svitkem a sovou u nohou) odlité z cementu, umístěné na budově gymnázia v Místku
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SVOBODA, Jaroslav; MIKOLÁŠ, Jaroslav Ludvík. Josef Skotnica, slezský sochař a řezbář. V Opavě: Slezský studijní ústav, 1950. 31 s.
- ↑ Biografický slovník Slezska a Severní Moravy Seš. 11. Vyd. 1. vyd. Opava [u.a.]: OPTYS 165 S s. ISBN 8070425164.
- ↑ JUŘÁK, Petr. Frýdek-Místek. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 2002. 24 s.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Svoboda, Jaroslav a Mikoláš, Jaroslav Ludvík. Josef Skotnica, slezský sochař a řezbář: (k 30. výročí jeho smrti). V Opavě: Slezský studijní ústav, 1950. 31 s., [8] s. obr. příl.
- Juřák, Petr. Frýdek-Místek. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 2002. 24 s.
- Dokoupil, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 11. Vyd. 1. Ostrava: Repronis, 1998. 165 s.
